Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Egon Bondy

91%
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete autora okomentovat, hodnotit či ho uložit do seznamu sledovaných? Začnete zde

Egon Bondy *20.01.1930 - †09.04.2007
Narozen/a v: Praha, Československo

Spisovatel Egon Bondy v dalších jazycích:
Egon Bondy - Slovenčina (2 knih)
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem

  88x sledován

Životopis:
Jeho otec byl generálem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let (rukopis 1981, vydáno 2003), žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ (s.61). Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi.

Koncem 40. let se ovšem znal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. S Honzou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i u nás. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer užívá jména Egon Bondy. V následujících letech nadále píše básně, sní o světové revoluci i o snadném zbohatnutí a žije na hraně zákona.

Ve svém životě na okraji společnosti se dostává nakrátko dokonce do vězení a během svérázného výletu (či pokusu o emigraci) do Rakouska zažije kuriózní dobrodružství s francouzskou tajnou službou, které nabízí provedení atentátu na sovětské vedení. „Věc je jednoduchá jak slunce. Potřebujeme dvě krabičky od sirek s blechami – ty jsem byl dokonce ochoten dodat gratis – naočkovanými všemi prevítskými mory světa… a moji agenti z lásky vypustí ty blechy při manifestaci 7. listopadu pod tribunou na Rudém náměstí. Vznikne sice nějaký ten počet epidemií, ale blechy přeskáčou samozřejmě zaručeně i na tribunu a skočí i na maršála Stalina, na maršála Vorošilova, na soudruha Beriju i na soudruha Molotova a další.“ (tamtéž, s. 54). Z pokusu samozřejmě sešlo, ale Bondy alespoň vyinkasoval nějaké peníze.

Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF Univerzity Karlovy, přestože nepodal včas přihlášku. „Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku. Salač mne okamžitě, jakožto dělnického kádra, vzal ke zkušební komisi, že naposled mají ještě přezkoušet mne. A tím to ovšem bylo hotovo…“ (tamtéž, s.88).

Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957–1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu. 1962–1967 byl zaměstnán v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR. V té době začíná publikovat ve vědeckých časopisech (Dějiny a současnost, Filozofický časopis aj.). V roce 1967 mu vychází pod vlastním jménem první kniha – Otázky bytí a existence, v roce 1967 získal titul doktora – kandidáta věd. Od stejného roku je v invalidním důchodu.

V 70. letech se stává guru psychedelické skupiny Plastic People of the Universe, která zhudebnila řadu jeho textů. Navazuje rovněž přátelství s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, v 80. letech ovlivňuje ranou tvorbu Jáchyma Topola nebo J. H. Krchovského.

Bondy se ve svých textech nikdy neztotožnil s podobou poúnorového režimu a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1952-1955, 1961-1968 (krycí jméno „Klíma“), 1973-1977 (krycí jméno „Mao“) a 1985-1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností.[3]. Velké výhrady měl k politické situaci po roce 1989. Angažoval se v levicovém hnutí (strana Levý blok, příspěvky do Haló novin aj.), psal politologické eseje. Hlásil se svého času k trockismu, později k maoismu, blízko měl i k anarchismu.

V roce 1981 obdržel cenu Egona Hostovského.

V roce 1989 se přestěhoval do Telče, odkud v devadesátých letech přesídlil do Bratislavy, kde vyučoval 1993–1995 na tamější univerzitě filozofii. Překvapivě působil v poslední době také jako zpěvák ve skupině Požoň sentimental, hrající hospodské folklórní písně.

Z manželství s Jaroslavou Krčmaříkovou má Bondy syna Zbyňka Fišera ml. (narozen 1959), příležitostného básníka (sbírka Lesbický sen (1993)). Životní družkou se mu ale stala až v roce 1963 Julie Nováková (1920–1994).

V roce 1981 napsal Bondy paměti Prvních deset let, zachycující jeho bouřlivé období přibližně v období 1947–1957. Původně měly vyjít padesát let po autorově smrti, nakonec vyšly již v roce 2003. Do obecnějšího povědomí veřejnosti vešel však nejvíce díky knihám Bohumil Hrabala Morytáty a legendy, Něžný barbar (zfilmováno v roce 1989) a některým dalším.

Zemřel v pondělí 9. dubna 2007 v Bratislavě ve věku 77 let na následky popálenin třetího stupně, které utrpěl po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Fakoly)

(Zobrazit více)  
Knihy:

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Kukpiss
  14. 3. 2012, 19:40
"Žádný peklo není, ale lidi jsou hloupí. Vždycky si nějaký vytvoří. A když už jsou v těch sračkách po krk, tak zase touží po Bohu; po vyšší moci, po smíření. Ale ať jdou všichni do prdele! Smíření není něco, k čemu máme dospět. Je třeba se bouřit. Nesmířit se. Ani s Bohem ani s peklem. Jít si svojí cestou..."