Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Voltaire

82%
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete autora okomentovat, hodnotit či ho uložit do seznamu sledovaných? Začnete zde

 Voltaire *21.11.1694 - †30.5.1778
Narozen/a v: Paříž, Francie

Spisovatel Voltaire v dalších jazycích:
Voltaire - Jiný (1 knih)
Sdílet

  12x sledován

Životopis:
Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho křestní otec, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let.

Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, stal se tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil napsáním posměšku o vévodovi Filipovi II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet.

Už jeho první drama Oidipus (1718) se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antickým poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí Británií, která byla na svou dobu mimořádně tolerantní a nábožensky nezávislá na vlivu Říma. Začal se učit anglicky, navštívil v Londýně toryjského politika Viscounta Bolingbrokea, který na něj učinil ohromný dojem. V roce 1726 se Voltaire opět zapletl. Jeho vtip tentokrát trefil jednoho z nejmocnějších příslušníků pařížské nobility, známého knížete Rohana. Voltaire byl zbit, krátce vržen do Bastily a vypovězen z Paříže. Logickým cílem se stala Británie, kam odcestoval 5. května 1726. Během dvouletého pobytu v Británii se seznámil s anglickými filozofy, zejména Lockem a Humem, studoval trochu matematiky a mechaniky, zajímal se rovněž o shakespearovské divadlo.
Po návratu do Francie se realizuje především jako dramatik, zajímá se také o dějiny a píše Historii Karla II. Jeho dramata (Smrt Césara, Zara aj.) měla ve své době velký ohlas, dnes jsou nicméně pozapomenuta jen s malou nadějí na opětovné vzkříšení. V roce 1734 Voltaire vyřejně vystupuje jako nezávislý myslitel otištěním Filosofických listů. Jeho hlavním terčem se stává nesvoboda, politický útlak a náboženské tmářství. V podobném duchu jako Hobbes i Voltaire útočí na scholastickou metafyziku, zařazuje i nesmrtelný výpad proti tehdy populární filosofii Pascalově. Encyklopaedia Britannica tvrdí, že touto knihou určil podstatné rysy a směr moderního myšlení. Filosofické listy vyvolaly skandál a Voltairovi za ně hrozilo uvěznění.

Za těchto okolností našel Voltaire útočiště na zámku markýzy de Châtelet v Champagne. Tato velmi půvabná žena studovaná v matematice a fyzice se stala jeho dlouholetou múzou a ochránkyní. Legenda tvrdí, že Voltaire měl na zámku vždy připravené koně pro případný útěk.

Ve čtyřicátých letech navázal kontakt s pruským princem Bedřichem, pozdějším císařem Bedřichem II., na jehož dvoře působil v letech 1750-1753. Jeho pozice u pařížského dvora byla velmi vratká až do jeho smrti, a to i přes podporu a ochranu mocné madam de Pompadour, která byla zřejmě tou pravou překážkou, stojící francouzským katolickým kruhům v cestě k Voltairovu zavraždění. V roce 1753 publikuje svůj Filosofický slovník, z části založený na vyprávěních přednášených k pobavení společnosti na pruském císařském dvoře, a historie Filosofických listů se opakuje.

Do Paříže se Voltaire vrátil až na sklonku svého života, 10. února 1778, aby dohlédl na uvedení své hry Iréne. Jeho příjezd se stal prvořadou událostí města, přivítal ho aplaudující dav. 30. března byl oslavným skandováním přijat na půdě Akademie. 30. května téhož roku pokojně a bezbolestně skonal. Jeho ostatky byly pohřbeny na půdě opatství Scellières, odkud byly přeneseny během francouzské revoluce v roce 1791 do Pantheonu, aby tam zůstaly.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: aknamor)

(Zobrazit více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

prkali
  16. 4. 2016, 15:02
"V této zemi se považuje za patřičné popravit čas od času nějakého admirála, aby se tím dostalo povzbuzení ostatním."

- prohlásil Voltaire v reakci na osud Johna Bynga, o němž wikipedie ve spolupráci s překladačem google praví:

Byng je nejlépe známý pro nedostatek ulehčit obležené britská posádka během Battle Menorca na začátku sedmileté války. Byng se plavil pro Menorca v čele narychlo sestavené flotily plavidel, z nichž některé byly ve špatném stavu. Bojoval neprůkaznou angažmá s francouzským loďstvem u pobřeží Minorca, a pak volen k návratu do Gibraltaru opravit své lodě. Byng byl následně před vojenský soud a shledáni vinnými z nedostatku "dělat v jeho silách", aby se zabránilo pádu Menorca do francouzštiny. On byl odsouzen k smrti a zastřelen zastřelením dne 14. března 1757.