Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Ota Pavel

94%
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete autora okomentovat, hodnotit či ho uložit do seznamu sledovaných? Začnete zde

Ota Pavel *02.07.1930 - †31.03.1973
Narozen/a v: Praha, Československo

Sdílet

  113x sledován

Životopis:
Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, (* 2. července 1930 v Praze – 31. března 1973 tamtéž) byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem především autobiografických próz především s tématy z vlastního dětství a ze sportu.

Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera.
Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.
Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase, mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.
Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.
Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (maniodepresívní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze. Je pohřben na židovském hřbitově v Praze - Strašnicích, vedle svého otce.
Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.
V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Velmi informativní expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.
Jeho manželka Věra později napsala knihu memoárů Vzpomínky na Otu Pavla.

Zdroj: wikipedia.org

(Zobrazit více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

LadyEsik
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 7. 2011, 16:43
Ota Pavel se stal právoplatně mým oblíbeným spisovatelem. Píše sportovní reportáže, také sportovní povídky - člověk díky němu pochopí strasti a slasti sportování (hlavně ty různé strasti), jak prožívají sportovci chvilky boje. Díky tomu nahlédnete za oponu toho, co vidíte - běžící člověk, hokejista - a pocítíte, co ti lidé prožívají, kolik je to stojí sil, kolik je to námahy, jaké jsou jejich pocity při prohře, výhře, při boji. Dočtete se o jejich osudech. Je tam napětí, gradace, boj člověka sám se sebou. Povídky i reportáže to jsou často kraťoučké, člověk získá úplně jiný pohled na sport, a to mě moc těší. To se mi na tom líbí, takže doporučuji Pana spisovatele :) Poznáte i sílu sportu. Jeho různorodost. Spatříte ho ve všech jeho podobách.

Mimo sportovní reportáže napsal známé Zlaté úhoře, Smrt krásných srnců, Jak jsem chytal ryby... :)
vladimirju
  29. 11. 2013, 19:53
Ota Pavel patří mezi mé nesporné oblíbence.Zdá se mi, že píše s určitou lehkostí.Dovede i vážné události zobrazit tak nějak lidsky.Škoda jeho nemoci, mohl ještě psát...
Rama Máslová
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 3. 2016, 0:15
Svého času bych raději četla jízdní řád než knihy Oty Pavla, protože dle názvů "Smrt krásných srnců" a "Jak jsem potkal ryby" jsem opravdu netoužila trávit večer ani s rybou ani se srncem. Jednou jsem ale neměla na výběr a knihu jsem s pocity jako když se chystáte k zubaři otevřela. A nemohla jsem se odtrhnout. Výborná knížka, výborné knížky, výborný Ota Pavel. S lehkostí, nepodbízivě, avšak velice mile podané příběhy. Prosté, vtipné i dojemné. Takové jaké to prostě někdy je. Knihy u kterých litujete, že jste je četli, protože ten zážitek chcete prožít znova. Jo, byla jsem předpojatej vůl a pak nestačila čumět. :-)
kaaarooolka
  23. 1. 2016, 10:47
Jeden z mála českých autorů, kterého si opravdu vážím. Dokáže hezky psát o nehezkých věcech a ještě to podá tak, že to vypadá jako idylka. Hold asi záleží, jaký má kdo pohled na svět. Velice ráda se k jeho knížkám vracím.