Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zločin a trest

91%
5 837
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Zločin a trest
 Všechny obaly
Originální název: Преступление и наказание
Poprvé vydáno celosvětově: 1866

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Omega - 2014
ISBN: 978-80-7390-102-8
Počet stránek: 544
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 378x v oblíbených
v přečtených 1433x v přečtených
v knihovně 293x v knihovně
k přečtení 561x k přečtení
právě čte 25x právě čte
si přeje 11x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Omega (2014) 978-80-7390-102-8 544
Alpress (2014) 978-80-7466-541-7 504
Academia (2007) 978-80-200-1513-6 511
Academia (2004) 80-200-1230-3 493
Ikar (1999) 80-7202-466-3 493
Lidové nakladatelství (1988) 434
Lidové nakladatelství (1977) 473
Odeon (1972) 467
Svět sovětů (1966) 518
SNKLHU-Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1960) 569
Svět sovětů (1958) 544

V ruské klasické próze najdeme jen málo děl, která by k sobě poutala tak trvalou a živou pozornost jako Zločin a trest. Je to patrně nejznámější a nejčtenější autorova kniha, jeho nejčastěji dramatizovaný a filmovaný román. Přitom stejně jako téměř všechna rozsáhlejší spisovatelova díla bylo i toto napsáno za autorovy neurovnané osobní i finanční situace v až neuvěřitelně krátké lhůtě: od léta 1865 do počátku roku 1866. Z korespondence vyplývá, že Dostojevskij původně plánoval obšírné vyprávění z prostředí alkoholiků a rodin rozvrácených alkoholismem. Teprve v průběhu práce se soustředil na „psychologické vyúčtování jednoho zločinu“, jejž „v krajní bídě, lehkomyslnosti, názorovém zmatku a pod vlivem jistých povážlivých idejí visících ve vzduchu“ spáchal mladý muž, bývalý student. Vznikl tak napínavý román o vraždě z ideových pohnutek, nebo spíš o jejích důsledcích pro vnitřní vývoj pachatele, o jeho neschopnosti unést vlastní vinu.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 2. 2013, 12:23
Ve srovnání s Bratry Karamazovy mne toto dílo trochu zklamalo. Postavy v Karamazových mi připadaly věrohodnější, živější. Raskolnikov je u mne veš, nula a příživník. Nechápu, že nejdřív napíše článek o zločinu a když zločin spáchá, chová se jak idiot ( mimochodem další Dostojevského román, asi pokračování ). Jediná postava, která mne bavila byl vyšetřovatel Porfirij Petrovič.
Richie
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 3. 2016, 10:01
Komentovat toto dílo pro mě není jednoduché. Uvědomuji si jeho nesporné literární kvality, nicméně celý román (děj, prostředí, postavy) pro mě vyzněl příliš depresivně. S žádnou z postav jsem se nedokázal dostatečně ztotožnit (a nejméně s hlavním hrdinou Raskolnikovem, jehož rozhárané myšlenkové pochody i vlastní činy pro mě byly těžko pochopitelné a většinou nepříjemné). Popisy bídy a utrpení chudých, devastujícího alkoholismu, prapodivné morálky a beznadějnosti života pro mě byly natolik skličujícími, že mě román nemohl příliš oslovit a líbit se mi.
Na druhou stranu asi právě tak měl román působit - to tísnivé vyjádření obtížného života chudých Rusů se Dostojevskému podařilo. Vnitřní vývoj Raskolnikova byl také zajímavý a byl jsem zvědav, jak to s ním nakonec dopadne.
Dostojevského styl vyprávění mě však nechytnul - není to styl, který bych vyhledával, který bych měl rád. Silně pochybuji, že bych se k němu ještě někdy vrátil. Román ze svého subjektivního hlediska hodnotím pouze lehce nadprůměrně. 65%
ForFreedom
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 2. 2011, 13:03
Vrchol veškeré literání tvorby.
Nikdy nepochopím, jakým nedopatřením jsme se tomuhle veledílu mohli ve škamnách věnovat jenom čtvrt hodiny! Barbarství.
Peetuliska
60% 60% 60% 60% 60%
  31. 5. 2014, 13:53
Obsahuje spoiler spoiler Raskolnikov se musí rozhodnout, žít jako vrah s těžkými depresemi nebo se přiznat? Samozřejmě tomu napomůže láska a Raskolnikov se přiznává. Vedlejší dějová linie se zabývá Svidrigajlovem, Lužinem a Duněčkou.
Celkově mi tento román přišel "sytý" jako hovězí vývar. Dobře se mi to četlo, zajímavá myšlenka, ale podruhé už bych tu knihu nečetla, ani mě nedostala "na kolena".
Ivulina
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 5. 2016, 10:20
Obsahuje spoiler spoiler Na druhý pokus snad ještě hlubší, přeplněné myšlenkami, paradoxy a nevysvětlitelnými vnitřními pochody.

Старуха была только болезнь... я переступить поскорее хотел... я не человека убил, я принцип убил! Принцип-то я и убил, а переступить-то не переступил, на этой стороне остался...
estrellita
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 10. 2011, 21:58
Bylo to tady už několikrát řečeno a nemůžu než souhlasit...Kniha vás donutí zapřemýšlet. A hodně. Chvílemi byly dialogy, nebo spíš monology šíleně dlouhé a zdálo se, že neberou konce...ale na kráse to knize neubralo, Dostojevskij má svůj osobitý styl, který si nakonec člověk buď zamiluje, nebo ho nijak neosloví. Patřím do té první skupiny.
Ghoulman
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 6. 2016, 13:17
Ke konci devatenáctého století se lidé začali pomalu osvobozovat od věcí, které dříve určovaly jejich životy. Ať už zde mluvíme o feudálním řádu, starých zvycích, nebo náboženství. Zatímco Nietzsche „smrt Boha“ oslavoval jako vysvobození lidí z otroctví, Dostojevskij byl z této „smrti“ vyděšený, jak můžeme pochopit třeba ze slavné věty z Bratří Karamazových. („Neexistuje-li Bůh, je vše dovoleno a člověk nemusí mít zábrany před jakýmkoli (zlo)činem, ani před vraždou.“)
V době jeho života se začaly též rozšiřovat myšlenky, které zpochybňovali starou etiku a morálku, otázky o „vině“ jakožto nikoliv dané věci, ale věci proměnné, záležející na sociálním postavení, intelektuální výši, či otázkách ohledně „dobrého života oběti.“ Jakkoliv pružná racionalita však stále nedokáže popřít jednu zásadní věc. Svědomí. Dostojevskij si toho byl moc dobře vědom a tak napsal dílo, které téma viny a jejích vnitřních následcích v duši pachatele rozebral neuvěřitelně vrstevnatým, hlubokým způsobem, který by pravděpodobně žádný jiný autor nedokázal. To je mimo jiné důvod, proč si zpětně uvědomuji, že každé dílo zabývající se otázkou svědomí musí nutně odkazovat na tuto vpravdě monstrózní knihu, která je pokřiveným zrcadlem pro každého z nás.
Pim
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 7. 2013, 15:32
Skvělá kniha. Před ní jsem četla svou první detektivku, která byla sice mistrně vystavěná, ale jaksi mi na závěr něco trochu chybělo. S knihou Dostojevskeho jsem si velmi rychle ujasnila, co. Na začátku jsem měla chvilku potíž s příliš nimravým sebepopisem vlastních myšlenek a stavů Raskolnikova - jenže - rychle jsem si zvykla a pak už jsem se nechala unášet příběhem včetně všech popisů, pocitů, stavů... Zvolnila jsem tempo a vychutnávala si čtení, ale vlastně pořád jsem stejně potřebovala vědět, jak to bude dál. Do konce jsem nevěděla, jak to s Raskolnikovem dopadne, což považuji za bonus- zde šlo o něco jiného. Bohatství povah jednotlivých postav, bída života... Opravdový klaďas Razumichin - skoro to vypadá, že v tomto příběhu se klaďas nemůže vyskytnout. Co by mě zajímalo - jestli se Dostojevskij ztotožňuje s některými názory svých postav, které zde uvádí a s kterými... nebo zda pouze poukazuje na existenci. Jednou se ke knize vrátím, ale nejdřív si přečtu jeho další. Začínám si zamilovávat ruskou klasickou literaturu.
vanous95
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 6. 2012, 22:57
Je to již rok, co jsem tuhle knihu přečetl. A stále to je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, ne-li ta nejlepší. Za pár let, až zapomenu děj, určitě si ji přečtu znovu. Kdo si libuje v psychologických románech, bude nadšen!
Ronnie
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 2. 2016, 14:48
Od Dostojevského jsem nejdřív četla novelu Hráč a četla se mi skvěle - proto jsem se pustila i do Zločinu a trestu a musím říct, že už dlouho mě nic tak psychicky nevyčerpávalo, jako čtení tohoto románu. Je to neuvěřitelně vleklé a postava Raskolnikova mi navíc od začátku byla strašně nesympatická.
Dávám čtyři hvězdičky - za tu vleklost... na druhou stranu oceňuji, že Dostojevskij opravdu mistrně umí popsat psychiku jednotlivých postav...
pokud si budu chtít přečíst ještě něco od Dostojevského, rozhodně ale budu sahat po něčem kratším.. ;)
smajlinka
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 8. 2014, 16:55
Souhlasím s pozitivními ohlasy, určitě je to nadčasové dílo a právem světová klasika. Akorát že ze školy si výklad taky nějak nevybavím. Učili jsme se v psychologii, že Zločin a trest patří mezi významná díla, co se týče narativní psychologie a teď jsem si to přečtením mohla ověřit. Jestli je i další ruská klasika tak dobrá, tak se do ní taky pustím. Jo a líbí se mi ruská jména ;-)
Jokolo
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 9. 2015, 13:01
Tak sem si myslel, že Běsi zůstanou nepřekonány. A teď fakt nevim.
Já už ani nevim, co mám k Dostojevskému říkat. Mně na tom přijde úžasně geniální snad všechno. Rodion je jedna z nejlepších postav, které kdy kdo vytvořil. Zkuste si přečíst všechny jeho psychologické rozbory, co na internetu najdete, a stejně to pořád nebude všechno. Jeho myšlenky během vraždy, styl jeho uvažování, jeho sny, které následují po vraždách a na kterých by si psychoanalytici smlsli, jeho chování, to všechno nám dává tak dokonalý charakter, jaký v literatuře jinde není.
Rozhovory s inspektorem Porfirijem Petrovičem byly ty nejlepší části knihy, čímž pádem výkvěty světové literatury. Z jejich narážek, vzájemných útoků a obran lze vycítit nesmírně husté napětí, které neustále graduje, nikdo neví, na čem doopravdy Rodion je, všechno je tu řečeno jen tam mimochodem v náznacích.
Rozhodně to není sonda do hlubin duše vraha. Rodion není vrah. Ne klasický, tak, jak ho běžně chápeme. Je to rozpolcený, mladý student. Jeho myšlenky jsou všeříkající, veškeré jeho jednání je tím vysvětleno, jeho rozpolcenost a neschopnost pochopit běh světa, jeho postoj ke spravedlnosti a jeho rozhodování nad svými činy a nad tím, jak to bude dál a milion dalších věcí. To se fakt nedá popsat, o Raskolnikovi by se dala napsat celá kniha, stejně dlouhá, jako samotný román.
Dostojevskij to fakt zvládl dokonale.
23.44
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 5. 2016, 20:29
Kniha vyžaduje soustředění, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na dlouhé vnitřní monology a nekonečné odstavce. Nakonec jsem se nemohla odtrhnout a konstatuji, že jde o dílo geniální, přesvědčivé a čitelné i po těch mnoha letech. Učebnice psychologie.
Karliiina
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 9. 2014, 16:24
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. I když jsem se knize ze začátku vyhýbala, po pár kapitolách jsem se do ní začetla a vydržela číst několik hodin a ani mi to tak nepřišlo. Kdo nemá rád psychologické romány a ruskou literaturu, nemusí to pro něho být to pravé. Pro mě to ale byl neobyčejný zážitek a s radostí všem knihu doporučuji.
Manon
  4. 12. 2013, 0:32
Až mě mrazilo, protože popis vraždy a zvlášť proč vraždil, byl neskutečně přesvědčující. A člověk chtě nechtě začal uvažovat nad mírou (ne)morálnosti, ikdyž je samozřejmě daná.
Elki
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 12. 2013, 13:39
Po bratrech Karamazových jsem čekala obdobné dílo se spoustou hluchých míst a dialogů. Jaké bylo moje překvapení, když jsem knihu otevřela a od té doby mi dělalo velký problém se od ní odtrhnout. Pro mě žádná hluchá místa, každý dialog a myšlenka tu má své místo a opodstatnění. Cesta do hloubky vrahovy duše naplněné výčitkami a poznávání tragičnosti některých osudů té doby mě naprosto uchvátilo.
MatesS
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 11. 2012, 16:29
Hodina dějepisu. Mě to jako obvykle nebaví. A tak si čtu pod lavicí. Profesor se zvedne, dojde ke mně a se slovy "Co to je za brak?" mi vytrhne knihu z ruky... Posléze ji se zahnabeným výrazem ve tváři vrátí se slovy: "Nikdy jsem se necítil tak bezmocný."
A ano, je to vrchol literární tvorby, nebo alespoň jeden z vrcholů.
Lerenika
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 7. 2013, 17:19
Jsem moc ráda, že mě povinná školní četba přivedla k této knížce. Vynikající psychologický román. Dá to člověku hodně, našla jsem si ke knize, k hlavnímu hrdinovi vztah.
Jedna z nejlepších knih, na kterou by se nikdy nemělo zapomínat!.
Mivla
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 10. 2012, 23:15
Napříč všemi žánry jedno z nejlepších (dlouho pro mne vůbec nejlepší, nyní bych musel hodně přemýšlet) děl všech dob.
Bookworm
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 10. 2012, 23:50
Tak takto nějak milí čtenáři vypadá dokonalost! Jen škoda, věčná škoda, že autoři, jako je F.M. Dostojevskij se rodí tak bolestně pomálu ...
Terůů
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 3. 2016, 22:08
Velmi dobré, můj začátek s Dostojevkým snad nemohl být lepší, z knihy jsem opravdu nadšená. Na rozdíl od mnohých mě postava loupežného vražedníka Raskolnikova uchvátila, jeho myšlenkové pochody jsou vskutku fascinující, především to, jak přistupuje ke svému (zlo)činu. Tíživá až depresivní atmosféra, která k tehdejšímu Rusku patřila, chlast, špína, chudoba, ale i spoustu hlubokých myšlenek, které nutí člověka se zamýšlet.
"Pain and suffering are always inevitable for a large intelligence and a deep heart."
JarKun
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 5. 2013, 13:08
Nikdy by mě nenapadlo, že mě tak stará kniha dokáže oslovit. Ale dokázala. Zkrátka nadčasové dílo. A s vinou užírajícím se Raskolnikovem jsem občas soucítil a občas jsem ho nesnášel. Až na některé zdlouhavé pasáže plné filozofování vynikající kniha.
Artep524
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 6. 2012, 21:01
Na knize se mi líbila propracovanost hlavní postavy. Autor zde popisuje její myšlenky v době, kdy hlavní hrdina zápasí se svým svědomím.
Bonolennes
80% 80% 80% 80% 80%
  5. 4. 2012, 12:49
"Čeho se lidé nejvíc bojí? Zajímavá věc - nového kroku, nového vlastního slova, toho se bojí ze všeho nejvíc..." - "Chceme-li se v člověku dobře vyznat, ať je to kdokoli, musíme k němu přistupovat poznenáhlu a opatrně, abychom neupadli do omylů a předpojatostí, kterých se pak obtížně zbavujeme a které těžko napravujeme." - "Celkem vzato je lidí s novými myšlenkami, ba i jen lidí trošku schopných říci něco nového, neobyčejně málo, dokonce až příliš málo." - "Opravdu velké lidi v životě nezbytně provází veliký smutek." - "Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichocení."


katchenka
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 5. 2012, 16:34
Když jsem začínala číst tuto knihu zněly mi v hlavě poznámky jako zločin byl že to napsal a trest je to číst-ti lidé neví o čem mluví. Kniha je úžasná. Přečetla jsem ji během dvou dnů, kdy jsem se naprosto nechala pohltit poutavým příběhem a psychologií postav.
Hami37
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 4. 2012, 21:06
Mockrát jsem byla od této knihy odrazována a jsem ráda, že jsem na pomluvy nedala. Je úžasná! Pokud někoho odrazí počet stran, tak neví o co přijde. Sice jsem jí vzhledem k tomu jak je napsaná překousávala asi měsíc, ale stálo to za to. Raskolnikovův čin jsem vlastně chápala. Nešťastný a chudý člověk. Potrestal nakonec sám sebe a spravedlivě. Věřila jsem, že vlastně bude mít kniha šťastný konec a divila bych se, kdyby to v sobě dokázal dusit navždy.
Elaine Lóre
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 1. 2012, 18:48
Je přečíst a přečíst. K jednomu z toho patří i slovo pochopit. Temná aknihy mě atmosféra této knihy mě pohltila .. a dlouho o ní přemýšlela. Nicméně pan Dostojevskij byl pan Spisovatel.
Rychart
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 10. 2013, 22:36
Velmi naléhavé a úžasné dílo, které dokáže člověk donutit k silným emocím i zamyšlením. A závěr byl tak skvělý, že podle mě musí každému člověku, kterého tíží vina, dát naději.
Pindzaros
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 4. 2013, 13:53
Jedná se o knihu, která je pro dnešního čtenáře na hranici stravitelnosti. Některé pasáže jsem měl sto chutí přeskočit, ale i tak mohu knihu doporučit.
BAADRAAM
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 2. 2013, 17:38
Knihu jsem cetl jiz pred nejakym casem, ale pamatuji si, ze po precteni jsem byl utvrzen v domnence, ze to s Ruskem neni zas tak cerne. Rusko ma autory schopne pojednavat o zivotu a o smrti, o vrazde a zlocinu, o valce a miru...na takove urovni, ze se ani nestacime divit. Dokonale prokresleni postavy dokaze cloveka prinutit smyslet stejnym zpusobem jako Raskolnikov. "Vzdyt spachanim vrazdy vlastne ucinim dobry skutek!"....No jo, ale to svedomi je nam vzdy v patach!
Czermy
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 4. 2010, 23:46
Tahle kniha, řekl bych, navždycky zůstane mezi maximálně pěti mými nejoblíbenějšími vůbec. Když jsem četl Idiota, užil jsem si ho, ale co přišlo v tomhle, to jsem opravdu nečekal. Nemohl jsem se odtrhnout, bral jsem ji všude s sebou. Dostojevského jsem četl místo toho, abych se připravoval na maturitu a nelituju. Geniální. Z ruských věcí podle mě určitě nejlepší.
andre
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 4. 2010, 23:39
Tuto knihu jsem musel přečíst v rámci povinné četby, kvůli vyprázdněné knihovně J. Mahena si mi jí dostalo do ruky až skutečně pozdě, takže jsem ji četl kvůli času značně z donucení, avšak naproti mým očekáváním jsem si ji celou naprosto užil. Psychologické vylíčení, ale i nenápadně umístěné pasáže k zamyšlení jsou úchvatné.
oneironaut
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 5. 2016, 13:25
Naprosto dokonalá. Není co vytknout. Přečetl jsem ji jedním dechem za dva dny a už se těším na dalšího "Fjodora".
MiroslavKrajnik
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 3. 2016, 15:42
Husí kůže, mráz po zádech, psychické dilema, krásně popsáno. Ruská literatura má váhu a stojí za přečtení.
vikhy
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 9. 2014, 14:15
Zločin a trest patří mezi má velmi oblíbená díla. Krásně propracované postavy a děj samotný. Dle mého názoru nestačí přečíst pouze jednou.
Ive
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 3. 2011, 16:07
Je to kniha, která mě změnila, literárně mě posunula úplně na jinou rovinu a dodnes mě fascinuje, i když už je to 10 let, co sem ji četla poprvé. Je tam tolik skrytých symbolů a stejně jako ve všech jeho knihách i tady je geniálně propracovaná hlavní postava.

---------------------

Je to kniha, která mě změnila, literárně mě posunula úplně na jinou rovinu a dodnes mě fascinuje, i když už je to 10 let, co sem ji četla poprvé. Je tam tolik skrytých symbolů a stejně jako ve všech jeho knihách i tady je geniálně propracovaná hlavní postava.
bobe.hop
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 9. 2013, 22:10
Vyvedené okýnko do sociální situace tehdejšího Ruska. Téma spravedlnost a její podoby nebude asi nikdy vyčerpáno. Za menší slabinu považuji chování hlavní postavy, které občas působí podivně. Ne, že by snad nebylo opodstatněné, nebo nebylo pochopitelné. Myslím, že výlety do hlav hrdinů knih jsou především na bedrech autora, zde mi z jeho strany chyběla příměs úrodné půdy pro pěstování jasnějších závěrů. Některé pasáže by také nebylo na škodu osekat, děj se někdy táhne jak žvýkačka na botě. Vše ovšem vynahradí chvíle, kdy se hlavní hrdina zmítá na tenké nitce mezi realitou a paranoiou. Konec dobrý, všechno dobré ...... po občasném klimbání u vleklého děje se dostaví probuzení ve formě otázek smyslu pojmů jako samo bytí, spravedlnost, láska či poznání sebe sama.
Agnie
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 6. 2013, 9:16
Když jsem toto dílo četla poprvé, znamenal pro mě název jediné- že jsem ve škole něco spáchala a musím to číst za trest. Ale v polovině knihy jako by mě osvítilo. Nemohla jsem se odtrhnout. Když jsem knihu nečetla, tak mé myšlenky byly stejně u ní. Toto je kniha, která dokáže člověka myšlenkově obohatit!
Kirma Lee
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 5. 2013, 19:36
Knihu jsem začala číst dříve, než jsme se o ní ve škole učili a můžu říct, že mě docela mrzelo, že jsme se jí věnovali velmi málo.
Co bych knize vytkla jsou akorát občasné nudné pasáže, kdy postavy psychologicky rozjímají nad každou situací a svými činy. Avšak i to jsem považovala za klíčové, člověk se pak dokázal do postav více vžít. Příběhově je to naprosto skvělá kniha a na to, že ji Dostojevskij psal jen rok a ještě k tomu ve špatné finanční situaci (která je i v knize velmi často vykreslena a je i pointou příběhu), musím říct: kloubouk dolů.
Bolkonskij
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 2. 2013, 11:46
Je to klasika, je to Dostojevskij, ale je to psycho. Možná až si to přečtu za 10 let dám tomu pět a konečně pochopím některé věci.
Mooh
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 1. 2013, 18:02
Knihu musím hodnotit poměrně vysoko, ačkoli jsem ji musela v polovině přestat asi na týden číst kvůli nočním můrám. Považuji to ale za veledílo. Už právě kvůli tomu, jaký to má na člověka dopad.
ExpertAsie
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 1. 2013, 22:38
Raskolniov jako vyjimečný člověk, který nechce žít podle pravidel jiných lidí co nejsou lepší než on. Tak proto se přizpůsobuje svoje pravidla, které poté bude i praktikovat nadále, ale bohužel jak to bývá, vymyká se to jeho kontrole.
jewel
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 9. 2012, 16:40
Musím říct, že tato kniha je jedna z těch vůbec nejlepších, které jsem četla. Četla se mi dobře, přišla mi poutavá a s výbornou atmosférou. Velice se mi také líbilo střídání dějových linií. Změna přicházela vždy přesně v ten pravý moment, kdy už jsem začínala přemýšlet, že by se to hodilo. Takže jsem se ani chvíli nenudila.
Ailen
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 5. 2012, 17:39
Výborná kniha a přece se mi strašně špatně četla. Neuměla jsem se do ní položit, vždycky se tam našel nějaký úsek, který mě nudil, který se mi nelíbil... Ale psychologie je rozebraná absolutně bravurně.
Andreika12
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 2. 2012, 21:22
Nejlepší kniha, co kdy byla napsána. Změnila mi život a -jak je zde již uvedeno- pohled na svět. Čtu pořád dokola....
Chroust
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 12. 2011, 12:58
Temná atmosféra románu a jeho mnohovrstevnost pro mě byly zpočátku tak neproniknutelné, že jsem ho musel číst natřikrát a trpělivost přinesla růže. Jeden z nejlepších románů, jaké kdy byly napsány. Dostojevský je sociální autor a podobně jako mnoho dalších spisovatelů 19. století je ovlivněn determinismem. Všechny postavy jsou "okolnostmi donuceny" jednat proti své vůli, je to systém, který je drtí a proti kterému stojí uražení a ponížení (mj. název dalšího Dostojevského románu).Přesto není Dostojevského determinismus absolutní, Raskolnikov v sobě projeví svobodu, a to svobodu přiznání se ke zločinu.
Sněhulka99
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 10. 2011, 16:52
Kniha ve mě vyvolala smíšené pocity. Nevím, podle mě je to dáno tím, že je určena starším čtenářům, kteří plně pochopí její psychlogický význam. I když jsem ji plně nepochopila jsem ráda, že jsem jí četla.
Lenijka
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 8. 2011, 0:08
Psychologie především hlavního hrdiny je vykreslená s dokonalu precizností. Horečnaté stavy společně s neustálu nervozitou...jsem prožívala s ním. Postava prostitutky Soni je dost zásadní v Raskolnikově životě. Kniha mě rázem přenesla do Ruska 19.století. Doporučuju všem, kdo mají rádi napětí,ale i například filosofické otázky.
Veki
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 6. 2011, 13:49
Nelze než souhlasit s tím, že Zločin a trest člověka změní. Otevřel mi cestu k Dostojevskému a Dostojevskij mi otevřel cestu k jinému pohledu na svět.
Soffie
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 2. 2011, 18:29
Má první kniha z ruské literatury a zatím ta nejlepší. Někdy bych si ji ráda přečetla znovu. Tato kniha mě opravdu nutila přemýšlet a to by podle mě knihy měly. Takže doporučuji.


1 2