Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Sedm dní do pohřbu

72%
4 5
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Sedm dní do pohřbu
Autor:
Originální název: Sedem dní do pohrebu
Poprvé vydáno celosvětově: 2009

Nejnovější vydání:
Prostor - 2014
ISBN: 978-80-7260-296-4
Počet stránek: 376
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 6x v přečtených
v knihovně 5x v knihovně
k přečtení 9x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Prostor (2014) 978-80-7260-296-4 376

Vzpomínková próza překladatele a publicisty Jána Roznera vyšla na Slovensku v roce 2009 a hned se stala slovenskou Knihou roku. Formálním rámcem jsou vzpomínky na události v době od smrti do pohřbu jeho ženy Zory Jesenské roku 1972. Oba, Rozner i Jesenská, patřili po roce 1968 k zakázaným autorům. Husákovský režim se pohřbu Jesenské obával a uchýlil se k masivnímu zastrašování lidí i absurdním praktikám. Záběr je však širší, kniha s charakterem románu je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby, o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku normalizace. (Založil/a: dejw)

(více)  

Štítky

více  
Ján Rozner Ján Rozner
*04.12.1922 - †25.09.2006


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

antoniana
60% 60% 60% 60% 60%
  12. 2. 2016, 14:02
Mám z knihy trochu rozporuplné dojmy. Rozhodně to není jedna z knih, která vás chytne, nespíte kvůli ní a nedáte si pokoj, dokud ji nedočtete. O autorovi ani jeho žene jsem nikdy předtím neslyšela, ale myslím si , že to vůbec nevadilo. Roznerův styl psaní mi přišel trochu těžkopádný a asi až do sté stránky mi vadilo, že knihu nepíše v ich formě. Myslím, že pro tento typ autobiografie by se to více hodilo. Nechápala jsem také proč u příbuzných (své ženy i svých vlastních) téměř nepoužíval křestní jména. Nevím, možná to byla autorova snaha trochu se od psaní emocionálně odpoutat. Pozitivum knihy bylo, že jsem se dozvěděla o slovenské literární scéně a jak probíhal překlad knih v té době.