Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Hovězí kostky

69%
3 37
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Hovězí kostky
Autor:
Originální název: Hovězí kostky
Poprvé vydáno celosvětově: 2014

Nejnovější vydání:
Argo - 2014
ISBN: 978-80-257-1106-4
Počet stránek: 208
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 53x v přečtených
v knihovně 18x v knihovně
k přečtení 17x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2014) 978-80-257-1106-4 208

Dvojnásobný držitel Magnesie Litery za nejlepší prózu (2003 a 2014) a nositel Ceny Josefa Škvoreckého (2010) přichází s novou knihou. Soubor jedenácti povídek, majících společného vypravěče, ne však čas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní cestě Bulharskem, poslední v současné pražské čajovně. Povídky jsou řazeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý časosběr, poněvadž jinak jde o texty zbrusu nové. Tématem sbírky je, co se za těch bezmála třicet let změnilo – kolem vypravěče i v něm. Kdo má rád Haklovy povídky, najde starého Hakla s bohatým vypravěčským rejstříkem obohaceným svěžím střídáním vypravěčských osob. Střídmé návaly excentrické melancholie a šelesty citových šrámů se střídají s rytmickou úsečností a skalpelovou přesností okamžiků. (Založil/a: Taylor)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

togaf
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 11. 2014, 13:59
Kniha je esencí toho, co na tomto autorovi mám ráda - krátké příhody, hodně dialogů, neokázalé hrdiny s lidovou mluvou i zájmy. To dokáže Hakl na papír přenést přesně. Co mi trochu vadilo byla fatálnost, pasivita, která byla snad v každé povídce. Když už se některá postava snaží něco zásadně změnit, většinou to znamená opustit hlavního hrdinu, odejít z příběhu.
jamalka
40% 40% 40% 40% 40%
  7. 11. 2014, 22:22
Hakl prostě není můj šálek kávy...všechny jeho povídky mi příjdou stejné, bez inovace, bez nápadu..stále dokola chlast, stárnutí, znechucení dobou a životem, rozpadající se vztahy,...
Jana Edita
40% 40% 40% 40% 40%
  27. 4. 2016, 20:31
Mé první setkání s Haklem, obávám se, že zároveň poslední. Viděla jsem filmovou podobu
"O rodičích a dětech", těšila jsem se na Haklovy texty, ale nadšení se nekoná.
"ZDROJ MÝCH NESNÁZÍ: NIC MI NESCHÁZÍ" - asi to jediné, co mi ze všech povídek utkvělo. Jinak nezůstalo nic, jen pocit, že mě frustrované, cynické, skeptické postavy nechaly úplně chladnou. Tohle není můj šálek čaje, i když vysokou jazykovou úroveň textu nelze zpochybnit.
eoj
40% 40% 40% 40% 40%
  19. 12. 2014, 1:19
Zajímavý, jednoduše působící styl psaní, a civilní příběhy. Zajímavé, ale už u třetí povídky jsem knihu zabalil. Asi to chce dávkovat jednotlivé povídky s časovým odstupem. Takže návrat v budoucnu možný.
Matejrychly89
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 1. 2015, 1:18
Četlo se to skvěle a bylo to milé. Nečekejte velké příběhy a mohutné zápletky. Jsou o obrovské mikropříběhy. Pocity. Doporučuji lidem co mají rádi Kerouacka... první z povídek lehce zavání Zen - budhismem. Navíc je skvělé, jak je to psané po odstavcích, děj mezi jednotlivými odstavci si musíte trošku domyslet.
ratte8
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 8. 2014, 8:37
První kniha od Emila Hakla, kterou jsem četl. Dost se mi líbila, sice jsou některé povídky lepší a jiné slabší, ale tak už to bývá. Na několika místech mi Haklův styl silně připomíná Hrabala.