Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Bílí baroni II.

100%
5 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Bílí baroni II. Originální název: Bílí baroni II.
Poprvé vydáno celosvětově: 2014

Nejnovější vydání:
Nová Forma s.r.o. - 2014
ISBN: 978-80-7453-446-1
Počet stránek: 406
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nová Forma s.r.o. (2014) 978-80-7453-446-1 406

Pokračování úspěšného románu. Ukázka z knihy: „Co tam proboha vyvádíte, soudruhu majore?“ zeptal se náčelník hlasem, v němž se mísilo pobavené překvapení s podrážděním. „Proč jste mi nepodal hlášení vy, když jste tady? Mohl byste se mi prosím ukázat celý?!“ vyzval následně Petra nekompromisně. Petr roztáhl obě části závěsu od sebe jako rutinovaný exhibicionista baloňák a zjevil se před našimi zraky v kompletní uniformě i s brigadýrkou na hlavě, ovšem bez kalhot. Hubené čapí nohy vězely v podělaných kanadách a směrem vzhůru mizely v obrovských zelených vojenských trenkách. Ačkoliv závěs neuzavíral kout s umyvadlem hermeticky, přece jen až dosud do jisté míry zadržoval fekální odér. Nyní se molekuly kvasných a hnilobných plynů svobodně rozlétly do prostoru a inzultovaly naše čichové orgány s brutalitou tlakové vlny při výbuchu jaderné bomby. „Můžete mi Petře prosím vysvětlit, proč jste ve službě polonahý a podělaný?“ zeptal se náčelník nemocnice, na jehož mimice bylo znát, že usilovně bojuje se smíchem. „Pojedl jsem prejt, co sem měl radši nechat bejt,“ pravil von Kozderian se vší vážností, jež dramaticky podtrhovala komičnost situace, a postavil se do pozoru. „Po něm u mě následně došlo k náhlé příhodě břišní a já musel kvapně na záchod. Zde jsem si v tom kvaltu přisedl opasek, a jak jsem prudce sral, posral jsem si řemen i s tím íbršvuňkem.“ „Kristepane,“ vzdychnul náčelník nemocnice a huba mu zacukala, jak se koutky chtěly rozeběhnout vzhůru. Oči zeskelnatěly potlačovanými slzami smíchu a chřípí se rozšířilo, takže v tu chvíli připomínal veselého plešatého koně. (Založil/a: Kůstka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace