Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

O umění

100%
5 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

O umění

Nejnovější vydání:
Oikoymenh - 2014
ISBN: 978-80-7298-499-2
Počet stránek: 142
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Oikoymenh (2014) 978-80-7298-499-2 142

Kniha Ladislava Hejdánka O umění je složena z deseti textů, v nichž se autor zamýšlí nad uměním a jeho rolí v našem životě. Autor v umění spatřuje inspirační zdroj jak pro naše myšlení, tak pro náš postoj ke skutečnosti. Od umění se dle něj můžeme naučit vidět svět jinak, nově a nepředmětně. V tomto smyslu se jedná o pokračování jeho originální filosofie a kritiky pojmového myšlení, jak je představil ve svých předchozích knihách. (Založil/a: TeJoUsHeK)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 6. 2016, 18:54
Otevření Hejdánkovy knihy „O umění“ pro mě bylo jako vzít za kliku dveří od vyhlášené restaurace, kdy na začátku jsem plný tetelivého napětí z očekávání, neboť neznám sice ještě „menu“, ale již tuším nevšední kulinářský zážitek, a na konci je krásný pocit z prožité „umělecko-degustační“ katarze. Paradoxně první kapitoly byly nejobtížnější (definování a vymezení pojmů, ideologie a kýč), ale právě proto i objevování toho podstatného v nich bylo asi největším dobrodružstvím (přesto ale ne zcela prožitým, protože ne zcela rozluštěným). Obdivuji lidi, kteří mají v hlavě takovýto neuvěřitelný vroucí myšlenkový kotel, ze kterého vytahují sdělitelné věci jako kousky vzácného pokrmu a předkládají nám je k pozření, k vychutnání pro jejich bohatství chuti a vůně. Bohužel nedokáži být vždy takový gurmán, abych toto vše docenil (ač bych moc chtěl), protože na to prostě mentálně nemám. Přesto si takovou degustaci nedokáži odepřít, a doufám, že jednou přijde ono „osvícení“, a já budu všemu rozumět (tedy aspoň lépe). A podobně je tomu i s touto knihou. Postupně do ní pronikám, orientuji se, okouším rozlet, rozvážně převaluji „na jazyku“ a po polknutí doceňuji „doznívání prožitého“. Vznik umění jako projev člověka právě se vymanivšího z říše zvířat, který si stoupá na zadní a trhá své okovy, které ho táhnou zpět do světa „neuvědomění si“ sebe sama, který si prohlíží své „osvobozené“ ruce, jež se stávají nástrojem tvoření, seberealizace. Rozhlíží se kolem sebe, vnímá svůj odraz na vodní hladině, začíná se ptát po smyslu všeho. Hledá své zakotvení, svůj pevný bod v nepevném proměnlivém světě. Kdo jsem a kam jdu? Jsem tu sám? Je tu něco víc než já? Vznikají primitivní a posléze propracovaná náboženství (systémy), rozvíjí se filozofie a to vše, co chce člověk pochopit a uchopit myšlenkově (ať ze světa reálna či transcendentna), se začíná ztvárňovat v určité podobě. Vzniká umění, které má svou primární zevní formu, ale jeho vnitřní obsah dotváří ten, kdo ho sleduje, hodnotí, přizpůsobuje si (velmi zajímavá kapitola „Dílo jako událost“, kde jsem si jen potvrdil, že pokud mi film či kniha – a to nehovořím o obrazech, sochách, architektuře atd. - nabídnou jen to, co vidím nebo čtu a nic „navíc“ – žádné zamyšlení či vyhrazování se vůči vnímanému, žádné vytváření propojení či vazeb s „artefaktem“, pak nemá smysl se jimi dále zabývat). Otázkou pak je, jestliže umělecké dílo je tvořeno „výtvorem“ a dotvářeno formou jejího vnímání jednotlivými individui, která forma vnímání je ta správná? Kdo je nejblíže pravdivému uchopení a nalezení smyslu záměru autora? A má vůbec smysl se takto ptát? Opět jedna z knih, kde nestačí jedno přečtení. Nastolených otázek je zde spousta a ne hned se dobereme všech odpovědí, a to je právě vlastním uměním této tenké knížky.