Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pavel Apoštol

100%
5 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pavel Apoštol

Podtitul: Jeho život a odkaz v kontextu Římské říše


Originální název: Paul the Apostle

Nejnovější vydání:
Mladá fronta - 2014
ISBN: 978-80-204-3244-5
Počet stránek: 280
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 2x v knihovně
k přečtení 1x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2014) 978-80-204-3244-5 280

Autor zásadním způsobem přehodnocuje apoštolův život a dokládá, že jeho vývoj od židovské ke křesťanské identitě představoval postupný proces a nikoli „zlom“, jak se obvykle udává. Nechybí ani vysloveně kontroverzní momenty. (Založil/a: Anděl)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 8. 2016, 22:17
Když jsem knihu poprvé držel v ruce, kladl jsem si podobnou otázku jako autor na záložce obalu. Má smysl psát další knihu o apoštolu Pavlovi? A má pro mě tudíž smysl ji číst, i když autor garantuje, že je jiná, neboť on sám ji psal z určité frustrace z knih s danou problematikou již napsaných před ním jinými autory, a protože nesplnily jeho očekávané fundované představy, rozhodl se vše uchopit do svých rukou? Hodně dávno jsem četl „Žháře“ od Geralda Messadieho, který o „nekonformní“ postavě apoštola vyprávěl (sice jen v beletristické podobě), ale už tehdy byl Pavel líčen jinak, než jsem ho do té doby vnímal (a asi jak ho dosud vnímá většina křesťanů i ostatních lidí z všeobecně známých a dostupných biblických pasáží), bohužel si podrobnosti nepamatuji (chyba moje či knihy?). A právě proto, že je Pavel klíčovou postavou v šíření Ježíšových myšlenek mezi pohany (kterých byla posléze převaha, a tudíž brzo začali udávat hlavní tón ve formování křesťanských myšlenek – viz církevní otcové), že osobní účastí založil spoustu nových sborů na svých misijních cestách (a následně se podíle na jejich „vyzrávání“ dopisy či vlastní přítomností), že se mu mnohdy dává přízvisko „skutečný zakladatel křesťanství“ - to vše vede k tomu, že stojí za to si o něm opět něco přečíst, a tentokrát z pera studovaného člověka zaměřeného na Nový zákon (a osobně i pro mou oblibu dějin raného křesťanství). Vždyť jen Pavlovy nepříjemné konfrontace s apoštolem Petrem a Jakubem, kteří byli mluvčími křesťanů z židů (zatímco Pavel hájil křesťany vzešlé z pohanů, z „nežidovského“ světa), jsou již časnou známkou napětí a rodícího se schizmatu ve formující se mladé křesťanské církvi (pocit židokřesťanů, že se Pavel snažil přesadit rostlinku rodícího se křesťanství z židovské půdy do římsko-helénistické kulturní zeminy). Velice jsem zde ocenil to, že autor není věřící člověk (nic proti věřícím nemám, ale asi by tu vázla objektivita), a proto se dokázal pojmout postavu Pavla s určitým potřebným odstupem, tudíž viděl nejen pozitiva, ale vyzdvihl i disharmonii v souvislosti s vnímáním apoštola sebou samým (i jeho vnímání okolím). Autor přesvědčivě líčí postupný přerod vzdělaného farizeje horlícího pro to, aby „bohabojní“ byli obřezání a příznivci Ježíše z pohanů neměli přístup do synagog, v člověka sbližujícího se se svými „oběťmi“, až po zážitek epifanie před Damaškem, jenž posiloval hlubokou metamorfózu židovského Saula v křesťanského Pavla (čímž jeho další činnost měla získat punc apoštolátu s právem šíření Ježíšovi zvěsti), a který vyzařoval opravdové charisma a autoritu, díky kterým dokázal oslovit široké spektrum lidí napříč římskou společností. Na druhou stranu bylo zajímavé i zjištění, kolik lidí vlastně nemělo Pavla rádo (což zas tak z jeho epištol ne vždy jednoznačně vyplývá, nebo aspoň ne tak natvrdo) a nesouhlasilo s jeho teologií (církev v Jeruzalémě a její misionáři, ebionité atd.), nebo uvedení informace o jeho možném místě úmrtí a kdo se na tom podílel (židovští spolubratři v Jeruzalémě?). A navíc jak mnozí „vykladači“ Pavla (Markion, Valentinos, Origenes, Augustin nebo manichejci / gnostici) vlastně vytvářeli v odstupu Pavla „nového“. Je toho opravdu hodně, nedá se zde vše vypsat. Osobně nejsem po přečtení této jediné knihy schopen posoudit, zdali informace zde podané jsou zcela relevantní, správně poskládané nebo dotažené opravdu až do konce (zjistit celou pravdu v tomto případě se nepodaří asi nikdy), ale určitě jsem si uvědomil, že spousta skutečností ohledně Pavla, kterým jsem dříve věřil a považoval za samozřejmé, je prostě jinak (třeba zjištění, že myšlenky humanismu nejsou u Pavla něčím novým, ale už byly dříve zformovány jinými náboženskými vůdci či filozofy). Kniha se mi opravdu líbila, ale je nutné se k ní opakovaně vracet, než se dostupné informace nezformují a neuloží utříděně do hlavy (a kdo ví, jestli někdy zcela). Přestože pro mnohé bude kniha rozčarováním a třeba i zatřesením jejich dosavadní vírou, má smysl takovéto knihy číst. To je skutečný život a poznání.