Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Faust jako stav zadlužení

60%
3 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Faust jako stav zadlužení

Podtitul: Desetkrát o Faustovi, pokaždé jinak


Originální název: Faust jako stav zadlužení

Nejnovější vydání:
Karolinum - 2014
ISBN: 978-80-246-2398-6
Počet stránek: 178
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Karolinum (2014) 978-80-246-2398-6 178

Příběh o Faustovi představuje jeden z nejstarších a nejpodstatnějších evropských mýtů, jehož aktuálnost v současné době každým dnem narůstá (což je dobrá zpráva pro mýtus, ale – s přihlédnutím k pointě faustovských příběhů – varovná pro nás). Vladimír Just, který o faustovském mýtu a jeho proměnách už dvě desetiletí přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, proto shromáždil a pro knihu upravil studie z let 1994–2013, jimiž se pokusil z rozmanitých stran nahlédnout do jeho podstaty. Soubor studií nás tak provází samotnými útrobami mýtu, vyprávěného z nejrůznějších aspektů, ale s jedním společným jmenovatelem: tím je scéna kontaktu a posléze kontraktu člověka se zlem. Právě tato scéna okamžitého zisku a do nedohledna odložené splatnosti, scéna, bez níž by žádný faustovský příběh nebyl faustovským příběhem, dala celému souboru souhrnný název, kterým autor zřetelně míří k dnešnímu čtení pradávného příběhu: Faust jako stav zadlužení. (Založil/a: samara)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

lacertacz
60% 60% 60% 60% 60%
  29. 5. 2014, 13:34
Z recenzního posudku: Mgr. Martin Pšenička, Ph.D.

Faustovský mýtus, jak uvádí Vladimír Just ve své profesorské přednášce a první studii předkládané knihy, je fenomén mezioborový a jako takový si žádá interdisciplinární přístup. Justova kniha je vskutku lekcí z mezioborovosti a potvrzuje, že v současnosti tolik skloňovaná interdisciplinarita nemusí být pouze módním zaklínadlem, ale přínosným metodologickým klíčem, který nabízí nové pohledy, jež dalece přesahují svůj obor. Justova faustovská kniha - toto pozoruhodné kaleidoskopické panorama možností čtení mýtu a rozevírání horizontů skrze uzlový, archetypální příběh - na první pohled působí jako nepravidelná, polyfonní skladba tvořená jedenácti zastaveními spojenými tu více tu méně s novověkým mýtem o paktu člověka s ďáblem (Patočka). Jde ovšem o skladbu pečlivě prokomponovanou, oplývající silnou vnitřní strukturou a smyslem, opřeným o působivé sémantické gesto, skrze nějž nečteme pouze o dílčích jevech, ale především o autorovi a jeho pro předmět zájmu vášnivě, ba obsedantně zaujatém subjektu. Just tak mezi řádky svou knihou přispívá do diskuze o pozici a podobě humanitních věd v současném světě. Bez akcentovaného a nutně tvůrčího subjektu, zjevně ručícího za své počiny - jakkoli s nimi můžeme zaujatě polemizovat - se současné a budoucí humanitní vědy neobejdou. Justova fuga tak tematizuje nejen faustovský mýtus, ale zejména individuum badatelovo.
Faustovský mýtus je Justovi - jak by to ostatně u mýtů mělo být pravidlem - zručně používaným nástrojem, skalpelem, jímž proniká hluboko do vnitřku tak rozdílných jevů jakými jsou středoevropský kabaret, literární a výtvarné práce Josefa Váchala, filozofický odkaz Josefa Šafaříka, filmová tvorba Jana Švankmajera, jevištní adaptace inscenačního týmu Krejča-Svoboda-Kraus nebo gnostické učení. To, že neustálé prohlížení skrze mýtus, jeho pootáčení a nasvěcování otevírá vnitřní ustrojení mýtu samotného v jeho mnoha zpracováních od starověku až po žhavou současnost, je průvodním jevem Justova široko rozkročeného autorského gesta. A možná faustovský mýtus není ani tak skalpelem jako spíše astrolábem, jímž se nechává Just vést a jímž provází svého čtenáře. Faustovský příběh je Justovi - opět po smyslu - duchovním konceptem, kompasem, organizujícím a usměrňujícím - neideologicky, tedy metaforicky - rozmanitý svět, z něhož a pro nějž mýty vznikají.
Přestože poctivý čtenář Justova "faustování," které sahá (dle datace prvních studií) do počátků devadesátých let, důvěrně zná většinu předložených studií z jejich časopiseckých vydání, souborný celek mu poskytuje zcela nové a o poznání plastičtější čtení autorových verzí Fausta. Just svými jednotlivými eseji i knihou jako celkem zůstává věrný tvrzení Heinricha Heineho, že "každý z nás by si měl svého Fausta napsat sám". Kniha je jeho novým a dlužno dodat smyslem oplývajícím faustovským příběhem.