Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pohyblivé prahy chrámů

80%
4 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pohyblivé prahy chrámů

Podtitul: Kniha deflorací


Originální název: Pohyblivé prahy chrámů
Poprvé vydáno celosvětově: 1991

Nejnovější vydání:
Mladá fronta - 1991
Počet stránek: 112
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (1991) 112

Vnímavý čtenář záhy pozná sám, že to, co mu bylo odepíráno a co bylo i v letech, kdy třeba právě Jaromír Typlt v Nové Pace dospíval v požehnaném čase normalizace - autor se zmiňuje o svých naprosto opačných reakcích k dobovým zákonům prózy - naštěstí k obrazu svému, oficiálně pohřbeno, je mu blízké.
Krédem Jaromíra "Filipa" Typlta, jak bývá také uváděn, vyznavače surrealismu a magického realismu, v poesii i v próze se o tuto polohu s pronikavou suverenitou, kterou byl obdarován, pokusil, je to, co připisuje pod svou novopackou adresu: "Všechnu moc imaginaci!", neboť ví, že v odlišnosti je síla, kterou lze překročit hlavně sebe, stát se, být lepším a vstoupit takový do věčnosti.
Pro nás, kdo jsme přinejmenším starší než on, je setkání s jeho "knihou deflorací" pojmenovanou tak uhrančivě - proč mu tady na oplátku nesložit první menší hold - svátkem, v němž se navracíme v mimoliterárním už přesahu i do vlastní mnohem čistší mladosti.
Zasloužil se o tyto naše nikoliv rmutné pocity, o toto do mysli hluboko se zadírající a už málem nečekané vzkříšení opomíjené poetiky (totéž se myslím dá říci i o dalších spisovatelích prozaického Ladění 1991, s nímž se tu po krátkém, ale krásném čase trvání edice už zase loučím - M. Ajvazovi, P. Kuklíkovi, I. Matouškovi a O. Linhartovi) "zasněný chlapec, který touží uspořádat černou mši", jak zřejmě sám na sebe upozorňuje v úvodním Evangeliu podle Filipa.
Vykročme tedy s důvěrou spolu s ním na tu pouť, oddejme se s ním té "mši", kterou pro naše obdobně citlivé a na jeho strunky naladěné duše naplniv svou obrazností přetékající touhu skutečně v Nové Pace uspořádal a mimoděk nám také připomněl - řečeno s Franzem Kafkou - že "dobří křáčejí vyrovnaným krokem. Ostatní, aniž o tom vědí, tančí kolem nich dobové tance." (Jiří Marek Navrátil) (Založil/a: Jan.S.Harold)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace