Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Město v slzách

83%
4 27
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Město v slzách Originální název: Město v slzách

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Československý spisovatel - 1979
Počet stránek: 88
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 57x v přečtených
v knihovně 5x v knihovně
k přečtení 9x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Československý spisovatel (1979) 88
Práce (1948)

Projevuje se zde mnoho romantického vzdoru nedospělého chlapce, touha po lásce a odhodlání bojovat s puškou v ruce pod vlajícími prapory na barikádách. Autor se považuje mnohdy za mluvčího lidu; vyzývá k obraně vlasti a vyjadřuje víru v konečné vítězství. (Založil/a: paja-t)

(více)  

Štítky

více  
Jaroslav Seifert Jaroslav Seifert
*23.09.1901 - †10.01.1986

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Dadzi
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 6. 2011, 20:33
Jedna z nejlepsich Seifertovych sbirek. Odsuzovat knihu, ktery vysla na zacatku dvacatych let, z nejakej komunisticke propagandy(v spatnem slova smyslu) a podobnych veci, to je naprosta demence a debilita ctenare...!
AkzuzkA
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 1. 2011, 10:45
Pokud vím, je to Seifertova prvotina. Co může čtenář očekávat od prvotiny, byť je to prvotina jednoho z největších českých básníků? Mimochodem i tak je plná tropů a figur, které spolu vytvářejí jedinečnost díla. Ale to pomiňme. Celá sbírka je psaná v duchu revoluce, celá sbírka patří do proletářské linie naší literatury 20. let minulého století. Patří to k vývoji literatury stejně tak, jako tam patří třeba komiksy nebo sci-fi a fantasy literatura, ať už se to někomu líbí nebo ne. To, že nesouhlasíme s tehdejšími myšlenkami ještě neznamená, že je to špatné dílo. Vždycky je nutné si uvědomit, v jakém kontextu (politickém, ekonomickém, aj.) dílo vzniká a jaké jsou estetické normy onoho období, ve kterém bylo dílo psáno. Mimochodem - právě toto je předstupeň k onomu slavnému Devětsilu, ve kterém působili jak pozdější Seifert, tak i Teige, Nezval, Biebl a jiní, neméně dobří umělci. Neříkám ale, že se ztotožňuji s myšlenkami, které Seifert v Městu v slzách prosazuje, vždyť i on sám se od sbírky později distancuje!
Ashayam
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 1. 2014, 0:18
Když Seifert sbírku psal a vydával, bylo mu dvacet, byl členem uměleckého sdružení Devětsil a v krvi měl touhu po revoluci. Všichni z Devětsilu ji tehdy měli, chtěli změnu, lepší společnost, komunistickou společnost, jejíž síla měla být v jednotě. A v tom je ta sbírka krásná, v tom ideálu, v nějž věřil. Člověk se na to nesmí dívat dnešníma očima, ale očima dvacetiletého Seiferta, který věřil v Revoluci s velkým R.

"Kdybychom chtěli a plivli na slunce,
zhasne."
(báseň Řeč davu)
Haseová
60% 60% 60% 60% 60%
  16. 12. 2010, 11:28
Bože můj.. Tak nádherně zpěvné milostné lyrické verše vždy totálně zabité poslední slokou v proletáriátním rázu. K zblití. Škoda mistra slova.. Ve většině případů by se to dalo krásně vypustit. Dokonce to vypadá, jako by k Seifertovým básním sem tam někdo něco přilepil.

---------------------

Ano... Já zase žiju v době dost pošramocené demokracie. Každý žijeme v nějaké době, každý jsme ovlivněm estetickými normami toho kterého období. Otázka je, zdali se jimi necháme zmanipulovat,jestli využijeme síly svého talentu nebo nás pohltí lidově řečeno třídní řiťoalpinismus. Seifertův talent je nesporný. Pochvalu dostal. A právě proto je to tak znechucující. Vysází záhon kopretin a pak je za hurónského "Hurá!" rozšmelcuje strunovkou. Haseová v slzách.

---------------------

Dadzi: Kdybys na konci osmdesátek napsal úžasnou sbírku, která by měla vše, nebylo by jí co vytknout, až tedy na dost uměle vpasované jásání nad geniálností demokracie... co pak? Seifert byl PAN SPISOVATEL... a právě proto ten povzdech, ta škoda... Zahradníček kupříkladu taky píše o křesťanství..(alespoň ze začátku, pak už o víře:)), ale tam to nevypadá tak uměle, tam to člověka nebodá.. i když s těmi myšlenkami třeba nesouhlasí. A o to mi snad šlo..
Nemyslím si, že bych byla více dementem či debilem (v jakémkoli pořadí), protože mi na Městu v slzách vadila třídnost - která tam je, o tom snad nemusíme vůbec diskutovat.