Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Příliš hlučná samota

86%
4 310
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Příliš hlučná samota
 Všechny obaly
Příliš hlučná samota
 Všechny obaly
Příliš hlučná samota
 Všechny obaly
Originální název: Příliš hlučná samota

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Mladá fronta - 2013
ISBN: 978-80-204-2977-3
Počet stránek: 112
Vyšlo jako e-kniha    
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 93x v oblíbených
v přečtených 595x v přečtených
v knihovně 87x v knihovně
k přečtení 119x k přečtení
právě čte 3x právě čte
si přeje 7x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2013) 978-80-204-2977-3 112 Vyšlo jako e-kniha.
Mladá fronta (2012) 978-80-204-2635-2
Maťa (2005) 80-7287-106-4 104
Odeon (1989)

Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrny u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je „proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě...

(více)  

Štítky

více  
Bohumil Hrabal Bohumil Hrabal
*28.03.1914 - †03.02.1997

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

alča87
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 10. 2013, 19:57
Knihu mohu pouze doporučit. Krásně napsaná, četla se mi tak lehce a možná i proto, že některé věty jsou nekonečné. Pocity, které měl hlavní hrdina jsem vnitřně prožívala. Kniha plná zajímavých myšlenek. A připadalo mi to tak smutné, ale tak krásně.
HPL
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 9. 2014, 14:33
Ze začátku (neznalému čtenáři) přijde text "lehce" chaotický. Neustálé opakování základních skutečností a absence odstavců můžou až jít na nervy... jenže, to je pouze prvotní šok!
Hra se slovy je celkem povedená (přesto se kacířsky přiznám, že jsem čekal ještě o maličko víc).
Samozřejmě je kniha plná zajímavých myšlenek (ať už té hlavní - schopnosti člověka vyrovnávat se se zmarem, nebo spousty vedlejších úvah, typu co májí společné lidé a olivy).
Kniha mě nekutečně chytla za a u srdce - nevím, jestli to bylo tím, že jsem ji četl na dovolené a měl tak času na přemítání více než dost, každopádně tento fakt rozhodl o hodnocení, které jsem při pročítáním prvními stránkami nevěřil, že přesáhne 3*. Ergo si od "našeho Bohouška" budu muset ještě něco přečíst.
Velmi emocionální zážitek.

PS: musím se zmínit o doslovu, který mi totálně zkazil konec. Sice to vysvětlil pravdivě, přesto mě to mrzelo.
Abigor
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 3. 2014, 11:49
Snad až příliš dobrý... Jednu hvězdu dávám za knihu samotnou - obsah, sloh a vůbec ty blbosti okolo, tři za to, jak láskyplně Haňťa mluví o knihách, to sem eště neviděl! Nádherná óda na knihu, jako kulturní fenomén, děkuju pane Hrabale za tohle povznesení ducha!
Bred
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 7. 2014, 16:02
Kdo si ji koupil, může si ji vystavit na poličku. Kdo ji přečetl, ať se tím chlubí. Ale kdo ji pochopil, ten jediný zmoudřel... Je to ten pocit, který by Douglas Adams pojmenoval "příliš hlučná samota", kde Homér shlíží mezi řádky, a dadaisté smekají své papírové čepice.
Knihu doporučuji filozofům, sečtělým lidem, a třeba i těm, kdož jsou životem mírně opotřebování, aby viděli, že může být i hůř.
Taylor
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 4. 2014, 9:08
Úžasná kniha...asi jedna z nejlepších co jsem kdy četl. Kniha je vlastně jedna dlouhá věta. Neskutečný monolog o knihách, pivu, lásce a životě jako takovém. Kniha i když je dost smutná pohladí po duši.....Hrabal ve vrcholné formě.
hanka24
60% 60% 60% 60% 60%
  28. 3. 2016, 10:11
Kniha zajímavá, ale asi je potřeba se nad ní zamýšlet trochu jinak, metaforicky možná. Pro tentokrát dávám průměr, ale myslím, že se k ní časem znovu vrátím a pokusím se proniknout více do autorových myšlenek.
Stifter
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 5. 2014, 22:24
Někdy úsměvné, jindy z vyprávění mrazí. Po řadě let jsem si opět přečetl Hrabala a smekám, je to mistrovské vyprávění o velkém životě zdánlivě malých lidí.
Maiky211
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 9. 2013, 11:26
Moje první kniha od Hrabala, trochu jsem se jí bála, ale neměla jsem vůbec proč. Výborná kniha. Určitě doporučuju přečíst :-)
Kahlan
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 2. 2011, 16:27
"Já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév."

Nádherná kniha :)
Tom:)
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 3. 2010, 23:07
Neskutečně krásný