Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zlodějka

84%
4 91
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zlodějka
Autor:
Originální název: Fingersmith
Poprvé vydáno celosvětově: 2002

Nejnovější vydání:
Argo - 2008
ISBN: 978-80-257-0040-2
Počet stránek: 534
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 26x v oblíbených
v přečtených 134x v přečtených
v knihovně 33x v knihovně
k přečtení 78x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 4x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2008) 978-80-257-0040-2 534

Nejdůležitější v neobyčejně čtivém románu současné mladé britské autorky, v němž se potkávají Oliver Twist, Molly Flandersová, Žená v bílém i žebrácká opera, je: Kdo je vlastně kdo? Zlodějka (Fingersmith, 2002) byla vyhlášena knihou roku a kromě jiných literárních ocenění vyhrála cenu udělovanou nejlepší historické detektivce. Román se odehrává ve viktoriánské Anglii, a to ve třech různých prostředích: v nechvalné části zlodějů a bídáků v Londýně, na zanedbaném šlechtickém venkovském sídle a v dobovém blázinci. Autorka už jako dítě ráda pořád něco skládala a sestavovala - dar, který se jí stalo požehnáním při psaní.
Bravurně vystavěný děj a základní zápletka nenechávají čtenáře neustále v nevědomosti, jak to všechno je doopravdy. Nic není tak, jak se sdá a jak se říká a jak se tváří, a dokonce samy postavy nemají tušení, co se na konci příběhu o sobě dozvědí. Susan, Maud, Šlechtic a paní Sucksbyová jsou protagonisti navýsost iluzionistického a vztahujícího představení z pera současné autorky, který moderním způsobem navazuje na ty nejlepší tradice klasického anglického románového umění.

(více)  
Sarah Waters Sarah Waters
*21.07.1966

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
80% 80% 80% 80% 80%
  5. 9. 2011, 9:04
První dojem, který jsem z knihy Zlodějka měl, byla stylová nejednotnost. Začátek sliboval temnou a tísnivou atmosféru Dickensova Londýna, pak se vynoří záhadami opředený děj jakoby z pera Emily Bontëové a chvílemi má čtenář pocit, že drží v ruce nějakou knihu z edice červené knihovny. Asi by to nevadilo a bylo by to zajímavé, kdyby autorka se změnami stylu pracovala pečlivěji a použila je k dotváření příběhu, ale podle mého to působí spíše chaoticky. Kupodivu, i když je z hlediska stylového kniha tak různorodá, z hlediska postav je více než jednotvárná. Autorka příliš nerozlišuje jednotlivé postavy myšlením, motivací, ale hlavně ani způsobem vyjadřování. Bylo by to možné považovat za záměr, ale aby dvě postavy Sua a Maud, které byly vychovány v úplně odlišném prostředí nebylo možné v dialozích rozlišit, to nemá logiku a vyvolává to spíše pocit neobratnosti než literárního záměru.
Pozor SPOILER! Nechte se raději překvapit!
Nechci prozrazovat nic z děje, v případě této knihy by to byla škoda, ale přece jen se v této části hodnocení neubráním alespoň lehkému dotknutí se.
První třetina knihy si zaslouží pochvalu. Po, jak jsem se už zmínil, zdařilém Dickensovském začátku, přechází kniha do stylu, který nenechá čtenáře na pochybách, že má před sebou jednu z mnoha knih s typickým dějem, ve kterém bude hrát hlavní úlohu záhada a láska. Ale pak přichází první překvapení, na které není čtenář překvapen a to potěší. Dále se ale autorčina snaha o originalitu stává kontraproduktivní. Vyprávění stejného děje z pohledu druhé postavy by bylo zajisté zajímavé, kdyby ale nestálo převážně na přímých větách, které se samozřejmě slovo od slova opakují věty z první části. Druhá třetina tak působí nudně, dějové zvraty jsou předvídatelné, protože autorka postupuje podle stejného scénáře jako v třetině první. Poslední třetina knihy už je chaotická a přesto, že je čtenáři vše jasné, místy se ve spleti zámlk a vysvětlování ztratí.
Celkové hodnocení knihy je nejednoznačné jako kniha sama. Nelze ji upřít určitou míru originality jak děje tak prostředí a postav. Ale není zvládnuta úplně dokonale. Mám výhrady ke stylu, k logice i motivaci jednotlivých postav.
Na závěr dva drobné nevýznamné postřehy: na začátku se objeví zmínka o pár mililitrech. To je nesmysl a nevím, zda ho tam zavedla autorka nebo se tam dostaly překladem. Dále mě zmátla jedna drobná větička: „Tak jmenujete se Smithová nebo Watersová?“ Nevím, co tím chtěla autorka říct. Nebo že by překlep?
ribička
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 3. 2013, 9:32
Připojím se k hodnotícím tím, že se mi líbila první část knihy a hodně zajímavý zvrat. Druhá část knihy z pohledu jiné postavy většinou opakovala to, co jsme si již nazačátku přečetli a to mě moc nebavilo. Co se týče konce, nebyl překvapivý. Co se týče zmatečnosti, tak také souhlasím, některé části jsem si musela přečíst ještě jednou. Každopádně, kniha je celkově čtivá a bude vás bavit, takže jí ledacos odpustíte.
Lalaine
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 12. 2011, 22:27
Souhlasím s s-readerem. Toto je už třetí kniha, kterou jsem od Sarah Watersové četla a musím říct, že je asi nejslabší.
V polovině knihy dojde k nečekanému zvratu, což mě upřímně velice potěšilo a čekala jsem, co přijde dál. Ovšem nadšení mě hned přešlo, neboť druhá část bylo pouze povídání ala "jak to bylo se mnou a jak jsem to vnímala já" od Maud.
Třetí část knihy byla dost zmatená, ale dalo se v tom vyznat a nakonec už téměř od začátku bylo jasné, jak příběh skončí.
Pro Watersovou je typické rozvláčné a zdlouhavé popisování - mně osobně to nevadí, někomu to ale může přijít nudné. Upozorňuji - je to ve všech jejích knihách.
Co mě zklamalo bylo, že jsem čekala více zápletek, více děje, více dynamiky... dočkala jsem se pouze jakémusi popisování událostí.
Proč dávám pět hvězdiček? Knihy od Watersové mám prostě ráda, mám ráda její styl, ať už je jakýkoliv a nemůžu říct, že by se kniha až tolik nezdařila. Ale nejvíce stejně doporučuji Špičkou jazyka.
Jak už psal s-reader - zajímalo by mě ta věta "Tak jmenujete se Smithová nebo Watersová?" Netuším, zda zde byl znak autobiografičnosti, kdy autorka sama také přesně neví, kdo je... nevím. Toť otázka.
cachulquin11
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 12. 2015, 1:56
Není nikdy jednoduché otevřít knížku, když jste předtím viděli film (nebo ho jako já viděli už asi tak 5x), ale stálo to za to. Dějový zvrat uprostřed knihy je naprosto úžasný a nečekaný. Když jsem poprvé viděla film, tak jsem v jeho polovině byla v šoku, protože mě děj tolik pohltil. Před autorčinou znalostí celého příběhu do nejmenších detailů smekám. Prostřední část je sice trochu rozvláčná a chvilku to trvá, než se člověk prokouše přes více než 500 stran a některé popisy až ke konci, ale tento příběh z viktoriánské Anglie mě zasáhl takovým způsobem, že jsem kvůli němu sama začala psát.
Zatím to je první kniha od Sarah Watersové, kterou jsem četla, takže se o jejím stylu psaní nemůžu víc zmínit a nemůžu ani srovnávat. Určitě si od ní ale něco dalšího přečtu.
Sedmikraska4
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 2. 2012, 11:56
Tak v tomto případě jsem nejprve viděla film a teprve potom jsem se dostala ke čtení. Román je opět rozhodně lepší, než film, ale zase musím uznat, že Špičkou jazyka a Noční hlídka, byly podstatně lepšími výkony. Co se týče té věty: "Tak jmenujete se Smithová nebo Watersová?" hádám, že šlo pouze o překlep a mělo tam správně stát Riversová. Jelikož tato věta ve filmu zazněla, pak v ní nevidím záměr autorky ztotožnit se s příběhem, či jakoukoliv výzvu k zamyšlení.