Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Nahé slunce

89%
4 89
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Nahé slunce
 Všechny obaly
Nahé slunce
 Všechny obaly
Nahé slunce
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: The Naked Sun
Poprvé vydáno celosvětově: 1957

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Triton - 2012
ISBN: 978-80-7387-609-8
Počet stránek: 263
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 19x v oblíbených
v přečtených 139x v přečtených
v knihovně 46x v knihovně
k přečtení 12x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Triton (2012) 978-80-7387-609-8 263 Argo (2012) 978-80-257-????-?
Triton (2004) 80-7254-574-4 318
Ivo Železný (1994) 80-7116-0620-8 216

Po úspěšném objasnění vraždy Vesmířana na Zemi je Elijáš Baley požádán, aby vyřešil další případ - vraždu na Solarii, světě izolovaných panství, jejichž obyvatelé se spolu fyzicky téměř nesetkávají. Baley pozoruje první známky úpadku Vnějších světů. Stagnace dlouhověké kultury závislé na robotech je zřejmá a na Solarii je situace nejvážnější. Země poprvé svitla naděje vymanit se z nadvlády Vesmířanů a začíná snít o nové expanzi...

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Myrddin33
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 8. 2014, 22:21
Obsahuje spoiler spoiler Určitě mám problémy s objektivitou, jedná-li se o knihy Asimova. Nesmírně si rozumím s jeho myšlením a jeho styl psaní je pro mě jako dělaný. Proto nemohu knihu hodnotit jinak, nežli plným počtem. Označuji ji spoilerem, protože možná zmíním některý fakt, který by mohl kazit budoucí přečtení.
Detektivka s roboty? Ten nápad mi nebyl nějak připustitelný, ale bylo to podáno skvěle. Zase se v pozadí celého příběhu objevují nitky, které člověka vedou k zamyšlení se nad současnou, "jeho" civilizací. Asi je přehnané uvažovat nad osudem Země jako Solárie - že by se lidé odloučili a komunikovali by pouze virtuálně ( i když míra virtuality v mezilidských vztazích jistě stoupá). Ale když se člověk zamýšlí hlouběji nad myšlením Asimova, nesmírně ho to vtáhne a začne zkoumat věci nad rámec celého příběhu.
Nejednou jsem si vzpomněl na svou oblíbenou Nadaci a tento sentiment mě neopouští ani po přečtení. Závěr knihy se mi též líbil a po návratu Elijáše na Zem a jeho závěrečného rozhovoru s Minnimem bylo krásně ukázáno, jak lidé chtějí být slepí, když jde o vážné situace, které mohou vyvést z komfortu. Ale to už odbočuji a je lepší tedy přestat tvořit slova a jen poděkovat Isaacovi za skvělý příběh.
HELLBOY-DB
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 8. 2013, 22:33
Proti prvnímu dílu je zde zlepšení v tom, že autor zápletku přesunul na jinou planetu a tak mi jeho zde prezentovaný způsob života obyvatel Solarie přišel uvěřitelnější, než v prvním díle lidstva na Zemi. I přes toto atraktivnější prostředí to ale nemůžu hodnotit na plný počet, jelikož jsem se už setkal s o něco více zajímavějšími knihami, v kterých se vyšetřuje a vyskytují se tam roboti. ===80%
mumin
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 8. 2016, 22:33
Pokračování románu Ocelové jeskyně, které se tentokrát odehrává na vzdálené planetě Solarie. Osvědčená dvojice detektivů, pozemšťan Eliáš Bailey a jeho robotický spolupracovník R. Daneel Olivaw z Aurory (který bohužel nedostává tolik prostoru jako v předchozí knize), se opět pokouší vyřešit případ vraždy Vesmířana.

Asimov znovu staví do protikladu Zemi a tzv. Vnější světy. Zatímco pozemšťané žijí v přelidněných městech, trpí agorafobií a brání se rozšíření robotů, Solařané pečlivě kontrolují porodnost, odmítají osobní kontakt a spoléhají na plně robotizovanou ekonomiku (na každého obyvatele připadá 10 tisíc robotů). Ačkoli jsou občané Solarie vyspělejší, bohatší, zdravější a dožívají se výrazně vyššího věku než pozemšťané, směruje jejich svět k pozvolnému úpadku. Bailey/Asimov vidí budoucnost a prosperitu v živelnosti a generační obměně nikoli statičnosti, dlouhověkosti a sociální kontrole (partneři jsou vybíráni na základě genové analýzy, děti vyrůstají na farmě mimo rodinu a jsou vychovávány roboty, zdravotně hendikepovaní jsou likvidováni).

Nahé slunce se dotýká řady témat, která byla aktuální v 50. letech minulého století. I když mnozí SF autoři té doby (Ballard, Vonnegut aj.) s obavou sledovali poválečnou populační explozi, Asimov vnímá nárůst obyvatelstva jako příležitost a odmítá represivní přístup i eugeniku. Zatímco románová postava sociologa Quemota považuje solarijskou robotizovanou společnost za utopii, která svým obyvatelům nabízí vše, co si žádají, Asimov varuje před přehnanou závislostí na technologiích, likvidací mezilidských vztahů, do absurdna dovedeného individualismu a rezignací na smysluplnou práci.

Asimov opět odvedl solidní práci, ale přiznám se, že Ocelové jeskyně mě bavily víc. Prostředí přelidněné Země bylo atraktivnější, detektivní linie mi občas přišla přitažená za vlasy a příběh Nahého slunce nemá takový spád jako předchozí mistrovské dílo. Přesto je to stále i po více než padesáti letech čtivý, inteligentní a zábavný román, který oživuje – pro Asimova netypická – milostná linie mezi Baileyem a Gladií.