Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Osamělost prvočísel

88%
4 282
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Osamělost prvočísel
 Všechny obaly
Osamělost prvočísel
 Všechny obaly
Originální název: La solitudine dei numeri primi
Poprvé vydáno celosvětově: 2008

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2015
ISBN: 978-80-207-1623-1
Počet stránek: 256
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 111x v oblíbených
v přečtených 424x v přečtených
v knihovně 97x v knihovně
k přečtení 304x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 9x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2015) 978-80-207-1623-1 256
Odeon (2009) 978-80-207-1301-8 252

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně... Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou vahou.
Autor vypráví o lidské samotě a trápení, za něž si lidé často můžou sami, ale jen proto, že si nedokážou pomoci... (Založil/a: john.irving)

(více)  

Štítky

více  
Paolo Giordano Paolo Giordano
*01.01.1982

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

nevermore
60% 60% 60% 60% 60%
  4. 10. 2012, 14:55
Tak vám nějak nevím, na mě Osamělost prvočísel celou dobu působila jak romantická četba pro dívky (nevidím tady žádný mužský komentář), s atypickými hlavními aktéry, to teď totiž tak nějak frčí). Také souhlasím s kolegyní níže, že jsem narazil na nejednu logickou nesrovnalost. Nicméně tím vůbec nechci říct, že by kniha nebyla poutavá (i když mám pocit, že ke konci trochu ztrácela dech), jen nijak zvlášť zajímavá pro mě. Jen můj názor.
Keatin
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 1. 2013, 21:46
Kniha, u které mne zaujal název (o to víc, že matematika mi byla vždy cizí, ale ta prvočísla mi v hlavě alespoň trochu uvízla). :) Skvělý příběh, když jsem začala číst a první část o Alici skončila, říkala jsem si, že je veliká škoda, že to byla jen povídka a nepokračuje to dál (nevěděla jsem, zda je to povídková kniha, či román). O to víc to bylo překvapující, když se příběh rozvíjel a navíc společně s Mattim.

Kniha mě chytla od samého začátku svou originální jednoduchostí, skvělým vypravěčským stylem. Ačkoliv mám výhrady k závěru, nemůžu jinak, 5* a přidávám do oblíbených.
jatox
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 7. 2012, 22:53
Myslim, že by se to mělo líbit třeba příznivcům H. Murakamiho.
Styl fakt docela dobrej. Pocity jsou zachycený dost působivě, snadno se do nich vžijete a pochopíte je, i když vám nebudou vlastní. Jen vám možná budou trochu líst na nervy:))

Dál budu víceméně SPOILERovat:)

Bohužel mi dost nesedly ty hlavní postavy. Každýmu bych tam naliskala. Jenže ano. Oni si nesli ty traumata z dětství. Jenže víte jak... Každej má nějaký bolístky, ale nikdo jinej to za nás nespraví. Jenom my si to budem vláčet životem.
Ten rozplizlej konec pak tak nějak ještě víc podtrhnul tu naléhavost sdělení.

Přecejen mám ale pár výtek. Fakt hodně sem nebyla schopná spolknout to, že slečna A. trpí asi 13 let anorexií a nikomu to není divný? Včetně jejího muže, kterej ji sice potmě každej pátek osouloží, ale ani po hmatu mu to pořádně nedojde? Jo, asi nechtěl vidět tu pravdu, ale stejně se mi to nezdá. To potichu čekal, než to dojde tam, kam to došlo? A ještě když to nebyl ledajakej blbec, ale doktor. A taky k tomu jedinej následek, co jí zůstal byla neplodnost? Po takovejch letech? Pak mi ještě přišlo fakt divný, že x let po svatbě manžel A. zjistí, že ona nechce děti. To se běžně berou lidi aniž by věděli svoje priority a představy o budoucím a rodinným životě? Takže to mi přišlo taky trochu nereálný. Ještě nějaký nelogičnosti by se tam našly. Ale na to, že to byla prvotina...
Skvělej doslov.

Sečteno podtrženo, hodně váhám mezi 4-5*. Je to prostě přesně mezi. Nedostatky to mělo, ale dost zajímavá psychologická sonda do hlav nevyrovnanejch lidí, který né, že by nevěděli, jak z toho ven, ale z nějakýho neznámýho důvodu to prostě neudělaj. Tohle dobře vystihnul mclusky, to přizdisráčství, který mě vlastně při čtení dost vytáčelo. Jenže mě vytáčelo asi proto, že mi vůbec není vlastní, nicméně.........je fakt, že se člověk jen rozhlídne po svejch blízkejch a známejch a musí uznat, že Giordano opravdu zobrazil kus současnýho světa a způsobů vedení vztahů.
Prcek1992
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 5. 2012, 22:34
Osamělost prvočísel je rozhodně jednou z knih, která v člověku zanechá hluboké dojmy. Čtivá, mnohdy realistická prvočísla hledající po svém cestu, jak přežít život.
achilles
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 8. 2013, 22:39
Souhlas s Keatinem. Nejprve překvapení, jak končí první kapitola. Čekal jsem soubor povídek, kdy si závěr musíme nějak domyslet. A závěr? ten si skutečně musíme domyslet. Ale jinak pohodové čtení, zajímavé zpodobnění lidských jedinců s prvočísly.
"...pro Giordanovy hrdiny jsou běžná každodenní gesta, která by překonala normální problém, nesmírně těžká, ba dokonce nemožná."
TomToman
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 1. 2016, 9:50
Knížku jsem si užil, i když v ní vše bylo nasyceno osamělostí a různými negativními vlivy na život člověka... Konec knihy mě nepřekvapil. Ale symbolicky vyjadřoval tu osamělost a dalo by se říci i jakési hýčkání si těchto pocitů, neboť postavy si moc dobře kolikrát uvědomují, co by měly, ale nějak toho nejsou schopny dosáhnout.
Za mě kniha, která stojí za přečtení. Neodrazuje děsivou tloušťkou dnešních některých románů. Prostě příběh k zamyšlení, prožití...
Venceslao90
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 3. 2013, 15:43
Je vážně dost těžké tuhle knihu ohodnotit. Závěr jsem si představoval trochu jiný, údernější (nevím proč se postavy v závěru rozhodly jako největší idioti). Ale zase na druhou stranu ve mě příběh zanechal docela silné pocity, ale obávám se že jen dočasné. Pokud si však chcete přivodit menší depku, tak Osamělá prvočísla vám v tom směle pomohou. :-)
borntolive
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 12. 2012, 14:23
Doporučuju si před čtením vyhledat pár řádků o Aspergerově syndromu, může to ovlivnit vaše vnímání a pochopení celého příběhu.
Já bych naliskala především těm okolo Mattia a Alice, že mohli být tak... slepí, nedůvtipní, zabednění ve své vlastní vině či obviňování... snad sami potřebovali pomoc.
Smutně působivé a pro mě zároveň drásající nervy, že s odbornou pomocí by všechno mohlo být jinak.
G8
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 8. 2013, 13:41
Postavy byly vybrány (na můj vkus až trochu moc násilně) s ohledem na to, aby zde každý něčím vynikal. Nebo spíš, aby měl každý nějakou vadu. Mattiu a Alici pojí víc než jen jizvy na těle a na duši. Jsou zdánlivě stvořeni jeden pro druhého, kdy jeden pozornost potřebuje a druhý ji odmítá. Zde bych možná čekal nějaký vývoj, nicméně toho se tu nedočkáme ani u hlavních postav ani u těch vedlejších. Každý se naoko nějak změnil, ale ve skutečnosti jsou v jádru všichni pořád takoví, jací bývali dřív; odevzdaní. Napsané to není vůbec špatně, myšlenka je taky dobrá. Giordano se snaží přiblížit Murakamimu, ale tam, kde dokáže jít Murakami hodně do hloubky, se Giordano jen otírá o povrch. Ve skutečnosti tahle kniha připomíná spíš Palahniuka. Problém je v tom, že je tu sice povedené panoptikum, ale nikdo si z něj nedělá legraci.
MargarethMatthews
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 2. 2013, 20:51
Kniha si doopravdy zasloužila tolik ocenění, kolik dokázala posbírat jako první počin tohoto autora. Příběh je vynikající a zahrnuje mnoho problémů, které jsou často opomíjeny. Vykresluje nejrůznější nevyřčené i vyřčené životní situace zvláštním způsobem, který je mi blízký. 5 hvězdiček je skutečně málo.
wendieta
60% 60% 60% 60% 60%
  30. 9. 2013, 23:37
Zvláštní příběh. Četla se dobře, ale můj šálek kávy to není. Žádný strhující příběh a ani postavy mi nebyly sympatické. Přitom podobné knihy mám ráda, ale tato se mě nedotkla...
DanielOsbourne
60% 60% 60% 60% 60%
  2. 4. 2013, 10:48
Uznávám, že kniha má potenciál a název přiláka nejednoho čtenáře. Na mě bohužel nezapůsobila jako na ostatní zde. Teorie prvočísel je krásná, ale příběh je jednotvárný a závěr naprosto žádný.
Blueberry
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 3. 2014, 8:06
Nejvíce mě na tomto příběhu fascinuje vztah Mattea a Alice. Jsou to dvě spřízněné duše, evidentně k sobě něco cítí, ale nedokáží si to navzájem vyjádřit - jsou si tak vzdálení a zároveň tak blízcí, až to bolí - a mezi nimi stojí mosty a řeky z jejich bloků a problémů. Nevím jestli by se mi líbilo takové lidi znát, ale jako románoví hrdinové smutně bojující se svou existencí jsou nevšedně romantičtí a přitažliví...
Topka
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 10. 2015, 23:00
Kniha mi byla doporučena a jsem moc ráda, že si mě našla. Začátek byl strhující...byl plný zvláštních situací, které hrdinům zdeformovaly život (vše se stalo tak rychle--prakticky v jedné vteřině). Okolo hlavních postav se vznášel opar neštěstí (nenašla jsem postavu, která by byla šťastná). Hodně na mě zapůsobil problematický vztah k rodičům, který nebyl nikdy ideální. Bylo zajímavé sledovat obě strany. Kniha mi dokázala, že se v životě nedějí jen krásné věci. Je ale jen na nás, zda se budeme v těchto neštěstích utápět a přiživovat je našimi dalšími vsugerovanými bloky a ničit život sobě i ostatním.
jirka77
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 11. 2016, 16:10
Když jsem se pouštěl do četby této knihy ,čekal jsem průměrný příběh o nějakých osamělých srdcích. Naštěstí jsem našel jednu z nejlepších knih ,která krasně popisuje lidské chyby a jejich následky. Moc se mi líbilo jak autor skvěle popisuje lidskou nerozhodnost ,trápení negativní pohledy na život. Po přečtení knihy jsem si začal připadat jako prvočíslo ,pokud jim nejsem od dětství. Moc silný literární zážitek.
dalimoni
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 10. 2012, 15:55
Co k tomu říci, dokonalá kniha, která je hodně ponurá a smutná, ale velmi působivá. Autor skvěle popisuje stavy osamělosti, ostychu, traumata z dětství, které provázejí hlavní hrdiny po celou dobu. Oba hlavní hrdinové, i když jsou trošku podivíni, měli mé sympatie. Přál jsem si trošku jiný konec, ale pak by poselství knihy nevyznělo, tak jak mělo. Film jsem ještě neviděl, ale po přečtení knihy mě zajímá, jak přenesli tento příběh na filmové plátno.
Plue
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 9. 2016, 17:57
Čtivě napsaná kniha, úvod vypadal dost slibně. Nakonec to ale nebylo nic strhujícího - depresivní popis životů dvou nešťastných lidí...
karkulin1982
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 12. 2013, 22:40
Pro mě jedna z mých nej knížek. Četla jsem ji jednou, a to téměř najednou, moc se těším, že se k ní zase vrátím. Nedovedu si představit její filmovou podobu, nechci si zkazit dojem ze skvělého příběhu (jen jsem čekala jiný konec=ve prospěch obou hlavních hrdinů).
Kosac
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 11. 2016, 18:59
Krásná knížka o dvou mladých lidech, kteří jsou prostě jiní (možná povahou, možná díky prožitým událostem) a dobře to vědí oni i jejich okolí, které jim to dává neustále najevo. Dokážou svou osamělost a jinakost překonat? A chtějí vůbec? A nebojte, romantický slaďák to vážně není.
Francesco
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 1. 2014, 12:09
Zvláštní román o dvou zvláštních lidech. Smutný až depresivní příběh ale zase na druhou stranu čtivý a dech beroucí. Závěr sice takový jaký je ale myslím si, že se k této knize i hodí.
Afire
60% 60% 60% 60% 60%
  27. 7. 2013, 14:41
Dobře se to čte, ale nic strhujícího se neděje. Četla jsem s napětím, že se dostnu k tomu vyvrcholeni příběhu a najednou byl konec ...
Elisa99
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 7. 2014, 9:12
Knihu jsem přečetla během chvilky. Nyní se řadí mezi mé oblíbené knihy. Příběh byl velmi poutavý svým obsahem, ale i styl, který byl jednoduchý a srozumitelný. Všem doporučuji přečíst. :)
Morgan81
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 2. 2014, 18:12
Začátek velice slibný, průběh hezky psaný, velmi důvěryhodně vykreslené myšlenkové pochody postav, ale stále jsem čekala, že dojde k nějakému rozuzlení, konci, který opravdu chytne, a tudíž posune hodnocení knihy alespoň o tu hvězdičku výš. Naopak se to rozplynulo v neukončené nic, sice chápu, že to je záměr, ale celkově mě kniha neměla čím nadchnout, ač jsem od ní dost očekávala..
KayTee
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 1. 2014, 13:49
Nic jsem od toho nečekala a půjčila jsem si Osamělost prvočísel jenom na doporučení přátel. Nakonec jsem byla mile překvapená a určitě nelituji, že jsem si tohle dílko mohla přečíst.
PeNe
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 10. 2014, 9:42
Knihu jsem četla na doporučení a jsem ráda, že se mi dostala do rukou. Téma mi sedlo a četla se mi velice dobře, ovšem nemohu dát plný počet hvězd, jelikož jsem byla celkem zklamaná z rychlého konce. Četla bych dál a dál, ale už nebylo co..
staci
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 11. 2013, 9:35
celá knížka o tom co měli ti dva udělat a neudělali..
ten konec se mi líbil, byla bych zklamaná kdyby to dopadlo, tak jak bychom si přáli.
Emiinka
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 8. 2013, 21:57
Mě bohužel tato kniha příliš nezaujala. Asi jsem už od začátku čekala, že přijde něco, co se vůbec stát nemělo. Čekala jsem, že ta dvě osamělá prvočísla si budou pořád trošku vzdálena, ale najdou si k sobě cestu a budou si v klidu žít ve svém vlastním světě. To by byl možná až příliš dobrý konec, ale přesto mi tam něco scházelo.
Bestijka
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 5. 2013, 19:38
"..lidé jsou často vězni svého neštěstí a své samoty v podstatě dobrovolně, nebo lépe řečeno, nikoli proto, že by nevěděli, jak z ní ven." Krásná knížka, neuvěřitelně smutná tragičností svých postav. Ale tohle není ten druh smutku, co by vás vtáhl dovnitř a vy byste se z toho pak topili ve škopku depresí. Viděli jste svítání??
TumovaKristyna
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 1. 2013, 12:57
"Prvočísla jsou dělitelná jenom 1 a sebou samými. Mají své místo v nekonečné řadě přirozených čísel, mačkají se jako všechna ostatní mezi jinými dvěma čísly, ale jsou vůči nim o krok vzadu. Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého." A proto ta knížka patří mezi mé nejoblíbenější!
mclusky
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 8. 2012, 10:45
Skvěle napsaná kniha. Obdivuju autora, že byl schopen napsat tak hluboký příběh v pouhých šestadvaceti letech. Dále budou následovat spoilery :)

Víceméně souhlasím s komentářem Jatox - v příběhu se občas vyskytnou určité nelogické momenty (mě třeba zarazila doba odloučení, čekal jsem, že to budou tak dva tři roky a ono jich zatím bylo devět. Stejně tak mi přišlo trochu zvláštní, že dva mladí lidi mají devět let pořád stejné zaměstnání) a hlavní hrdinové bývají chvílemi poměrně nesympatičtí a "ploší". Osobně mě ze dvou hlavních protagonistů více rozčiloval Mattia, který byl (trauma netrauma) prototypem přizdisráče. Člověka, který všechno vzdal a o nic v životě už nehodlá bojovat, což je o to horší, když se jedná o lásku a osobní štěstí. Nehledě na to, že mu (pravda, až na konci knihy) nestojí v cestě nic jiného, než on sám. Myslím, že žijeme v osamělé době a tato kniha je jejím skvělým zrcadlem. Ale každý máme osud ve svých rukou a rezignovanost obou hlavních postav mi trochu vadila. Pro mě je tato kniha odstrašujícím příkladem toho, co se stane když jsou dva lidi příliš velcí srabi a zároveň jsou příliš zahledění do sebe a rozmělnění ve svém problému na to, aby si přiznali, že se mají rádi a vzájemně se potřebují. Což je podle mého hlavní problém přirovnání ke knížkám Haruki Murakamiho. Jeho příběhy jsou také o nešťastných láskách, ale jeho postavy vždycky bojují a na konci víte, že udělali všechno co šlo, aby to bylo dobrý, ale že nepříznivý osud nebylo v jejich moci zvrátit.
Každopádně autorovi děkuju. Jeho kniha mě ještě více utvrdila v tom, že dokud to jde, musí každý o své štěstí bojovat a nebýt srab.

Ještě poznámka nakonec. Když jsem knihu začínal číst, znal jsem jí jen podle názvu a vůbec jsem netušil, co od ní mám čekat. Po přečtení prvních dvou kapitol jsem nabyl mylného dojmu, že se jedná o knihu krátkých (ale skvělých) povídek s otevřeným koncem. Schválně si zkuste znovu přečíst první dvě kapitoly. Podle mého názoru by skvěle obstály i jako samostatné povídky. Tolik k mým postřehům :)
Treqy
  7. 2. 2012, 15:09
Skvělá kniha, která dokáže přenést do prostředí osamělého života.. Strhující příběh, knihu jsem měla přečtenou během dne :)
marti.k
60% 60% 60% 60% 60%
  20. 1. 2012, 12:51
Čtivý příběh, který šel úplně mimo mě. Hlavní postavy jsem nedokázala pochopit ani jim přát štěstí. A přirovnání k prvočíslům je jednoduše krásné :)
absomil
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 12. 2011, 15:48
Kniha o samotě a nenaplnění, ve které je tolik pravdivých a reálných detailů, že jsem si to musel mnohdy číst několikrát dokola a žasnout, ale i celý příběh je strhující, i když by se dalo říci banální, byl jsem v něm až po uši.
Diorissimmo
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 8. 2011, 1:44
Krásná kniha, která ve vás zanechá nesmazatelný dojem. Je o osamělosti a rozhodnutích, která nás mohou trápit po celý život. Knihu jsem přečetla během jednoho dne. Silný příběh, na který se nedá jen tak zapomenout.
Alementina
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 4. 2011, 11:56
Neuvěřitelně čtivé, doslova jsem to shltala během necelých dvou dnů. Trpěla jsem s nima a v duchu je prosila, at jednají jinak... A ten konec!!!