Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jen pár obyčejných týdnů

93%
5 3
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jen pár obyčejných týdnů Originální název: Jen pár obyčejných týdnů

Nejnovější vydání:
Eroika - 2006
ISBN: 80-86337-57-X
Počet stránek: 174
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Eroika (2006) 80-86337-57-X 174

Ve volném pokračování autorčiny prvotiny "Pár obyčejných dnů" se opět setkáme se svéráznou sociální asistentkou Ivou Drexlerovou, a jejími několika novými případy, jejichž řešení si v ničem nezadá s prací soukromého detektiva – jen snad poněkud hůř placeného a s menší společenskou prestiží. Ponuré okolnosti často velmi smutných příběhů jsou ovšem i tentokrát podány s notnou dávkou inteligentního humoru, nadhledu a sebeironie, ještě okořeněnou kousky hrdinčiných tří pubertálních dcer a velmi speciální babičky. A tak i žena, která je ve své profesi ztělesněním odvahy, se v soukromém životě dostává občas do úzkých... (Založil/a: al-ma)

(více)  

Štítky

více  
Ivana Prudičová Ivana Prudičová
*21.03.1964

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

TanaGo
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 8. 2014, 20:20
Bezva čtení, popisující píli lidí na svém místě. Tou hlavní hrdinka Iva bezesporu je, na rozdíl od některých jejích spolupracovnic. Děj je v podstatě popis jejího života, hodně se točí kolem její práce sociální pracovnice. V klidu řeší situace, kde já bych ztratila nervy - každopádně v tváří v tvář matce, která úmyslně zanedbává a týrá své dítě, já bych jí nejraději skočila do úsměvu. Naštěstí životní příběhy jejich případů nekončí nikterak tragicky, takže u mě to spíš navodilo pocit, že svět ještě není tak zkažený a že andělé mezi lidmi existují. Moc příjemná čtivá próza, která ovšem nejspíš nezaujme sociální pracovnice, které toto zažívají denně ;-) Já si s radostí přečtu i Ivaninu prvotinu, nejspíš ji opět zhltnu a budu se pídit po dalších knihách.