Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

V krajině posledních věcí

78%
4 11
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

V krajině posledních věcí
Autor:
Originální název: In the Country of Last Things
Poprvé vydáno celosvětově: 1987

Nejnovější vydání:
Prostor - 2014
ISBN: 978-80-7260-302-2
Počet stránek: 200
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 11x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 14x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Prostor (2014) 978-80-7260-302-2 200

Román amerického spisovatele Paula Austera, vydaný poprvé v roce 1987, patří žánrově mezi tzv. antiutopie. Formou dopisu, který píše mladá žena své kamarádce z dětství, uvádí čtenáře do bezútěšné budoucnosti života v rozkládajícím se městě, kde platí zákon silnějšího a policejní represe. Intrastruktura ani průmysl nefungují, nic se nevyrábí, lidé se živí sbíráním odpadků, okrádáním mrtvol nebo páchají hromadné sebevraždy. Co vedlo k takovému rozpadu, není zřejmé. Mluví se o „kolapsu“, ale není to žádná katastrofa, prostě jen civilizace, jak ji známe, přestala fungovat. Město v mnohém připomíná svět, ve kterém žijeme, naši postindustriální společnost. Ještě jsou peníze, existuje policie a v určité podobě i městská správa, ale jinak jsou všichni ponecháni osudu, vládne násilí a korupce.
Příběh mladé ženy, která se do města vydala hledat svého bratra novináře, uvízne v něm, žije na ulici a protlouká se, jak se dá, nakone vyústí v plán, jak se skupinkou dalších z města uniknout...
Kniha je považována za jedno z nejvýznamnějších Austerových děl a je kladena do jedné řady s antiutopiemi, jako je Huxleyův Konec civilizace. V roce 2008 byl příběh zfilmován argentinskými filmaři. (Založil/a: Jamesová)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

TomToman
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 6. 2015, 17:16
Netuším, jak vypadá zfilmovaná verze knihy, ale i obraz, který přede mnou autor rozvíjel, byl jako sled scén, předmětů, věcí. Drama jakéhosi města- světa, které stihla nespecifikovaná katastrofa. Svět klesá ke dnu, hrdinka románu se snaží v tomhle světě přežít.
Kniha se čte jedním dechem. Každá kniha Paula Austera je pro mě zážitek. K některým se budu muset vrátit.
S.monika
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 9. 2014, 16:30
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou během listování "knižními novinkami". A záhy jsem běžela do knihkupectví pro výtisk a až do pozdní nočních hodin jsem knihu neodložila. Také mě překvapil fakt, že kniha vyšla v originále již před pár desítkami let, a u nás ticho po pěšině. No zpět ke knize: velmi se mi líbil fakt, že kniha je psána z pohledu mladé dívky/ženy. Jsme uvedeni do světa bez roků, předešlé historie, situace, jména hlavní postavy apod. Příběh je psán formou "dopisů", vyprávění, zápisky hl. hrdinky - jak chcete. je pravda, že jsem prvních pár stran zděšeně koukala na nekonkrétnost a mlhovitost popisů, ale čím více se začítáte do děje tím více je vám odkývána situace a styl vypravování.
Knihu mohu jen vřele doporučit, ale obávám se, že tento titul bude mít dva pohledy: úžasné, zase něco nového, skvostné x nuda nuda nuda. nedočetl/a jsem. Já za sebe ale vysoce hodnotím !!
kamie
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 10. 2014, 9:31
Poslední měsíc jsem prakticky neustále slídila kolem regálu "nové knihy" v knihovně a konečně jsem se dočkala. Za mě paráda. Od Austera jsem zatím četla pouze Leviatan a co mají obě knihy společného, je zdůraznění aktu psaní. Bytostná nutnost v omezeném čase či prostoru zachytit skutečnost do slov, jakkoli to vlastně do důsledku nikdy nejde. Líbí se mi stylizace. Nejde o román v dopisech, ale jen jeden dopis s občasným oslovováním adresáta, takže text plynule teče a jako kdyby oslovoval přímo čtenáře.
Mnoho věcí zůstává nekonkrétních a nedořečených/nedořešených, ale i to naprosto souzní s koncepcí dopisu, který se píše teď a tady a pouze na základě informací, které se pisateli dostávají a připadají mu relevantní.
Moc příjemný čtenářský zážitek.