Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Řekni vlkům, že jsem doma

87%
4 43
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Řekni vlkům, že jsem doma Originální název: Tell the Wolves I’m Home
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání:
Jota - 2014
ISBN: 978-80-7462-564-0
Počet stránek: 416
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 12x v oblíbených
v přečtených 61x v přečtených
v knihovně 14x v knihovně
k přečtení 128x k přečtení
právě čte 3x právě čte
si přeje 8x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Jota (2014) 978-80-7462-564-0 416

Mimořádný literární debut, působivý příběh o smutku a dvou osamělých lidech, kteří znovu objeví lásku i radost ze života. Pouhou shodou náhod se stanou blízkými přáteli, aby posléze zjistili, že člověk někdy neví, koho ztratil, dokud ho „nenajde“.

Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct. Uzavřená dívka nemá přátele, a navíc ji v poslední době trápí i odcizený vztah se starší sestrou, se kterou si dříve byly blízké. Nejraději by žila ve středověku, toulala se po lese a poslouchala vlčí vytí. Na celém světě existuje jenom jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno všichni jen šeptají, a dívčin svět se rázem převrátí vzhůru nohama.

Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i ztrátami a bolestí, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky. (Založil/a: chrispe)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
60% 60% 60% 60% 60%
  19. 3. 2015, 19:27
Vím, že riskuji strašlivou smrt ukamenováním, ale...
Knize se nedá upřít, že je postavena na silném tématu. Bohužel ale sdělené po mně steklo a uvnitř se zachytilo jen málo.
Měla jsem pocit, jakoby se autorka bála trochu odlepit - stále se jen jakoby přešlapuje na jednom místě. Obzvláště nešťastně mi vyzněly některé dialogy, které bych očekávala spíš v beletrii pro dospívající dívky.
Možná jsem jen měla přílišná očekávání od knihy s takto vysokým hodnocením. Ta ale opravdu naplněna nebyla.
Umím si představit sebe ve věku tak 17 let; asi bych z příběhu byla unesená - ale možná taky ne...
Tereeeza
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 6. 2015, 10:36
O knížce se stále hodně mluví a příběh je opěvován ze všech stran, takže očekávání sahají do neskutečných výšin. Řekni vlkům, že jsem doma je milý příběh vyprávěný z pozice čtrnáctileté June. Jednotlivé stránky plynou neskutečnou rychlostí, vše je napsané svižně, dialogy nedrhnou, popisy nezdržují. V popředí stojí AIDS jako jedno z tabuizovaných témat v 80. letech. Tato linka mi přišla hodně silná, všechny ty předsudky, dívání se skrz prsty, znechucení z lidí jím nakažených, z toho mi bylo opravdu smutno, ale je dobře, že se toto téma v literatuře objevuje.
Samotnou June jsem si nějak dlouho nedokázala představovat v jejím věku, automaticky jsem si myslela, že je mladší. June je hlavně jiná, především svými představami o světě, vyrovnává se se ztrátou svého nejlepšího přítele a strýce Finna a bojuje se sestrou Gretou. V průběhu ale zjišťujeme, že vše není tak černobílé, jak se může zdát, postavy se vyvíjí, mnohé je řečeno a dochází k jistému vyústění.
Celkově se musím přiznat, že se mi knížka začala líbit až tak kolem poloviny a poslední stovka byla opravdu hodně emocionální a dost na mě zapůsobila. Závěr byl silný, sice jsem nedostala úplně to, co jsem si myslela, ale jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.
Pett
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 1. 2015, 1:17
Líbilo se mi to nebo se příběh jen ocitl v ten správný čas v té správné melancholické mysli... chvíli jsem nemohla vystát June, pak Tobyho, pak Gretu, pak mámu, tátu a zase June...ale... zhruba v půlce mi něco spadlo do oka, pak do druhého a už jsem se vezla... i když je pravda, že ke konci jsem měla chuť celou knížku pověsit za stránky do průvanu... jaký vztek mnou cloumal...
Vyprávěno s citem, láskou a péčí všem poraněným a bolavým duším, které vzpomínají... takže ano, mé melancholické já zaplesalo...
psychoklara
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 7. 2015, 23:05
Nádherný příběh o několika neuvěřitelných podobách lásky. Kniha mě naprosto dostala, i přes svou obsáhlost a melancholičnost mi připadala nesmírně napínavá.
Mimo jiné mi naprosto učarovalo drama vztahu dvou dospívajících sester, podobné tisícům podobných dramat, která probíhají a probíhala po celém světe mezi sourozenci, kteří přestávají být dětmi.
MolkoZuzka
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 12. 2014, 11:37
Nádhera!! doopravdy nádhera! Kniha se četla tak jednoduše a rychle a přitom děj byl tak bohatý a nic nepřebývalo a ani nechybělo. Musím uznat, že na konec tohoto roku jsem si zvolila tu nejlepší knihu jakou jsem mohla. A co že jsem si nakonec poplakala?!
včelka
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 6. 2015, 22:20
Tahle kniha patří k těm, po kterých ve vaší mysli něco zůstane. Nevím, co to je, protože ten důvod je schovaný mezi stránkami a nelze jej přesně určit.
Moc doporučuji! :)
smajlinka
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 1. 2015, 12:09
Celou dobu mě knížka tak zvláštně hladila po duši. Je to opravdu jedinečný příběh, ve kterém se nedá ukázat prstem a říct tohle je dobro a tohle zlo. Vážně hodně dobré
Nifrea
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 2. 2015, 10:26
Krásný příběh, krásný zpracování, nemám co bych vytkla:). Příběh se mi moc líbil, nepostrádal hloubku, napětí, naději... Je to jedna z těch knížek, který člověk zoufale nechce dočíst a čím víc se blíží k poslední stránce, tím čte pomaleji, aby mohl s postavami a příběhem zůstat o něco déle...
Trina1
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 5. 2016, 19:33
Tato kniha je od samého začátku krásná a smutná. Přesto, že má přes čtyřista stran, přečetla jsem ji za tři dny. Četla jsem do noci, či spíš do rána, protože patří k těm knihám, které se těžko odkládají, na které myslíte každou volnou chvilku a taky pokaždé, když se během noci vzbudíte. Už od začátku se mi dostala do hlavy a já ji teď z té hlavy nebudu moci dlouho dostat.
Jediné, co mi vadilo, byl postoj Juniny matky k celé věci, ale v té době to tak asi bylo.
sallyhec
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 5. 2015, 9:22
Tak tohle byla nádhera... Tak silný příběh už dokáže vymyslet jen málokdo, autorka má můj obdiv! Byl tak skutečný, pravdivý, až se mu nic nedalo popřít. Příběh dvou lidí, které spojuje smrt jejich milovaného. Tady se nedá poukazovat na kvalitu. Tohle už není knížka, ale příběh. Tak nádherný a skutečný, že to nedokážu popsat.
MrsDarcy
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 9. 2015, 21:57
Dlouho, dlouho, dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak moc oslovila, zasáhla a dojala. Díky, Carol!
Marmelína
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 6. 2015, 8:25
Posledních 100 stran - a já nejsem schopná je dočíst. Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením - ale nadšení ostatních opravdu nechápu. Kniha se dobře čte to ano - ale jak říkám posledních 100 stran a mně se do nich nechce. Není tam nic - co by mi nedalo spát, co by mě zajímalo a lákalo....(přečetla jsem další dvě knihy) a možná jen abych dala ,,Vlkům,, šanci - je dočtu....třeba překvapí v samotném závěru???...Doufám...
Snickers
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 1. 2015, 15:22
Opravdu moc krásná kniha, nešlo se od ní odtrhnout, četla jsem do noci :) I obálka je moc povedená, doufám, že autorka napíše ještě další knihy.