Memento
Hodnocení: 78 %
(hodnoceno: 899x)
4
Hodnotit tuto knihu můžete po přihlášení4
Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
 Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly |
Autor: Radek John Originální název: Memento Román / Společenské / Psychologické Nejnovější vydání: (Všechna vydání) CZ Books - 2009 ISBN: 978-80-86947-53-2 Počet stránek: 296
|
| Nakladatelství (rok) | ISBN | Počet stran | Poznámka |
| CZ Books (2009) | 978-80-86947-53-2 | 296 | |
| Československý spisovatel (1989) |
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoliv jako příběh „o nich“, ale jako „jejich“ příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření. Pro autorův obraz je příznačné, že vznikl takřka před dvaceti lety, kdy u nás problémy s drogovou závislostí teprve začínaly. Tehdy šlo o dílo varovné, dnes, bohužel, je tomu jinak. Síla románu tím neztratila na účinnosti, právě naopak.
Komentáře ke knize Memento:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Řadit:
Od nejnovejších |
Dle kvality
Je potřeba si uvědomit, že John psal Memento z jako novinář. Neměl žádnou vlastní zkušenost. Proto je ta knížka z tohoto pohledu slabá. Její jediná cena je v tom, že vyšla v době, kdy se veřejně o této problematice nemluvilo.
Jediné vysvětlení pro to, proč je Memento nazýváno skoro kultovní - já nevím - snad i generační českou knihou je skutečnost, že byla vydána právě zde a právě v době kdy se začalo všechno měnit - a ejhle, byly tu i drogy a všem těm - promiňte mi - donedávna komunistickým patolízalům, jezedákům, depešákum a buhví jakým všem odnožím našeho rádoby geniálně vyspělýho státečku - přišlo fakt strašný, co všechno se najednou může stát, proboha! - jak někdo může něco tak ohavnýho brát - no a tak se toho přece někdo musel chytnout a napsat to. Radek John a jeho Memento. děkujeme odejděte. Nebo je tu snad někde blízko někdo další v brzké době, kdo si chce hrát s ohněm, který viděl z dálky dvaceti kilometrů a ví jen, že pálí???
A nechápu, co pořád všichni maji s těma dětma ze zoo. Ó sakra.
A nechápu, co pořád všichni maji s těma dětma ze zoo. Ó sakra.
Memento jsem četla v lednu 2008, pamatuji si ji ale dobře. Vím, že jsem koncem knížky byla rozčarovaná. Nakonec jsem přece jen čekala „happyend“. Musím ale říct, že jsem byla místy zmatená, jeslti se děj odehrává v minulosti nebo v přítomnosti. Bylo to trošku chaoticky napsané.
Kniha plná odstrašujících příkladů, proč se drogám radši hodně velkým obloukem vyhnout. Mě to šokovalo, natož co lidi někde v 80.letech.. Jak bylo a je snadné se k něčemu takovému dostat a jak těžké a dlouhé je se z něčeho takového vyhrabat.. Většina lidí se z toho nevyhrabalo už nikdy, jak jsem viděla.. A obdivuju ty, co to dokázali a na drogu už nesáhli.. Ovšem lepší je obdivovat ty, co odolali a ani nevyzkoušeli. Dětem kolem 15ti bych doporučila přečíst povinně. Hned vás nějaké chutě přejdou. :)
UŽIVATEL Tiwala - 2. 10. 2012, 6:31
Pokoušela jsem se ji přečíst asi 3x a bohužel neúspěšně. Doufám, že až si sednu ke knize za rok, tak se mi to konečně podaří. Ale můj první dojem: nic moc.
Dobře se to četlo, ale nezanechalo to ve mě takový dojem jako srovnávané my děti ze stanice zoo. Přesto dobrá knížka.
UŽIVATEL Edgar - 3. 7. 2010, 13:05
Čte se to rychle. Bavilo mě to. Druhé přečtení mi, na rozdíl od prvního, něco dalo. Podle mě to není zbytečná kniha. Jen ty neustále krátké věty mně tam vadily. Novinářský sloh. Nic víc. Tečka.
Trapné. John neumí psát takhle rozsáhlé prózy, nedrží nit, strukturu vyprávění, děj, sype se mu to jako rýže mezi rukama. Je sice fajn, že tam mluví sprostě, vaří perník a jsou to temné děti pražských nocí, ale proč tahle kniha vůbec vznikla? Vždyť neříká vůbec nic, co by nám realističtěji a sugestivněji neřekly stovky dalších, a navrch je napsána jako slohovka do septimy. (2/5)
Knížka o drogách s českého prostředí. Nevím čím to je, ale vždycky, když jsem se do toho začetl, vybavila se scenérie Proseka. Tuhle knihu mi naordinovala matka, abych nikdy nezačal fetovat. částečně se jí to i povedlo:-)
Druhá knížka s drogovou tématikou, do které jsem se pustila. Nevím, mám z ní smíšené pocity. Je pravda, že knížka realisticky popisuje ten "humus", ale zas až tak moc mě nepřesvědčila. Možná je to tím stylem psaní, nevím. Každopádně u mě Memento ani zdaleka nemá na My děti za stanice ZOO.
Jediný případ, kdy chci slyšet jméno Radek John. Super knížka o životě feťáka snad v 80. letech 20. století, zoufalce, který žije jen pro drogu, který chce jednou strašně přestat, ale všichni víme, jak to končí. Vynikající příběh o zničeném životě mladého kluka z normálně fungující rodiny. Stránky o jeho naprostém zničení a umístění v nemocnici jsou odporně děsivé. Ovšem popsané myšlenkové pochody by nevystihl sebelepší herec.
Poprvé jsem četl jako náctiletý za totáče a dost se líbilo. Podruhé před dvěma lety a zklamání. Přečtěte si radši Dušemrdy. Ta holka aspoň věděla o čem to je
Kniha mě úplně nepohltila. Zřejmě to bylo zaviněno neustálou potřebou správně se zorientovat, nutností být v pozoru, co se týče střídání přítomnosti s minulostí, první osoby s třetí apod.
Jako vlastní hlavní myšlenku knihy vnímám to, že zbavit se fyzické a duševní závislosti není vůbec snadné, ale vymanit se z drogového světa při pomyšlení na zoufalé prognózy do běžného života, nulový smysl bytí, absenci jakýchkoli zájmů, je možná ještě těžší. Dílo poukazuje na to, že drogově závislí si neumí vůbec představit, co by v životě jinak dělali.
Jako vlastní hlavní myšlenku knihy vnímám to, že zbavit se fyzické a duševní závislosti není vůbec snadné, ale vymanit se z drogového světa při pomyšlení na zoufalé prognózy do běžného života, nulový smysl bytí, absenci jakýchkoli zájmů, je možná ještě těžší. Dílo poukazuje na to, že drogově závislí si neumí vůbec představit, co by v životě jinak dělali.
Knížku jsem přetetl jedním dechem, autor nás seznámí se světem narkomanů.
Radek John měl radši zůstat u psaní a né se cpát do politiky.
Radek John měl radši zůstat u psaní a né se cpát do politiky.
Knížku jsem četla kvůli povinné četbě k maturitě, ale musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si knížku přečetla. Hrozně se mi líbila, a klidně bych jí mohla číst znova a znova. Takže za mě určitě 5 hvězdiček :)
Ha! Memento. Tohle i Vami jiz zminovane My deti ze stanice Zoo jsem cetla asi v 15. Byl (je) to kult. Klasika. Cetl to kazdy. Kdo to necetl byl v nasi tride out. V tom veku na me udelaly velky dojem obe dve knizky. Proste drogy, velke tema, ktere me tehdy zajimalo. Dnes by me to nebralo. A myslim si, ze by si to mel precist kazdy pubertak. 'Deti' byly bez debat pusobivejsi svou 100% realnosti, ale mne se Memento libilo stejne asi vic. Mozna snad proto, ze ji napsal John a tim padem se dej odehraval v Praze.
Celé to fetování, píchání, výroba drog, snaha s tím skončit a pak tomu zase propadnout je popsána velmi realisticky. S hlavními hrdiny jsem se nezžila, dokonce jsem si v některých pasážích říkala: Co to sakra děláš? Každopádně knížku bych doporučila všem dětem, které se po jointu nebo extázi cítí naprosto skvěle, chlapácky a vyjímečně.
Nejprve stinné stránky knihy:
Memento je předvídatelné, průhledně a po literární stránce nepříliš hodnotně napsané, dnešnímu čtenáři nenabízí nic objevného. Naopak, místy, zejména ke konci, irituje prvoplánovým moralizováním.
Na druhou stranu má ohromný spád, čte se jedním dechem, nabízí věrný pohled do prostředí lidí, pro které neexistuje nic než touha po další dávce "věcí".
Na Memento je nutno nahlížet s ohledem na novinářský původ autora a na dobu vydání, ve které šlo o ojedinělou publikaci tohoto druhu.
Memento je předvídatelné, průhledně a po literární stránce nepříliš hodnotně napsané, dnešnímu čtenáři nenabízí nic objevného. Naopak, místy, zejména ke konci, irituje prvoplánovým moralizováním.
Na druhou stranu má ohromný spád, čte se jedním dechem, nabízí věrný pohled do prostředí lidí, pro které neexistuje nic než touha po další dávce "věcí".
Na Memento je nutno nahlížet s ohledem na novinářský původ autora a na dobu vydání, ve které šlo o ojedinělou publikaci tohoto druhu.
Pro svou dobu dílo jistě zásadní. V současnosti dílo jistě překonané. Memento není literatura, je to ve své podstatě odkrytí tabu, které nemělo existovat.
Je fajn, že takhle poučná kniha vznikla také v našem prostředí. Jedná se o klasický popis postupně rostoucího drogové závislosti. Tato šablona by se dala vysledovat i u jiných děl. Přesto je toto téma velmi dobře zvládnuto, čtivě, reálně až naturalisticky. A u těchto témat snad ani nelze jinak. Jednoznačný kandidát na povinnou četbu.
Hodnotím 4* - 80/100
Hodnotím 4* - 80/100
Memento a My děti ze stanice ZOO - kdysi jsme stáli frontu, abychom si knihu koupili. Nyní už je spousta knih na obdobné téma napsána - ale tyhle jsou mezi prvními. Jenže 80.léta jsou pryč, hodně věcí se změnilo ....
Memento je kniha, která by se měla číst povinně na školách...možná by pak ubylo feťáků, protože příběh je skutečně velmi silný a každý, kdo aspoň trochu používá hlavu, by se drogám velkým obloukem vyhnul. Stejně tak bych dala povinně ke shlédnutí film Reqiem za sen, taky docela drsná záležitost. Johna ráda nemám, ale tahle knížka se povedla.
UŽIVATEL Gabriel - 7. 11. 2010, 18:29
Tak, co se týče knih o drogách, tuhle jsem si přečetla jako první - díky ní mě nikdy ani nenapadlo na drogy sáhnout a myslím si, že bych to doporučila i dalším mladým jako čtivo, jakmile zatouží po drogách... Myslím si, že taková kniha je lepší než školní přednášky, kde vám dokola opakují, co droga dělá, zda je halucinogenní, kolik stojí, kde se s ní můžete setkat, jak se vyrábí-a až nakonec řeknou-drogy jsou špatné. No jo, ale mezitím, jak vám popisují, jak úžasně se přitom můžete cítit-a jak vám to opakují víckrát-tak kdekoho pak napadne "hm, to zní dobře, taky to zkusím..." a ani se tomu nedivím. Dneska školy ohledně toho dost přeháněj a ještě dávají tak návody.... neboť "zakázané ovoce nejvíc chutná" viz Igor Hnízdo. :D
Knihu jsem četla několikrát a vždy se k ní ráda vrátím! Příběh mladého Michala, inspirovaný skutečnou událostí, by měli dát jako povinnou četbu.
Je potřeba si ale taky uvědomit, že nejdřív by si měl člověk zjistit o čem mluví než o tom začne mluvit :) např. stačí jen otevřít zajímavosti kde by se s-reader dozvěděl následující: Aby Radek John zjistil, jaké pocity zažívá uživatel drogy, nechal si pod lékařským dozorem vpíchnout dávku pervitinu.
Četla jsem několikrát. Pro mě hodně strhující dílo. Škoda jen, že člověk jako John, který dokázal napsat něco takového je teď takovej vůl :-)
cetla jsem ji dvakrat. az napodruhy jsem si uvedomila tu silu pribehu, tu beznadej, tu zoufalost drogovyho sveta. knizka se mi libi, zanechala ve me zvlastni pocit uvedomeni.
Po Dětech ze stanice Zoo mě zaujala tato kniha na podobné téma a jako bonus jsem vnímal, že je z domácího prostředí.
No, na Děti to samozřejmě nemá. Na druhou stranu číst se to dá i když je zde znát velky odstup autora od vlastní drogové scény (přes veškerou snahu je autenticita dost nízká).
Kultovní se Memento stalo hlavně proto, že je první, která popisuje pionýrské příběhy a začátky "perníkářů" u ČSSR.
No, na Děti to samozřejmě nemá. Na druhou stranu číst se to dá i když je zde znát velky odstup autora od vlastní drogové scény (přes veškerou snahu je autenticita dost nízká).
Kultovní se Memento stalo hlavně proto, že je první, která popisuje pionýrské příběhy a začátky "perníkářů" u ČSSR.
Musím bohužel konstatovat, že po přečtení jsem měl spíše potřebu si nějakou drogu sehnat, tak mě to naplnilo sounáležitostí v dané společnosti. Rok 1989 věk 15let. Tím jen potvrzuji, že se autor trefil do tématu dospívající mládeže.
Jak smutná je ta realita...po přečtění se mnoho lidí rozmyslí - brát, či nebrat drogy. Knihu si určitě znovu přečtu.
Kniha pro mě byla velkým zklamáním - tématiku drog lze mnohem lépe, záživněji a čtivěji zpracovat (a dokonce i děsivěji a tak, aby to více odstrašovalo!), než tak, jak to je pojato v této knize. Kvůli tomuto dílu pan John opravdu nemusel experimentovat s pervitinem... Co by tomu řekl pan Burroughs nebo pan Welsh? Jak moc hlasitě by se smáli?
UŽIVATEL KitynaKity - 9. 8. 2012, 21:52
Hodně dobrá kniha s hodne dobrým dějem,
Kniha ke ktere se rádi vracíte po nejake době jak tu i čtu :-) vůbec se nedivim protoze je to napsane velice dobře.Až se nedá od knihy odtrhnout. Tak za 10 let si ji prectu po třeti znovu :D :D
Kniha ke ktere se rádi vracíte po nejake době jak tu i čtu :-) vůbec se nedivim protoze je to napsane velice dobře.Až se nedá od knihy odtrhnout. Tak za 10 let si ji prectu po třeti znovu :D :D
Knihu jsem poprvé četla v r.1989, naprosto mě uchvátila a od té doby jsem ji četla mnohokrát. Nyní po 21 letech jsem se k ní opět vrátila, během jednoho dne byla opět doslova shltnutá. V době, kdy vyšla, bylo téma drog tabuizováno, nyní je stále víc aktuální.
To Saf123: Že se kniha podobá filmu Piko? Zřejmě proto, že ten film byl knihou inspirován, kniha vyšla poprvé v r.1986 a film je až 2010. John byl první, kdo u nás téma drogově závislých přiblížil veřejnosti jako problém, o kterém je třeba mluvit a ne se tvářit, že neexistuje. Vždyť v roce 1986 tady pomalu nikdo netušil, co je to tráva!!! Dle mého současní mladí čtenáři atmosféru tehdejší šedé socialistické společnosti, která je v románu zachycena, nevnímají,(např. kolik z nich rozumí termínu příživnictví?).
To Saf123: Že se kniha podobá filmu Piko? Zřejmě proto, že ten film byl knihou inspirován, kniha vyšla poprvé v r.1986 a film je až 2010. John byl první, kdo u nás téma drogově závislých přiblížil veřejnosti jako problém, o kterém je třeba mluvit a ne se tvářit, že neexistuje. Vždyť v roce 1986 tady pomalu nikdo netušil, co je to tráva!!! Dle mého současní mladí čtenáři atmosféru tehdejší šedé socialistické společnosti, která je v románu zachycena, nevnímají,(např. kolik z nich rozumí termínu příživnictví?).
Knihu jsem četla asi milionkrát, znám ji nazpaměť, zcela mě pohlcuje. Výborné je audio pojetí R. Krajča, přestože je nepatrně pozměněné. Vím, že se nejedná o vrcholné dílo české literatury, ale lidem, co jsou duševně choří a nějakým způsobem podobní "feťákům"... dokáže poskytnout nečekané.
Tuto knihu jsem si zamilovala hned po pár stránkách.Skvělé popisováni daných situací s fascinujícím dějem.K mému uchvácení napomáhá i to,že je tato kniha sepsána podle skutečného příběhu. Soucítila jsem s hlavní postavou a tyto pocity ve mě budou potrvávat až do smrti. Pocity, které nejdou popsat. A to se mi na tom líbí nejvíce. Musím říci,že Memento se pro mě stalo nejlepší knihou,stejně dobrou jako My děti ze stanice Zoo! :)
Knížka se mi líbila. Myslím si, že i kdyby byla kniha napsaná v současnosti, budila by stejně velký zájem. Téma je stále živé a pro některé je stále velké tabu. V některých pasážích byl děj trochu zdlouhavý, ale to vůbec nevadilo. Při čtení se člověk dozví mnoho věcí, které o tomto tématu nevěděl... Určitě doporučuji přečíst!
Tato kniha naprosto splnila moje očekávání. Možná díky tomu, že jsem knihu četla dříve než My děti ze stanice zoo, jsem byla příběhem tolik šokovaná. Rozhodně bych ji zařadila mezi povinnou četbu ve škole.
Tahle knížka mě naprosto odradila od jakékoli zkušenosti s drogami. Neúprosně naturalisticky vykresluje nejen psychické, ale především fyzické důsledky braní drog. To, co to udělá s rodinou narkomana, už bylo jen třešničkou na dortu. Díky, pane John.
UŽIVATEL Kikuš - 19. 10. 2011, 18:33
Od této knihy jsem si slibovala trochu více a možná to taky bylo tím, že jsem předtím četla My děti ze stanice ZOO. Ale jinak silný příběh s mnoha emocemi.
Obecně to není nějak průměrné,ale co se české literatury týče,tak asi ano.Šokující příběh však pořád nedosahuje takových kvalit,jako My děti ze stanice Zoo..
Na to, jak to všichni vychvalovali a pořád mi říkali at si to přečtu, mě to dodcela zklamalo.Nevím čekala jsem něco víc i přes to dávám pět z pěti, protože zážitek to je opravdu hluboký.Ale musíte se začíst, což se zpočátku moc dobře nedaří.Chybí osobní zkušenost autora, kterou sice později nabyl, ale pod dohledem doktora a já nevim koho všeho.Řadím to do stejné škatule jako My, děti ze stanice Zoo možná ještě o pár kapek lepší.
Prvních pár stránek jsem si nemohla pořádně zvyknout na styl psaní, pak jako by se to přelomilo a nastal přesný opak. Styl, jakým je kniha psána úplně odpovídá jejímu obsahu.
Nevím, zda-li to bylo tím, že jsem Memento četla po přečtení My děti ze stanice Zoo nebo něčím jiným, ale nedokázala jsem se do ní tak začíst, jako tomu bylo u předchozí knihy.
My děti ze stanice Zoo jsou zkrátka vysoká laťka, ačkoliv je tato kniha dle mého názoru opravdu dobrá.
Nevím, zda-li to bylo tím, že jsem Memento četla po přečtení My děti ze stanice Zoo nebo něčím jiným, ale nedokázala jsem se do ní tak začíst, jako tomu bylo u předchozí knihy.
My děti ze stanice Zoo jsou zkrátka vysoká laťka, ačkoliv je tato kniha dle mého názoru opravdu dobrá.
UŽIVATEL Lucilek - 27. 9. 2010, 16:23
Tato kniha se mi bohužel dostala do ruk až po přečtení My děti ze stanice Zoo, čímž jsem, přiznávám nespravedlivě, tuto knihu s ní porovnávala. My děti.... se mi četla lépe a byla pro mě mnohem zajímavější. Na druhou stránku na tu dobu, je ta kniha napsána bravurně.
Tématika drog mi nikdy nebyla blízká a nebýt toho, že je Memento v naší rodinné knihovně po rodičích, nikdy bych ji ani číst nezačala. Jeho styl psaní, poznamenaný jeho novinářskou činností, mi nebyl a není vůbec blízký.
UŽIVATEL Irenca69 - 7. 8. 2010, 20:10
Já sem poprwé Memento četla asi we 12ti letech a doporučila bych to každému.. Měla sem to přečtený asi za dwa dny.. Můj názor je, že Memento a My děti ze stanice ZOO by měly být na základních školách zařazeny do powinné četby, aby se ti mladí dozwěděli, jag w dnešní době dopadá spousta lidí.. Myslim si, že o drogách by we školách neměli mluwit lidi, který to nezkusili, protože z takowých lidí si ty děcka stejně nic newezmou a taky se nestane, že někde potkáte feťáka a ten wám bude wypráwět swůj příběh.. Radek John si myslim, že je docela odwážný člowěk, když dokázal dát dokupy takowýhle příběh, určitě to nebylo jednoduchý.. Myslim si, že záporná kritika je na špatným místě.. Mně to w těch letech hodně dalo, udělala sem si takowej swůj určitej obraz a wěděla sem, že bych takhle rozhodně nechtěla zkončit..
Četlo se to dobře, ale ten styl psaní mi přišel hodně stručný, takový prostě novinářský. Nezanechalo to ve mně nějaké silnější emoce (na rozdíl třeba od Dětí ze stanice Zoo)
Je možné, že je to pouze výsledek mých dlouhých chvil samoty na sušárně chmele, kde jsem četl i Blesk, když už fakt nebylo coby...ale každopádně si na rozdíl od Dominga myslím, že děj je dost svižný, vyvážený a celkově je kniha dobře napsaná. Přestože Radek John působí věru nesympaticky, Memento mne upoutalo.
Velice zajímavá kniha, která ve mě dodnes vzbuzuje zajímavé pocity. Všem ji doporučuji.