Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Satanské tango

95%
5 8
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Satanské tango Originální název: Sátántangó

Nejnovější vydání:
Host - 2003
ISBN: 80-7294-086-4
Počet stránek: 256
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 10x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 30x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2003) 80-7294-086-4 256

Satanské tango je sugestivní výpovědí o zkáze, bezmezné prázdnotě a naprosté beznaději. V opuštěné vesnici kdesi v maďarské pustě dosud přežívají zbytky obyvatel. Náhle přichází zpráva, že se do vsi vracejí dvě postavy, které už všichni považovali za mrtvé. Přinesou vesničanům spásu, nebo zatracení? Beznadějně začarovaný kruh životů se uzavírá ve zběsilém rytmu satanského tanga… (Založil/a: s-reader)

(více)  

Štítky

více  
László Krasznahorkai László Krasznahorkai
*05.01.1954

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 6. 2010, 12:44
Když jsem se poprvé dověděl, že film Bély Tarra Satanské tango trvá 450 minut, nedokázal jsem si představit, o čem takový film může být. Pak se mi dostala do ruky předloha – kniha Lázla Krasznahorkaie. Přečetl jsem ji. Pořád mi nebylo jasné, jak je možné natočit podle této poměrně málo rozsáhlé knihy tak dlouhý film. Tak jsem si Satanské tango přečetl podruhé. Pomalu mi začalo svítat a ve chvíli, kdy jsem se pokusil o knize napsat poznámku, jsem to pochopil v plném rozsahu. Satanské tango je, přes svůj poměrně jednoduchý děj, kniha, ve které se skrývá mnoho vrstev. S malou nadsázkou bych mohl napsat, že popisem „o čem je“ a rozborem „co je pod povrchem“ by bylo možno popsat více stránek, než kolik jich popsal Lázlo Krasznahorkai. Upustil jsem tedy od pokusu vyhrábnou podstatu Satanského tanga tak jak na mě působí a jen jako malé přiblížení – opravdu velmi malé – se pokusím vyjádřit to co je na něm nápadné.
V krátkých popisech této knihy se většinou dovíme, že je to obraz zkázy, někdy „univerzální obraz zkázy“, někdy „obraz univerzální zkázy“. Oba výrazy jsou víceméně platné a neuděláme chyby, pokud tuto charakteristiku použijeme. Ale pokud si uvědomíme celý rozsah této zkázy a necháme na sebe působit její popis, začne před námi ožívat v každém detailu: špína, plíseň, připálený paprikáš, bláto, které se věčně lepí na boty, rozpadající se domy.
Ve obyvatelích osady, v těch ztracených existencích, se autor nepokouší najít ani náznak něčeho povznášejícího, nejsou to Hrabalovi hrdinové, ve kterých prosakuje lidskost i přes jejich ubohost a opilost. Naopak, je to agrese, pak otupělost a neklidný spánek s otevřenými ústy a odkapávající slinou.
A nejkrásnější a nejžádoucnější žena v celé osadě je vzápětí charakterizovaná jako „hloupá, tlustá, smrdutá, politá lacinou kolínskou“.
V té záplavě špíny a ubohosti zákonitě nemůže ani naděje na vysvobození přinést nic než zklamání a člověk si uvědomuje, jaké štěstí měli Vladimír a Estragon, že se Godota nedočkali.
Nemá smysl, abych dále zabředával do rozborů dalších aspektů Krasznahorkaiho díla. Jen si ještě neodpustím jednu poznámku nebo lépe řečeno drobnou otázku: je návrat Irimiáše a Petriny reálný, nebo to jen fantazie věčně opilého doktora?
Aleister
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 9. 2011, 9:26
László Krasnahorkai v románu rozehrává své stálé motivy a postupy - nastolení univerzálního problému, symboličnost, propracovaná typologie a psychologická drobnokresba postav. Do stagnujícího prostoru přichází postava mesiáše, která umožní vyhrocení kolektivních pocitů a tuh, dovede postavy ke katarzi a v Satanském tangu je navíc úzce propojena se státní institucí (potažmo praktikami totalitního režimu). Pod povrchem skryté temné síly se derou na povrch v motivech trpících, týraných, či mrtvých zvířat (viz též Na severu hora..., Melancholie odporu). Zásadní je práce se sugestivním líčením prostředí, s důrazem na smyly, fyzický prožitek z prostředí. Krasnohorkai popisuje pachy, zvuky, světlo, vlhko, pracuje s naturalistickými detaily a expresivní mluvou. V žádném případě nejde o encyklopedický román s množstvím postav a dějů, mapující časový úsek z dějin daného národa. Přes zasazení dění do reálií zruinované maďarské vesnice za komunistické éry, je mnohavrstevnaté dílo všeobecně platnou alegorií na stav lidské duše, fungování společnosti založené na kolektivním myšlení. SPOILER: Stejně jako formální hrou se čtenářem je podobenství obohaceno o další vrstu spisovatelovu reflexi tvůrčího procesu v motivu probuzení doktorovy imaginace, která zcela vytlačuje reálný svět. Kritika režimu zaznívá jednak v této postavě intelektuála, uzavřeného do vlastního miniaturního omezeného vesmíru bádání, jednak v postavě mesiáše, který není ničím než přisluhovačem režimu, jež vede postavy bláznů, slaboduchých, omezených a bezmocných za vidinou lepšího života. Zde zaznívá Krasnohorkaiova skepse nad stavem světa a neexistencí řešení, jež nepočívá v žádné revoltě, v člověku (ke kterému je spisovatel nesmírně empatický), v instituci, ani v té církevní, protože jediná kaple se rozpadá a na zvon/volání shůry zvoní pološílený retardovaný stařík. Spiritualiulita se u Krasnahorkaie nicméně projevuje v mysteriózním motivu nanebevzetí a v jeho stálém tématu harmonie univerza. Zásadní úlohu pak hraje prvek nekonečna a relativizace lidského vnímání času a světa. Konec je začátkem. Díváme se na totéž očima různých postav. Svět tak existuje v mnoha podobách, zdali vůbec existuje a není výmyslem Autora – doktora – Boha.