Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Bílá vlčice

87%
4 36
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Bílá vlčice Originální název: La Louve Blanche

Nejnovější vydání:
Ikar - 2010
ISBN: 978-80-249-1359-9
Počet stránek: 536
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 8x v oblíbených
v přečtených 52x v přečtených
v knihovně 26x v knihovně
k přečtení 39x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Ikar (2010) 978-80-249-1359-9 536

Příběh osudové lásky na pozadí historických událostí otřásajících Evropou 20. století: od první světové války přes bolševickou revoluci v Rusku až k nejkrutější válce, kterou svět poznal… Hraběnka Xeňa Fjodorovna Osolinová opouští Rusko za velmi dramatických okolností: otce jí zavraždí bolševici, sama se musí postarat o matku, sestru, bratra. Jejím cílem je – stejně jako pro mnoho Rusů nucených emigrovat – moderní a romantická Paříž, kde se setkávají umělci z celého světa. Xeňa zde poznává německého fotografa Maxe von Passau, do něhož se zamiluje. Zdá se, že jich vášeň nemůže nic ohrozit, zvlášť když se Xeňa stane výraznou osobností světa vysoké pařížské módy. Situace v Německu se však zhoršuje, pronásledování Židů a protinacisticky smýšlejících lidí je čím dál otevřenější, hrozí válka. Max se vrací do Berlína, stává se členem skupiny, která bojuje proti režimu, a pomáhá rodině své židovské přítelkyně návrhářky a majitelky obchodního domu Sáry. Za civilizovanými maskami nacistů však roste touha po absolutní moci a láska Xeni a Maxe má jen málo naděje ve světě, který popřel lásku samu. (Založil/a: lera)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Keatin
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 11. 2012, 16:59
Bezesporu dobrá kniha, nicméně plně souhlasím s Fabienne. Xeňa Osolinová je podle mě hrdinka, která nejen, že neví, co chce, ale ještě to maskuje za jakousi vnitřní rozpolcenost způsobenou těžkým údělem. Copak, to já jí nevyčítám, jen kdyby aspoň byla upřímná. A podle mě takto opravdu nevypadá osudová láska, spíše je to: jééé, my jsme se zase spolu potkali, tak to je fajn a ty něco nevíš, mám ti to říci? :D
Ano, možná trochu nadlehčuji, ale knihu vnímám jako skvělou díky atmosféře doby, do které to je napasované a ne díky milostnému příběhu, který je pro mě opravdu až druhotný.
Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 12. 2011, 11:51
Příběh osudové lásky... Po přečtení knihy jsem přemýšlela o tom, jestli takhle vypadá osudová láska. V mnoha jiných příbězích ústřední dvojici klade život různé překážky, často nepřekonatelné. Ale v této knize je překážkou vztahu mezi Maxem a Xeňou sama hlavní hrdinka. Byla mi tak moc nesympatická - bezohledná, sobecká, panovačná bez kouska cti v těle. Jak mohla zatajit Maxovi důležitou zásadní událost a udělat to, co potom udělala?
A když Maxova dávná židovská přítelkyně potřebuje pomoc, Xenina povaha se opět projeví v celé své kráse :

"Takže mi zbývá jen popřát ti šťastnou cestu. Jsem si jistá, že budeš pro svoji drahou Sáru velkou oporou."
Teprve teď pochopil, a měl na sebe zlost, že se nedokázal vyhnout téhle stupidní hádce, která nikam nevedla.
"Ledaže bys docela obyčejně žárlila, Xeňo," prohodil škádlivě a usmál se s blahosklonností muže, jemuž vždycky polichotí, když dokáže vzbudit žárlivost u milované ženy.
Xeňa prudce zvedla hlavu.
"Aby žena žárlila, milý Maxi, musí v prvé řadě milovat."
Krátký okamžik snesla jeho pohled. Nemilosrdná. Nepřístupná. Potom beze slova otevřela dveře a vyšla na schodiště. Stál tam jako hlupák, otřesený a neschopný slova. Dveře se zabouchly průvanem a na dřevěném schodišti doznívalo klapání Xeniných podpatků. Za chvilku už bylo úplné ticho a Max pocítil takovou osamělost a prázdnotu, že zavrávoral.

A můj celkový dojem z knihy? Je velice dobře napsaná a Maxe jsem měla ráda, ale charakter Xeni mi vadil opravdu moc. Dělala jen to, co se jí zrovna hodilo, z čeho měla prospěch, bez ohledu na to, komu a jak moc tím ublíží.
estrellita
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 6. 2012, 22:20
Skvěle napsaná kniha. Čte se opravdu sama. Kdybych už doma neměla pokračování, byla bych celkem vedle z toho, jak kniha skončila...Naštěstí ale vím, že ještě něco po tom všem, co Max i Xeňa prožili, bude následovat...
Ačkoliv se hlavní hrdinka v mnoha případech nezachovala tak, jak by čtenář mohl očekávat, naprosto chápu, co jí k tomu vedlo a jak velký citový zmatek prožívala. Nakonec i ona, silná, samostatná, nepřístupná a chvílemi tvrdá Xenie Osolinová lásce podlehla..
Moc se mi líbil i způsob, jakým autorka popsala historické souvislosti té doby.
Vřele doporučuji.
marta-b
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 6. 2011, 11:30
Velmi dobrá a poutavě napsaná knížka plná silných životních příběhů z 1. a 2. světové války. Autorka sledovala osud Xeni Osolinové na cestě z Ruska přes Berlín do Paříže a vážně mě moc bavilo sledovat vývoj celého příběhu. Román určitě řadím mezi svoje oblíbené knížky, stojí za to. Škoda jen, že u nás zatím nic dalšího od Theresy Révay nevyšlo. Snad se dočkám :o)

---------------------

Hurá, v knihovně jsem objevila "novinku" volné pokračování tohoto příběhu, tak už ho mám doma a těšim se, až se začtu :o) A doufám, že autorka pilně pracuje na další knížce, její styl vážně miluju.
Miriam
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 10. 2010, 15:44
Mě tohle opravdu bavilo. Sice jsem na začátku moc nevěděla do čeho jdu, protože jsem od téhle autorky nic jiného nečetla, popravdě netuším jestli něco jiného ještě u nás v češtině vyšlo. Zklamaná jsem nebyla, moc vydařená kniha. Doporučuji.
wayllerova
  10. 11. 2010, 18:55
Tato kniha na mě zapůsobila velice pozitivně a zajímavě.Dojemnost mě často donutila k pláči, radovala jsem se společně s jejími hrdiny a prožívala jsem jejich strasti. Byla velice čtivá, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Cítila jsem se jako vězeň tohoto mimořádného díla. I po jejím dočtení jsem se nevytrhla z rozrušení. Já osobně hodnotím knihu 100%.