Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

A přesto říci životu ano

92%
5 128
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

A přesto říci životu ano
 Všechny obaly
A přesto říci životu ano
 Všechny obaly

Podtitul: psycholog prožívá koncentrační tábor


Originální název: --trotzdem Ja zum Leben sagen

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Karmelitánské nakladatelství - 2016
ISBN: 978-80-7195-868-0
Počet stránek: 196
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 54x v oblíbených
v přečtených 199x v přečtených
v knihovně 29x v knihovně
k přečtení 171x k přečtení
právě čte 7x právě čte
si přeje 11x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Karmelitánské nakladatelství (2016) 978-80-7195-868-0 196
Karmelitánské nakladatelství (2006) 80-7192-866-6 175
Karmelitánské nakladatelství (1996)

Svazek A přesto říci životu ano spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905—1997). V díle Psycholog prožívá koncentrační tábor, jež vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945, popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná velmi působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárnědramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy bezprostřední osobní zážitky z tábora smrti s pomyslnou reflexí a dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí — Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: "Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl." (Založil/a: HawkeyeSaw)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Keatin
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 3. 2012, 13:43
Kniha, která je psána tak, že ...nejvíce ji vystihuje následující: "Snad ještě žádná generace nepoznala člověk tak, jako ho poznala generace naše. Co je tedy člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je to však současně i bytost, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech." (Frankl,2006, s. 99)
jatox
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 1. 2013, 11:40
Je to kniha, která rozhodně každýmu něco dá. Logoterapie je prostě hustá a Frankl tím dílem, a hlavně prožitkem v podstatě ověřil a potvrdil svoji metodu.
Přiznám se, že na tohle téma jsem hroznej cíťa. Sama bych po tom asi nesáhla, musela jsem to číst kvůli škole. Pár dní jsem hrůzou nespala, ale teď jsem ráda, že jsem to četla.
První část knihy je věcná, srozumitelná, bez nějakýho chození kolem horký kaše. Na druhou stranu, není to psaný nějak extra ublíženě nebo tak. Jeho smíření, apatie k pomstě nebo vině je víc než obdivuhodná.
Nejděsivější je pro mě to, že si dneska myslíme, kdovíjak je lidskej život vysoce ceněnej. A že by se tohle už dneska přece stát nemohlo. Nemohlo? Mohlo. A taky stává. Je to šílený, nemluvě o popíračích holocaustu nebo jeho obdivovatelích. Ale člověk je prostě záhadná bytost, Keatin Frankla ocitovala dost výstižně.

A teď k mýmu asi celkem nízkýmu hodnocení.Dost mi chyběl větší prostor věnovanej návratu a začátku novýho, i když dost poznamenanýho života. Možná to bylo pro Frankla příliš osobní, nevim. Jasně, že mu šlo hlavně o lágr, ale myslim, že i do terapie smyslu dost patří to nalezení smyslu po téměř úplný bezesmyslnosti. Protože lidi nemusej žít v lágru. Můžou mít slušnou práci a rodinu. A stejně jim ten smysl snadno utíká.
O to víc mi to vadilo proto, že poslední část knihy je věnovaná jakýmusi rozhovoru filozofů. Já vám nevim, možná si díky tomu řeknete "nojo, vlastně nevim, co je smysl tohohle utrpení/smrti, a je to vlastně nejlepší možnost". Ale to je tak všechno, mně osobně to přišlo jak pěst na oko, ještě dost divně napsaná. A já prostě nemůžu jinak a kvůli týhle části srážim svoje hodnocení o jednu hvězdu.

Franklovi se klanim. Pomoh určitě nejen vězňům - i od smrti, ale taky přeživším nějak se s tím vyrovnat, a další spoustě lidem, který prostě hledaj. A i díky týhle knize věděj, že tu největší svobodu - zaujmout postoj, vám nikdy nikdo nevezme. Amen.
Abigor
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 1. 2013, 13:56
Docela neortodoxní pohled na problém holokaustu. Autor život v koncentráku analyzuje pomocí psychologie a já to tomu chlapovi žeru! Už žádný omílání stále stejných faktů, stále stejných zločinů! Nic proti, ale tohle tady bylo a mockrát! Tady se mluví o každodenních těžkostech života v lágru a to je změna! Stojí za vyzkoušení. Je to subjektivní, bez čísel, beze jmen. Pro někoho to bude, možná právě proto, působivější, než nějaký soubor nicneříkajících čísel zakrývající utrpení a hrůzu...
Ve druhé části knihy je uvedeno autorovo drama zabývající se otázkami života a smrti a vůbec smyslu těchhle dvou institucí. Slušný. Nutí přemýšlet.
Četl jsem knihy, který mě dostaly do kolen už po čtvrtý straně o tomhle tématu. Tohle je jiný, nechce to šokovat, ale objasňovat.
schumick
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 6. 2015, 12:06
Žádná osobnost, žádné vlastní já, žádné ideály, žádné iluze, žádná budoucnost. O to všechno když člověk přijde, tak je ztracený. Je pro mě nepředstavitelné, že i na takovém místě, jako je koncentrační tábor bylo možné si něco z toho uchovat. A je neuvěřitelné zjišťovat, že i když vás někdo den po dni láme brutálním fyzickým i psychickým terorem, jde to vydržet a nenechat se zlomit. Neskutečné...
dov
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 12. 2012, 11:11
Čekal jsem hlavně životní příběh, ale celkové zpracování mne velmi pozitivně překvapilo. Hodně mne oslovil výrok o smyslu života. Nejen se ptát jaký má člověk smysl života, ale i otázka, co od tebe život chce.
pauline.pokorna
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 9. 2016, 12:55
"Prosím Vás, abyste si v tuto pamětihodnou chvíli se mnou zavzpomínali. Na otce: zahynul v Terezíně. Na mého bratra: zahynul v Osvětimi. Na mou matku: zahynula v plynové komoře v Osvětimi. Na mou první ženu: přišla o svůj mladý život v táboře Bergen-Belsen. A přesto vás musím poprosit, abyste ode mne neočekávali ani slovo nenávisti. Koho bych měl nenávidět? Znám sice oběti, ale neznám pachatele. Rozhodně je neznám osobně. A řeči o kolektivní vině odmítám. Kolektivní vina totiž neexistuje."

"Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě lidské rasy: rasa slušných lidí a rasa neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, když nějaký politický systém vyplaví na povrch ty neslušné - když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není imunní žádný národ. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ."
jerrys22
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 4. 2012, 16:04
Mně zůstanou v paměti minimálně tato Franklova slova: Ve skutečnosti však existují pouze dvě lidské rasy - "rasa" slušných lidí a "rasa" lidí neslušných.
bubous
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 2. 2012, 18:39
velmi sugestivně popsaný vývoj lidské psychiky v koncentračním táboře...podaný z vlastní zkušenosti autora....
taura
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 1. 2016, 16:42
Jedna z mých nejoblíbenějších knih....i přes smutné téma podává příběh s nadhledem, celkově pak přibližuje život v koncentračním táboře
Radush23
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 7. 2013, 21:44
O Franklovi a jeho práci jsem věděla už déle předtím, než jsem zjitila, že podobná kniha existuje, takže mi bylo jasné že ji musím mít:) Musím přiznat, že jsem od ní čekala něco úplně jiného. Je ale pravda, že o holocaustu toho bylo napsáno hodně a autor přináší netradiční, objektivní pohled na 'každodenní život běžného koncentráčníka' a vývoj jeho psychiky. Oceňuji Franklův vědecký přístup a pokus popsat vše tak jak to bylo a bez emocí, což je bezpochyby nelehký úkol pro někoho, kdo koncentračním táborem sám prošel. Měnící se psychiku lágrového vězně i její typy popsal opravdu dokonale.
Druhou část knihy jsem přečetla spíš jen protože tam prostě byla, ale tyto 'scénáře' mi moc nesedí - možná by bylo zajímavější vidět samotné představení.