Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zeptej se táty

81%
4 115
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zeptej se táty
Autor:
Originální název: Zeptej se táty
Poprvé vydáno celosvětově: 2010

Nejnovější vydání:
Host - 2010
ISBN: 978-80-7294-379-1
Počet stránek: 184
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 23x v oblíbených
v přečtených 177x v přečtených
v knihovně 40x v knihovně
k přečtení 102x k přečtení
právě čte 7x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2010) 978-80-7294-379-1 184

Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být. Téměř to nejde, neb víme ukrutně málo. Naše mysl je zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou a nevírou, nervozitou a agresí. Energie je vyplýtvána na slepý každodenní provoz. Slova se vzepřela potměšilou nepřesností, ruce jsou krátké...

Román vyhrál v anketě Magnesia Litera 2011 – Kniha roku. (Založil/a: s-reader)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

venpazz
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 7. 2013, 22:18
S odstupem několika týdnů musím říct, že na tuhle knihu vzpomínám častěji než na X dalších, které jsem za posledních pár měsíců přečetla. Určitě si ji chci za pár let přečíst znovu, možná ne jen jednou. Je to podle mě jedna z těch knih, ve které si s přibývajícím věkem budu všímat stále nových věcí a soustředit se na něco jiného. Zařazuji k oblíbeným a doporučuji všem...
lusk_lusk
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 1. 2014, 21:35
Nemohu se ubránit pocitu že je kniha trochu přeceňována. Styl i celkově ponurá nálada krásně doplnili tématiku, přesto mi toto dílo nepřipadá nijak výjmečné ani zásadní. Narozdíl od většiny čtenářů taktéž zjišťuji že kniha sice není právě radostná, ale depresivní mi nepřipadá, naopak mi připadal naplněn poměrně smířlivými pocity vzhledem k tíživé situaci.
huttershofen
40% 40% 40% 40% 40%
  22. 1. 2013, 17:39
Literárně bezesporu na výši, ale na mě to bylo tak strašně bezvýchodně depresivní čtení, že ten pocit nakonec převládl nad, jak to říct, radostí ze čtení a knihu jsem vzdal ještě před koncem.
jamalka
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 10. 2013, 19:54
Pro mě absolutní vyvrcholení Balabánovy tvorby- vše předešlé jako by bylo zkouškou a postupným dozráváním jeho melancholicko- lyrické epiky. Román tížívý, depresivní, ve kterém najdeme naše ( tedy alespoň moje) nejnitěrnější otázky, úzkosti, bolesti...
kingmaker
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 5. 2012, 9:14
Je to těžká kniha ke čtení, není to žádné oddechové čtivo. Je to neveselá kniha, popisující to, o čem mluvíme jen neradi. Je to kniha o umírání, o smrti v té nejintimnější podobě, ale je to především kniha o pozůstalých, o tom, jak se vyrovnáváme se ztrátou blízkých lidí my, kteří zde zůstáváme. Balabán nenabízí svůj názor na posmrtný život, nesnaží se nám podsunout, svůj názor, přestože on sám je vnitřně přesvědčen, v jeho existenci. On jen popisuje tu prázdnotu, tu díru, která zůstává po odchodu blízkého člověka. Dělá to mistrovsky. Otázky, jež si kladou postavy v knize, si jistě kladl kdokoliv, kdo někoho někdy ztratil. Balabán byl obrovskou postavou naši literatury a je opravdu škoda, že nám už zanechal onu nezacelitelnou díru.
maddean
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 2. 2012, 17:25
Opravdu ten začátek je dost pomatený, ale když se tím člověk nenechá odradit, tak ho čeká, opravdu dobré počteníčko :-)
tricky
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 6. 2011, 11:45
Zpočátku trochu rozsekané , musel jsem se občas vrátit třeba o dvě stránky.
Nakonec ale velmi kompaktní román , plný silných chvilek.
V knize mám asi 20 záložek.
Povinnost pro Ostraváky , Balabána fakt škoda..
bousovka
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 8. 2015, 12:59
Ze začátku jsem měla nutkání knihu odložit pro její depresivnost a zoufalý pocit z nesmyslnosti a krátkosti lidského života. Kniha sama vyznívá ve výsledku smířlivě. Předpokládám, že ve většině čtenářů, mě nevyjímaje, vyvolávají smutné pocity vlastní vzpomínky a otázky bez odpovědí. Jsem ráda, že jsem po této knize sáhla, přestože se týká tématu, před kterým často zavíráme oči.
andre
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 8. 2010, 16:04
Přelévavý příběh plný vnitřních monologů, dialogů i naprostých tich, hořkosti života, ale i pár světlých chvilek. Tohle o této knize již mnohokrát zaznělo. Zaznělo také, že Balabán byl spíše povídkář a v jeho románech je to cítit. Nemyslím si.

Balabán byl především osobitý vypravěč, jehož unikátnímu stylu vyhovovala nejvíce právě povídka. Avšak tu jeho styl časem přerostl, v povídce už nebylo místo k úplnému vyjádření - a tak Balabán zkombinoval povídku s románem, lépe řečeno, vytvořil "přelévavý román".

Zajímavě navazující kapitoly s decentními, ale výstižnými pointami spadající právě k povídce; složitější románový děj se spoustou odkazů a zadumání - to je Zeptej se táty a pro mě samého i velice obdivuhodný autorský záměr. Letí ke mě do knihovny.

Pro českou prózu je velká škoda, že se další knihy již nedočkáme...