Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky

91%
5 65
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky Originální název: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
G plus G - 2007
ISBN: 978-80-86103-96-9
Počet stránek: 422
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 17x v oblíbených
v přečtených 112x v přečtených
v knihovně 34x v knihovně
k přečtení 139x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 6x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
G plus G (2007) 978-80-86103-96-9 422
Torst (1996)
Torst (1994)

Dnes již klasické dílo memoárové literatury. Příběh vzpoury a útěku z Treblinky sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu nepodařilo vydat a poprvé vyšla až v německém překladu roku 1992 (česky 1994). Pro čtenáře jsou Glazarovy paměti dokumentem, před nímž bledne každá románová fikce: autor jako ojedinělý svědek pekla vyhlazovacích táborů zachytil lidské dispozice ke zlu, ale i věčnou touhu člověka po svobodě. (Založil/a: JanieHonzka)

(více)  

Štítky

více  
Richard Glazar Richard Glazar
*29.11.1920 - †20.12.1997

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Skřítek
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 1. 2013, 12:26
Najít v tomto druhu literatury nadsázku je neočekávané a přece ji tam autor dokázal dostat. Nelze více psát, inferno bylo a bude nepopsatelné.
Lecter
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 4. 2015, 10:15
Zajímavě napsané svědectví.K takovému tématu se vždycky dá říct to samé,nic radostného.Pokud se dostanete za bránu Treblinky,jste prostě mrtví.V té hrůze mít ještě sílu toužit po svobodě a to štěstí dostat se ven...V té hrůze mít ještě sílu dál žít...
rahzul
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 10. 2016, 11:42
Obsahuje spoiler spoiler Poutavé vyprávění o útěku z pekla o rozměrech 400x600 metrů, ve kterém bylo během roku a půl usmrceno více než 700 000 osob. V celé historii lidstva není místa, kde by bylo za tak krátký čas zavražděno tolik lidí. Richard Glazar (původním jménem Goldsmid) a Karel Unger patřili k těm pár stovkám vyvoleným, kteří se starali o chod tábora. Již od počátku se těmto živým-mrtvým rodil v hlavách plán na vzpouru, možný útěk a podání svěděctví o systematickém vraždění evropských Židů. Po mnoha překážkách, v době, kdy polevují vlakové transporty do tábora, se podaří tento smělý plán uskutečnit, i když s velmi fatálními následky. Celou válku nakonec přežije pouze 60 uprchlíků z Treblinky. Díky těmto hrdinům se pak podařilo velice dobře popsat fungování likvidačního tábora (i přes marnou snahu nacistů o jeho zamaskování na sklonku války) a především díky jejich výpovědím se podařilo odsoudit pochytané příslušníky SS. Čest jejich památce!
kamil
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 7. 2015, 16:26
Obsahuje spoiler spoiler Jedno z nejužitečnějších svědectví o hrůzách, smrti, zločinu a utrpení z vyhlazovacího tábora v polské Treblince, napsané Čechem Richardem Glazarem, nabízí ucelený pohled na jeho téměř roční zajetí, následný útěk a osudy do konce války, ale i po válce co autora a jeho přítele spoluvězně Karla potkalo.
V porovnání s jinými svědectvími, ač jsou všechna velmi cenná, a nehodlám je nijak zlehčovat, má však Glazar značný literární talent. Navíc Glazar sepsal své vyprávění již během konce války a těsně po skončení.
Vyprávění je od příjezdu do tábora, přes útěk, který byl dlouho plánovaný a popisuje, jak to v celém táboře fungovalo, rozlohou malý, ač rychlost spalování lidí byla neskutečná.
Glazar měl od začátku štěstí, že byl vybrán do skupiny pracantů na třídění odloženého šatstva od lidí, co byli zavlečeni transportem na toto hrůzostrašné místo. Transport přijel, tisíce lidí, byli vysvlečeni do naha a za pár minut byl konec, hra na fiktivní nádražní zastávku rychle končí, v maskovaných sprchách kam se pouští výfukové plyny, mrtvoly jsou za pecemi nejprve zvláštní skupinou separovanou od ostatních, zakopáváni, a posléze při ohromném nahromadění mrtvol spáleni. Přežít se pro pracujícího bídnou stravu, mlácení a těžkou práci, dalo paradoxně jen tím, co třídiči urvali pro sebe z nahromaděného šatstva, ať kousky jídla, či cennosti, prostě cokoliv co se podařilo utajit a pak směnit nejčastěji s ukrajinskými vachmany, což byli hlídači v táboře. Na pozoru se všichni museli mít, před příslušníky SS, kteří jsou zde výborně popisováni a autor se dožil i toho, kdy byli v několika procesech v šedesátých letech usvědčeni a odsouzeni a sám svým svědectvími přičinil o prokázání jejich viny. Všichni zapírali! Všichni lhali a mlžili.
Útěk byl velice dlouho připravovaný a dobře organizovaný, ovšem dost často odkládaný buď pro nedostatek odvahy, či nepřízeň osudu, kdy mnoho hlavních organizátorů a spojek bylo němci zabito. Glazar proto používal s ostatními Čechy zvláštní slovo – vykončit, že někoho vykončili. Z toho úplně mrazí.
Útěk se zdaří, Glazar s kamarádem Karlem, trochu s pomocí dezorientace a štěstí chyceni nejsou, na rozdíl o mnoha dalších. V hloubi Polska, jsou však zadrženi, ale při výslechu policisté uvěří jejich historce a pod změněnými jmény, jsou posláni do Mannheimu na kovářské práce, tam pracují po zbytek války, řemeslo jim jde, navíc už mají pocit neskutečného štěstí a radosti ze života, že se dostali pryč z Treblinky. Potají se smějí, že oni dva židé jsou řízením šťastného zásahu osudu, svědky rozkladu říše a amerického osvobození.
Glazar pak žil se svojí rodinou i s maminkou, která také přežila jeden z koncentračních táborů, v Československu, kde byl pro svoji inteligenci, také dosti nepohodlný byl po nátlaku strany nucen manuálně pracovat, vůbec mu to nevadilo, a všem ukázal, že se tvrdé práce po svých zkušenostech nebojí.
Po okupaci emigroval do Švýcarska a po revoluci byl vyznamenán prezidentem Václavem Havlem.
Jeho vzpomínky mají nevyčíslitelnou historickou hodnotu, aby navždy poukazovaly na nejhorší zločiny lidstva, které se staly v tak nedávné a bohužel stále aktuální době!
Preceda
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 12. 2013, 8:59
Kniha byla rozhodně zajímavá, Glazar velmi dobře vykreslil pocity lidí v táboře smrti a vystihl otupělost lidí v daných podmínkách. Prostřední část knihy pro mě byla poněkud utahaná, příliš mnoho přímé řeči a popisu v místech, kde už to není třeba. V poslední třetině jsem postrádal více epické složky. Konec opět zajímavý. Rozhodně stojí za to si tuto knihu přečíst. Jedno z mála přímých svědectví...
chipushit
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 9. 2016, 11:57
Dlouho mi nešlo dočíst do konce. Po přednášce o šoa mi p.Glazar s úsměvem pravil, že už nemusím mít strach, to nejhorší že už mám za sebou.
Přežil Treblinku, emigraci, ale neunesl smrt milované ženy...