Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Sobota

83%
4 69
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Sobota
 Všechny obaly
Sobota
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Saturday
Poprvé vydáno celosvětově: 2005

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2012
ISBN: 978-80-207-1418-3
Počet stránek: 251
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 13x v oblíbených
v přečtených 116x v přečtených
v knihovně 40x v knihovně
k přečtení 71x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2012) 978-80-207-1418-3 251
Odeon (2006) 80-207-1211-9 251

Henry Perowne je spokojený člověk - úspěšný neurochirurg, oddaný manžel právničky Rosalindy a hrdý otec dvou dospělých dětí. Dcera Daisy žije ve Francii a je nadanou básnířkou. Syn Theo žije se svými rodiči v Londýně a je hudebníkem, konkrétně se věnuje blues. Henry se ten den neobvykle probouzí už ve 3:40 ráno. Vstane z postele a z okna ložnice se mu za chvíli naskytne pohled na hořící letadlo. První věc, která jej napadne je, že jde o teroristický útok. V hlavě se mu totiž honí myšlenky na nastávající válku v Iráku a vzpomínky na 11. září 2001. Dopoledne si jede Perowne jako obvykle zahrát squash. Zanedbatelná automobilová nehoda jej přivede do konfrontace s Baxterem, nervózním, agresivním, násilnickým mladíkem. Perowne však jako neuorchirurg pozná, že s ním není něco v pořádku. Ke konci dne nabitého událostmi a naplněného Perowneho oslavou životních potěšení - hudba, jídlo, láska, sportovní osvěžení a uspokojení z náročné práce - se sejde jeho rodina. Z Francie dorazí jeho dcera Daisy i jeho tchán, známý básník John Grammaticus. Objeví se zde však i Baxter a tak se zdá, že jsou Perowneho dřívější obavy naplněny.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Bee)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Pend
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 1. 2014, 7:15
Moje první knížka od McEwana, hned si poběžím vypůjčit další. Skvěle napsaný příběh, psychologické portréty osob, popis prostředí včetně nálad, filozofické úvahy. Při čtení jsem si vybavil Murakamiho Afterdark.
P.S. Teprve po přečtení jsem si uvědomil, že McEwanovu Betonovou zahradu jsem viděl zfilmovanou.
nef7
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 6. 2012, 19:50
Sobota je více než příběh. Je to zamyšlení nad životem v jeho každodennosti, která nakonec odkrývá jeho skutečnou hloubku. Samozřejmě ani zde nechybí McEwanovské úžasné popisy, kterými je schopen mě pokaždé utvrdit, že je prostě Spisovatel s velkým S. A jak už bývá u tohoto spisovatele tradicí, pokaždé, když si budete myslet, že už tušíte rozuzlení zápletky, můžete si být jisti, že se zcela jistě pletete.
cmuchal
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 2. 2015, 19:50
Obsahuje spoiler spoiler Sobota, druhé dílo čtené od McEwana. Robustné líčení zahrnuje velkou část knihy, vnitřní monology Perowna týkající se rodiny, práce, islamistické problematiky a tak dále jsou mi blízké. Obviňování cizí dívky v duchu z drogové závisloti a následná idea doporučit jí vhodný detox mě pobavila. Na to, že se příběh odehraje za den, jsem byl fascinován nad čím vším Perowne stihne přemítat a kolik aktivit za tak krátky časový úsek dokáže udělat. Daisy jako dívka nadšená do literatury vydělávající naučenými pasážemi z Genesis či Hamleta mě jednoduše také nemohla neuchvátit.

Pár zásadních úryvků z knihy:

„Neklidné město si nespavce doslova pěstuje; samo o sobě je nespící entitou, jejíž komunikační dráty nikdy nepřestávají bzučet, a mezi tolika miliony se musejí najít lidé, kteří se dívají z okna v době, kdy by normálně spali.“

Genialita: „Je výkon, o němž si ani náhodou nemůžete začít myslet, že se k němu jednou přimějete, záměr vykazující bezohlednou, ba téměř nelidskou a do sebe uzavřenou dokonalost.“

„Romány a filmy, jež jsou roztěkaně moderní, vás ženou dopředu nebo dozadu časem, dny, roky, dokonce generacemi. Avšak poezie, aby dosáhla vnímání a hodnocení, balancuje na neuchopitelném bodě okamžiku. Zpomalit, úplně se zastavit, přečíst si a pochopit nějakou báseň je jako pokoušet se osvojit si nějakou starodávnou dovednost - jako stavění kamenné zdi bez malty nebo muškaření.“

Co se týče Daisyiny básně...

„Žena stáhla povlečení z postele a odnesla je do prádelny, kde „zamženým monoklem“ pračky pozorovala „všechny naše skvrny, jež se otáčejí, aby byly očištěny.“ Tyto milostné poměry se rovněž otáčely, jako roční období, příliš rychle, zatímco „rozpíjely zelenou v hnědou“ s „padavčaty sladce tlejícími k zapomnění“. Skvrny nejsou ve skutečnosti hříchy, nýbrž „vodotisky extáze.“

Velice špatný mentální stav Perownovy matky připomínám níže uvedeným úryvkem:

„Všimne si jakési porcelánové ozdůbky vystavené na polici nad její postelí, hned za synem. Najednou je ve smířlivé náladě. „Mám spoustu těch šálků a podšálků. Takže mohu jít vždycky s některým ven. Ale jde o to, že prostor mezi lidmi je tak malý.““

„V kolektivním vědomí existuje rovněž temnější touha, odpudivý chtíč po sebemrskání a rouhačská zvědavost. Tak jako mají nemocnice krizové plány, jsou televize připravené vysílat a diváci na to čekají. Příště to bude drsnější a rozsáhlejší. Nedopusťte, aby k tomu došlo, prosím. Ale i tak mě nechte se podívat, jak se to odehrává, a raději ať jsem mezi prvními, kdo se o tom dozvědí.“

„Mýlit se je zkrátka zajímavé rozptýlení, pokud to s sebou nenese následky.“
lusk_lusk
60% 60% 60% 60% 60%
  25. 10. 2015, 0:13
Dokonale napsané, tak jako by se jednalo o literární cvičení, a v tom je právě problém. Dobro je dokonalé, úspěšné a krásné, vždy se zachová správně. Zlo je nevzdělané, hrubé a degenerované - a samozřejmě musí prohrát. Možná ze mě mluví závist, tak dokonalých a úžasných lidí, jako je jich obsaženo v této knize(na té správné straně ovšem) asi v životě nepotkám. Je to krásně napsané, ale tak sterilní. Jakýkoli negativní nebo jen ne tak hladký prvek (omlouvám se ale nedokážu to jinak vyjádřit) se nachází mimo uzavřený mikrosvět této postavy s čímž souvisí i paralelní polemika o stavu světa respektive společnosti. Forma je skvělá(vymezení jednoho dne, vnitžní svět a vnější, stáří versus mládí, dobro a zlo atd atd. je tam prostě všechno) chtělo by to ale trochu života...
JSK
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 7. 2010, 12:41
úžasná knížka, jejíž příběh se odehrává prakticky během jednoho dne. Samozřejmě, jak je McEwanovym zvykem se vrací do minulosti, aby nám vykreslil celou rodinu neurochirurga Henryho. Přijde jedna nečekaná údalost (tradičně) a vyústění. To vše napsano autorovym typickým podrobnym a jakoby chladným stylem. Ve výsledku čtenářský zážitek. (výborná postava dcery a jejího vztahu s otcem).
Slarque
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 6. 2014, 14:11
Zamyšlení nad tím, co to znamená být člověkem ve světě po 11. září. O tom, jak jsou ve velkých městech všichni jednotlivci postradatelní. Román, který mnozí McEwanovi fanoušci neskousli. Dobře jim tak, hovadům omezeným. Podle mne je to výborný kousek.
dejv
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 6. 2012, 10:28
Brilantní kniha, která vtáhne a už nepustí. U každé McEwanovy knihy jsem nadšen z neustálého napětí (či snad nejistého čekání na to, co se na dalších stránkách stane) a z rozsáhlých a čtivých popisů i těch nejběžnějších věcí a myšlenek honících se hlavou - Sobota mi přesně tohle poskytla. U této McEwanovy knihy jsem si (snad jako u jediné) přál, aby všechno dopadlo dobře rodina hlavní postavy mohla dál žít tak pěkně, jak bylo vykresleno v první třetině knihy.
diva
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 8. 2011, 9:23
v sobotě se mcewan blejsknul, jeho nejlepší věc (150 znaků minimum? proč? jsem čtenář, ne spisovatel. a sama nejvíc oceňuju stručná hodnocení. prosím redakci o zkrácení tohoto komentáře + zvážení smyslu těchto omezení)