Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Autofikce

65%
3 42
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Autofikce Originální název: Ótofikušon

Nejnovější vydání:
Argo - 2010
ISBN: 978-80-257-0303-8
Počet stránek: 172
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 52x v přečtených
v knihovně 13x v knihovně
k přečtení 25x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2010) 978-80-257-0303-8 172

Kniha Autofikce, stejně jako její další díla, s až cynickou otevřeností vypovídá o dnešních mladých Japoncích. Násilí, náhodný sex, drogy, deziluze... Hrdinkou zčásti autobiografického románu je mladičká spisovatelka Rin, kterou její nakladatelství požádá, aby napsala knihu sama o sobě. Příběh začíná na palubě letadla, jímž se čerstvě vdaná Rin vrací s manželem ze svatební cesty na Tahiti. Samotný děj se odehrává v několika časových rovinách - nejprve v reálném čase, poté v retrospektivě předchozích let jejího života. V každém z těchto období je Rin pohlcena milostným vztahem plným lásky, nenávisti a především vlastní bezmezné žárlivosti, avšak všechny tyto vztahy časem končí a každá její další známost je předem odsouzena k nezdaru. Stejně jako v předchozích knihách i v tomto románu hledá Kaneharová samu sebe, pátrá po odpovědi na otázku: "Kdo vlastně jsem?" A nachází odpověď: "Jsem mladá žena, která má problémy s navazováním dlouhodobých vztahů, a to nejen milostných."

Kaneharová odmítá, že by psala o japonské společnosti, a ujišťuje, že její knihy jsou jen o tom, co sama cítí, o mezilidských vztazích, a hlavně o lásce. Přesto oním jakoby bezděčným líčením světa, který její hrdiny obklopuje, přináší působivý obrázek současného života části japonské mladé generace a témat, s nimiž se tato generace identifikuje. Jsou to mladí lidé, kteří nedokážou žít naplno, ale jen jaksi přežívají. S budoucností si nedělají starosti, protože pro sebe žádnou budoucnost nevidí. (Založil/a: Polárka)

(více)  

Štítky

více  
Hitomi Kanehara Hitomi Kanehara
*08.08.1983

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

G8
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 3. 2013, 16:43
Samotná myšlenka autofikce se mi líbila, ale navzdory snaze rozprostřít příběh do několika rovin, se autorka chytla do vlastní pasti. Pořád je to jen příběh jedné nevyrovnané ženy, která trpí sklony k hysterii a chorobné žárlivosti. Rin nemá žádný skutečný prostor, aby se jako postava nějak vyvíjela, a pokus o hrátky s nihilismem vyšly taky poněkud do prázdna.
Tardis
60% 60% 60% 60% 60%
  17. 5. 2015, 18:02
Ve srovnání s Hady a náušnicemi takově vyčpělé až táhnoucí se. Ale některé autorčiny myšlenkové asociace jsou naprosto působivé.
kamie
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 11. 2010, 13:29
Oproti předchozí knize mnohem propracovanější kompozice, způsob řazení obrazů, které byly sugestivní už dřív, posouvá Autofikci někam trošku jinam, než zůstaly Hadi a Naušnice.
Halalí
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 1. 2011, 17:33
Postmoderní román je rozdělen na tři části a také na tři časové linie, všechny jsou ale hořkou metaforou, připodobňující člověka k použitému produktu, který nemá co dát. V první části hlavní hrdinka, spisovatelka, Rin poskytuje mnoho nesmyslných rozhorů, pro všemožná (i nemožná) média, její odpovědi jsou zcela „mimo mísu“. Autorka tak satiricky a sebeironicky popisuje směšnost uměle vytvořeného vesmíru showbussinesu, plného celebrit. V dalších částech pak popisuje život znuděných, duševně prázdných japonských teenagerů, kteří tráví („maří“) čas na tranceových diskotékách, hernách a barech, žijí „na ulicích“ protože nedokážou být sami se svým „vyprázdněným“ egem. Z knihy doslova stříká smutek a melancholie a rozhodně nekončí happy endem, rozhodně nemoralizuje, jen kritizuje konzumní život a „hlavní proud“. Dalo by se říct, že rozhněvaná mladá autorka nám ve velmi dobře „stravitelné“ podobě předkládá svůj kritický pohled na svět, ve kterém žijeme. Ona nám řekla, co si myslí, a jak s tím naložíme, jí je zcela u … zadku.
misssicccka
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 11. 2010, 19:53
Zvládla jsem to do konce, ale odpor, který jsem získala k tomuto stylu už asi nevyléčím..., i když oceňuju první pasáž - popis hysterické ženy závislé na mužských citech byl vynikající
Mike
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 5. 2012, 13:53
Velice pěkně zaznamenané myšlenkové pochody žárlivé ženy, která hledá sama sebe.
Rozhovor s vlastní kundou neměl chybu. Po dočtení knihy jsem měl chuť si knihu přečíst znovu, ale tentokrát od konce. Doporučuji všem, je to dost poučná kniha. :)
pupini
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 7. 2011, 13:57
Po Murakamim můj druhý japonský autor. Nemohla jsem si pomoci a neustále srovnávala s díly tohoto autora jako Sputnik, má láska nebo Afterdark. Murakami z toho vyšel jako výtěz na plné čáře a spíš než bych se pustila do další Kanehariny knihy, poohlédnu se po dalším japonském autorovi. Při čtení jsem se nicméně dobře bavila.