Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Z čeho jsou utkány sny

81%
4 26
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Z čeho jsou utkány sny
 Všechny obaly
Z čeho jsou utkány sny
 Všechny obaly
Originální název: Der Stoff, aus dem die Träume sind
Poprvé vydáno celosvětově: 1971

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Ikar - 2004
ISBN: 80-249-0400-4
Počet stránek: 623
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 4x v oblíbených
v přečtených 44x v přečtených
v knihovně 13x v knihovně
k přečtení 4x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Ikar (2004) 80-249-0400-4 623
Svoboda - Libertas (NS Svoboda) (1993) 80-205-0070-7 519

Příběh, jehož výchozím bodem je 21. srpen 1968 v Československu, se odehrává ve dvou rovinách: v komerčním a odlidštěném světě masových sdělovacích prostředků, které bezostyšně manipulují vědomím milionů lidí, a ve světě představ skutečně dobrého a nezištného člověka, který po celý život neúnavně ochraňuje slabé a bezmocné.
Mezi těmito dvěma póly se pohybuje muž, kterého autor vybral za "kronikáře" událostí, od pohledu frajer, idol žen a cynik bez iluzí - špičkový reportér Walter Roland.
Když se v uprchlickém táboře pro mládež, kam byl spolu se svým přítelem fotoreportérem Bertiem poslán, aby napsal reportáž o českých dětech, stane mimoděk svědkem vraždy malého chlapce a pokusu o únos dívky Ireny, ještě netuší, že přišel na stopu mezinárodní špionážní aféry a že jeho další pátrání vyvolá lavinu vzrušujících a tragických událostí, kdy si dvě nepřátelská špionážní centra vyrovnávají účty, událostí, v nichž se skutečný svět a čas prolíná s nadčasovým "vyšším stupněm bytí". Walter Roland a jeho spoluhráči se dostávají do nanejvýš nebezpečných situací. Sám však cítí, že nejen píše, ale i prožívá svou "největší životní story", a tak se rozhodne dovést ji až do konce. Ten sice přináší ztráty, ale pro něj osobně znamená vysvobození z dosavadní bezcílnosti života. Walter Roland zahajuje novou existenci, v níž i snad poprvé pocítí opravdovou lásku k ženě...

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

ToVy
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 5. 2014, 21:57
Dvanáctá kniha JMS. A začínám nad sebou pochybovat, proč mám stále zafixované, že typickým znakem psaní Simmela je přeskakování děje a že HLAVNÍ HRDNINA VĚTŠINOU UMŘE. Možná jsem spíš více četl ty romány, kde hrdina umře. Nicméně ke knize.
Při dočtení knihy prostě nejde se na chvíli nezastavit a nezapřemýšlet o tom. O věcech mezi nebem a zemí, o věcech které znají jenom blázni, nebo možná my je chybně považujeme za blázny a oni skutečně disponují širším rozhledem. Avšak to už si musí posoudit každý sám, u mě to například tvrdě kontrastuje s mým přesvědčením, že osud je jednou dán, člověk se jen pohybuje podel mantinelů, které jsou někdy širší, někdy užší, ale vždy člověka dovedou tam, kam to osud určí.
Myslím si, že nám Čechům se kniha velmi dobře začne číst, což u JMS bývá někdy problém a do knihy se člověk skutečně začte až někdy po sta stranách, ale odkazem na jeden z největších milníků české historie vás do děje vtáhne velmi rychle.
Knize se dá jistě i sposta věcí vytknout a možná člověk, který během posledních pěti měsíců přečetl od JMS třináct knih, už je tak otupělý, že určité pasáže musí pozusovat za klišé a stálé opakování všeobecně známých tvrzení, ale kniha je velmi dobře zpracovaná a já věřím, že v době vydání musela být velmi úderná a žhavá, tím možná opět zmiňuji to, že ze současného pohledu jsou společenskokritické romány JMS dnes tak trošku mimo účinek, spíš mohou sloužit jako náhled palčivého té doby, člověk se ale od takových úvah musí odprostit a zaměřit se na maličkosti a ne na ty velké věci, pozorovat příběhy lidí a ne možné historické konspirace.
Neodpustím si, abych JMS neocenil za to, že ve své knize dal prostor pro Čechy tak významné smutné události a vylíčil ji tak, že jsem měl slzy na krajíčku, což u mě vše kolem 21.8.68 vyvolává vždy, tudíž to bylo dobré a nebolo to fádní.