Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Přísaha

98%
5 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Přísaha

Podtitul: Chirurg pod palbou


Autor:
Originální název: The Oath

Nejnovější vydání:
BB art - 2006
ISBN: 80-7341-904-1
Počet stránek: 428
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 4x v oblíbených
v přečtených 11x v přečtených
v knihovně 4x v knihovně
k přečtení 10x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
BB art (2006) 80-7341-904-1 428

Závažné svědectví očitého svědka čečensko-ruského konfliktu, který zahubil dvacet procent čečenských obyvatel, z dalších tří set padesáti tisíc udělal bezdomovce a způsobil smrt tisíců ruských vojáků. A přitom jsou to naléhavé, palčivé memoáry, které jistě vstoupí do klasiky válečné literatury.
V srpnu 1994, když Ruskou shromáždilo podél hranic svého odtrženého souseda, Čečenska, tisíce vojáků, opustil dr. Hassan Bajev, kterému tehdy bylo jedenatřicet let, slibnou kariéru plastického chirurga v Moskvě, aby pomáhal svým čečenským krajanům – věděl, že budou jeho zkušenosti potřebovat. Bajev ve strhujících pamětech, obsažných v této knize, líčí trýznivé zážitky přímo v bojové linii, podává svědectví o akci, z níž se stala mezinárodní katastrofa, a zároveň vrhá světlo na svůj pozoruhodný národ a jeho kulturu.
Když ruské granáty zničily nemocnici v hlavním čečenském městě Grozném, v níž Bajev pracoval, vrátil se do svého nedalekého rodného města Alchan-Kala a s pomocí místních obyvatel obnovil svou opuštěnou kliniku. Brzy byl jediným lékařem desítek tisíc obyvatel a uprchlíků v celém okolí. Během šesti let války a meziválečného příměří často pracoval bez plynu, bez elektřiny a tekoucí vody, jen s lokálními anestetiky, a když mu došly léky a zdravotnický materiál, přikládal na rány kyselou smetanu a vaječný žloutek. On i jeho zdravotní sestry dávali raněným pravidelně vlastní krev a jednou Bajev provedl za tři dny šedesát sedm amputací.
Bajev také pracoval pod stálou hrozbou, že bude usmrcen. Ačkoliv ošetřoval hlavně civilisty, staral se i o ruské vojáky a čečenské povstalce – nikdy nedopustil, aby do jeho oddanosti hippokratiovské přísaze zasáhla politika. Proto ho jako ruské speciální síly, tak čečenští extrémisté označili za zrádce, několikrát byl unesen a jen o vlásek unikl popravě. Bajev se pokaždé s nehasnoucí oddaností raněným a bez ohledu na vlastní bezpečnost vrátil na svůj operační sál. Až když ruská armáda vydala začátkem roku 2000 rozkaz, aby byl okamžitě uvězněn, uprchl nakonec Bajev z Čečenska a požádal o asyl ve Spojených státech.
Bajevovými nezapomenutelnými pamětmi se prolíná historie Čečenska, jež je vlastí milionového muslimského národa. Bajev vysvětluje kořeny čečensko-ruského konfliktu, které se táhnou 400 let do minulosti, a předvádí život své kdysi krásné starobylé vesnice, kde jeho rodina sídlila po celé generace, prosycené Starými tradicemi – vzručující směsicí horského folklóru a muslimských rituálů: krevní mstou, vyjednanými sňatky a autoritou vesnických starších. Vlídně a citlivě píše o změnách, jež přineslo přizpůsobování západní kultuře, tolik odlišné od jeho vlastní, i o posttraumatických stressových potížích, jež ho trápí od války. (Založil/a: xjane)

(více)  
Hassan Bajev Hassan Bajev
*??.??.1963


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

prkali
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 3. 2013, 9:34
Předmluva k Bajevově knize začíná: "Zaprvé jsem chtěl, aby svět věděl, že válka je strašlivá věc, jejíž obětí jsou nevinní. Ve válce nejsou žádní vítězové. Za druhé, a to je neméně důležité, jsem chtěl svým čtenářům představit čečenský národ." - vzpomíná Petruška Šustrová nedávno v LN v článku ABY NEZMIZELO. Vzpomíná také na setkání s autorem v Praze před několika lety, kdy jí podepsal svou knihu a děkoval za to, že ji přeložila. ... "A proč o tom dneska píšu? Protože zítra je třiadvacátého února (23.2.1944 obklíčili čečenské vesnice i města sovětští vojáci a hlavně příslušníci tajné policie a bez cavyků nahnali lidi do náklaďáků, které je odvezly k vlakům, a ty je deportovaly na Sibiř a do Kazachstánu. Vyhnání provázely nelidské zločiny.). A protože Mejla kdysi zpíval: ´To co bylo, nezmizelo, stále s námi zůstává...´"
A já jsem právě zjistila, že Přísahu mají v naší knihovně - a nikdo ji nemá půjčenou. Hned v pondělí si pro ni klušu!

"...Krve bylo v zásobách stále málo. Každý, kdo v nemocnici pracoval, sestry, dvanáct bezpečnostních stráží i já sám, dával pravidelně krev. Hledal jsem v lékařské encyklopedii, kolik krve může člověk dát, aby ho to neohrozilo, jaký čas se doporučuje na vzpamatování a jaká dieta udrží člověka při silách. Jakmile jsme si na to zvykli, mohli jsme dávat krev každé dva týdny, při naléhavé potřebě dokonce každý týden. (...) Protože mám krevní skupinu 0 Rh+, mohu být dárcem pro všechny krevní skupiny. Utáhl jsem si kolem předloktí gumovou pásku, až vystoupila žíla, a zavedl jsem jehlu. Propojil jsem ji s hadičkou a moje krev začala proudit přímo do Vachova těla. Mé sestry i já jsme dávali krev pravidelně, obvykle 400 až 500 kubických centimetrů, ale tentokrát jsem to neměřil..."