Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Norské dřevo

86%
4 1209
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Norské dřevo Originální název: Noruwei no Mori
Poprvé vydáno celosvětově: 1987

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2015
ISBN: 978-80-207-1630-9
Počet stránek: 304
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 475x v oblíbených
v přečtených 2033x v přečtených
v knihovně 411x v knihovně
k přečtení 604x k přečtení
právě čte 24x právě čte
si přeje 29x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2015) 978-80-207-1630-9 304
Odeon (2009) 978-80-207-1302-5 302
Odeon (2005) 80-207-1193-7 302
Odeon (2002) 80-207-1125-2 302

Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít.
Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i „nevyzpytatelností" hlavních postav. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 2. 2014, 6:15
Obsahuje spoiler spoiler Romány tohoto žánru mne moc nebaví, ale dočetl jsem to proto, že i má první láska byla podobná. Má přítelkyně se vrátila z psychiatrického léčení, ale partnerský vztah o který se snažila nedokázala udržet. Naštěstí nespáchala sebevraždu, jako Murakamiho hrdinka. Kdo zažil podobné lásky, toho může kniha nejvíce oslovit.
Ghoulman
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 6. 2013, 22:35
Ačkoliv jsem muž, mám romantiku v knížkách docela rád (na rozdíl od většiny filmů). Přesto přiznávám, že takové množství jemnosti, krásy a (nezapomenutelné) melancholické amosféry jsem nečekal. Od Murakamiho mám rád zatím všechno, co se mi od něho dostalo do ruky, a ač jsem spíš na "fikci" než na "realitu", Norské dřevo u mě o vlásek vítězí nad Kafkou na pobřeží... Mimochodem, taky to tak máte, že písnička od Beatles ve vás vyvolává naprosto totožný pocit, jako kniha?
Barabura
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 11. 2016, 11:17
Tak bohužel, Norské dřevo mě moc neuchvátilo. Kafkovi to nesahá ani po kotníky. Příběh klouže tak nějak po povrchu, chybělo mi tam víc pocitů a myšlenek hlavních hrdinů. Nedokázala jsem do nich moc ponořit (a to mám za sebou podobné zkušenosti) a být tak nějak součástí příběhu, což mám na knihách nejradši. Některé rozhovory mi přišly úplně debilní, jiné naopak měly myšlenku i hloubku. Tóru, Naoko, Reiko i Hacumi byli fajn. Midori mě tak nějak iritovala. Nesnášim tyhle vyděračský typy holek. Přišlo mi, že Tóru byl takovej trochu jouda, kterej se nechal vláčet sem a tam. Kolikrát jsem si řikala, že nepošle Midori do řiti. Část odehrávající se v léčebně mě bavila asi nejvíc. Bylo to takový snový a příjemný. V příběhu bylo teda přesebevraždováno, ale prý to tak v Japonsku chodí. Líbilo se mi prostředí a popis zvyků okolo vaření jídel. To mi vždycky skoro tekly sliny :-) . Některé části příběhu mě bavily jiné dost nudily. Každopádně od čtení Murakamiho mě to neodradilo.
Anael
40% 40% 40% 40% 40%
  31. 8. 2012, 16:08
Já teda nevím, ale mě tahle kniha nezaujala. Nelíbil se mi styl, jakým byla psána a ani děj mi nepřišel nějak převratný.
Kůstka
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 8. 2012, 9:35
Krásný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. :) Strašně mě zajímalo jak to dopadne, ale.. jak asi, v Japonsku. :) Hlavně jsem si zamilovala Midori a její prasečinky.. takovou bych chtěla kamarádku. :D Ta jediná si opravdu přes všechny svoje problémy nechtěla přiznat, jakej ten svět je..
jatox
60% 60% 60% 60% 60%
  20. 3. 2011, 18:52
Je pravda, že je to dost chytlavý. Styl psaní hodně takovej jednoduchej. Nicméně... zas tak super to nebylo. Hlavně jak se na to koukám s odstupem času. Možná jsem tam postrádala trošku víc filozofie či psychologie, možná je špatně, že jsem ji od díla očekávala... A jak tady někdo uvádí, že je to depresivní dílo, tak to se mi ani v nejmenším nezdálo. Trošku škoda, aspoň nějakej pocit bych z toho měla:-D No, to nic. Zkrátka, jsem zvědavá na Kafku na pobřeží, kterou si s chutí přečtu.

Ale co chci hlavě říct, přijde mi, že tohle dílo je moc přeceňovaný. V podstatě na tom není nic úžasnýho, je to obyčejná knížka s chytlavým stylem a s pár erotickejma scénama.(Je to jen můj pocit, nebo je Murakami oblíbenej právě proto?:-D)

S odstupem času mi přijde, že kniha nevyprávěla o ničem jiným, než o lidech, který sou zdepresený z toho, že si pořádně neza...
zoro2
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 2. 2016, 22:27
Dílo jsem si dal ve velmi zdařilé audio podobě. Hlavní postavy tvoří Toru, Midori a Naoko Omakalamuho (sorry, ale tohle je prostě nahrávka na smeč). Kniha má svůj zvláštní náboj a děj zde tvoří spíš kulisu. Knihu pochopil a hřebíček na hlavičku trefil G8, protože kniha staví právě na odlišnosti povah – optimistické, ztřeštěné Midori a psychicky labilní, depresivní Naoko. Toru představuje to zrnko mezi pomyslnými mlýnskými kameny. Každopádně ještě se ti v budoucnu podívám na zoubek Haruki Tojótojó.
Rutsuka
60% 60% 60% 60% 60%
  20. 11. 2016, 15:22
Norské dřevo mě moc nebavilo. Neoblíbila jsem si žádnou postavu, nedokázala jsem si představit prostředí a bylo mi jedno jak to dopadne. Četlo se to vcelku snadno, ale nic moc to ve mně nezanechalo. Každopádně na Murakamiho nezanevřu a časem zkusím něco dalšího.
rt12
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 3. 2015, 23:44
Se čtením téhle knížky jsem měla opravdu problém. Řekla Reiko, řekla Naoko, řekl jsem já, tak pořád něco říkali a mě to přestávalo bavit. Chvílemi jsem měla obavy, že knížka z toho ,,vlhka" začne plesnivět.
Ivulina
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 11. 2016, 9:32
Můj třetí Murakami, někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, pro mě zajímavější než Kafka a Na jih od hranic,... Ale pořád mě to úplně nepohltilo. Nebude to stylem, spíše tématy. Náctiletými nastolená cenzura všeho tradičního, krajní otevřenost všemu modernímu a stylovému, pěknou hlubší filozofii místy střídá mělčina.. Některá z témat si moc užívám, mnohá jiná už tolik ne. Takže tady 3,5*.
Rames
20% 20% 20% 20% 20%
  20. 9. 2012, 8:47
První stránky románu nám připomenou Stříbrný vítr v modernější a daleko otevřenější verzi. Čteme-li dál vybafne na nás Irving, bohužel okleštěný na pouhé sexuální popisky.
Závěr knihy mi připomíná Černý obelisk ale tím strašně urážím Remarqa.
Ducii
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 8. 2015, 21:54
Murakami je již delší dobu pojem. Jak už to u těhle "pojmů" bývá, dlouho jsem odolávala. Protože, proč jít s davem? Dostala jsem se k němu až díky tomu, že jsem tuto knihu dostala ke svým narozeninám. Byla jsem zvědavá. S chutí jsem se začetla a mít čas, tak to přejdu jedním dechem a vůbec se neodtrhnu. Mělo to spád, mělo to příběh, mělo to hlubokou myšlenku... a podobně jako mnohé jiné knihy v poslední době mám pocit, že i tato přišla v pravou chvíli, kdy ji dokážu plně pochopit a ocenit. Líbil se mi příběh i autorův styl.
prkali
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 6. 2016, 21:51
"Jediní normální jsme tady totiž my," řekla Reiko. "A víš proč? Protože my o sobě víme, že jsme blázni."
Kele De
60% 60% 60% 60% 60%
  17. 8. 2013, 8:19
Norské dřevo jsem dostala jako dárek někdy v roce 2002 - přečetla jsem první stránku a vzdala to. Prostě mi to v ten okamžik nesedlo. Od té doby jsem přečetla Kafku na pobřeží, Konec světa..., Na jih od hranic..., IQ84 - pro mě brilantní věci a tak jsem se znovu pustila do Norského dřeva. I s odstupem let musím říct, že zrovna tato kniha mě až tak nechytila za srdce. Knize se po technické stránce nedá nic vytknout - děj má spád, styl Murakamiho psaní je svěží, skvělá kombinace přesně volených slov, upřímnosti, filosofického podtextu až na hranici čehosi magického, stále aktuální téma... Přesto všechno, alespoň prozatím, pro mne kniha, ke které se pokusím vrátit za dalších pár let.
estrellita
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 6. 2012, 23:32
Jedním slovem: DOKONALÉ! Napsáno s lehkostí jemu vlastní, čtivé, uchvacující, knihu jsem si prostě zamilovala.
Jadelaine
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 2. 2016, 17:46
Lehký styl vyprávění a nijak složitý, uvěřitelný příběh, melancholické ladění atmosféry knihy. Nemůžu se ubránit přirovnání k Páralovi...
Jasanek
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 9. 2012, 15:49
Tušil jsem, že mě Norské dřevo nějak zasáhne, možná tomu pomohla i horečka, ale v noci potom co jsem přečetl asi 100 stran se mi zdál snad nejhorší sen. Murakami píše lehce, i když v pasáži kdy se ocitáme s Naoko a Reiko příběh až moc zvolní a několik desítek stran je to skoro nuda. Závěr se dal bohužel trochu odtušit, ale celkově jsem spokojen. Nemám tušení s čím bych tohle dílo mohl srovnat, je to něco úplně jiného. A hlavně, zní to neuvěřitelně realisticky.
Fade
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 3. 2013, 20:40
Nejlepší postavou této knihy je bezesporu Midori. Její upřímná, zvrhlá povaha oživuje celý příběh a ostře kontrastuje s životem depresivní a smutné Naoko. Její hlášky mě rozesmívaly ještě dlouho poté, co jsem knihu dočetla. (Moje úplně nejoblíbenější Murakamiho kniha, budu ji bránit až do skonání světa.)
Olivka
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 10. 2012, 14:49
Příběh mě hned nepohltil tak jako jiné Murakamiho knihy, ale asi v půlce jsem se začetla. Na můj vkus moc sebevrahů, hlavní hrdina vidící jen sám sebe. Nejvíce mi sedla Midori, postava sice s těžkým údělem, ale plná života. Příběh je napsán dobře, čtivě, jen v části Tóruovy návštěvy Naoko v léčebně trochu zvolní a čtenář tak sám může pocítit jinak a pomaleji plynoucí čas v léčebně. Dávám 4* jen proto, že Kafka a Konec světa na mne zapůsobili mnohem víc a jsou pro mne zatím tím nejlepším od tohoto autora.
Ivet
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 7. 2013, 21:34
Tato kniha rozhodně má něco do sebe. Nenáročný styl psaní s několika hlubokými myšlenkami a s postavami velice různorodými, které ve mně dokázaly vyvolat smích, radost, smutek i depresi. Občas jsem měla dojem, že kniha neřekla vše, co mohla, a některé události a vztahy mohly být více rozvedené. I konec mi připadal trochu useknutý, i když byl hezky zakončený.
V celkovém dojmu mám prostě pocit, že mi v knize něco chybí. Možná to přijde s odstupem času nebo po dalším přečtení, ale zatím knihu za veledílo nepovažuji. Ještě si hodlám přečíst Kafku na pobřeží, která je podle ohlasů lépe hodnocená, a uvidím, jestli poté autora ocením více nebo méně.
G8
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 12. 2012, 16:14
Norské dřevo patří do trochu jiné škatulky než autorovy jiné prózy (Kafka, Afterdark, Konec světa & Hard-boiled Wonderland,...) a nemá moc velký smysl dílo pitvat a hledat v něm nějaké sjednocující prvky s výše zmíněnými kousky. Příběh je vyprávěn na Murakamiho poněkud lehčím stylem (byť samotné téma nejspíš pro většinu čtenářů nebude nic na dobrou noc), přesto má však kniha mnohé, co nabídnout. Na rozdíl od poněkud idiotsky okleštěného filmu, kde šlo nejspíš jen o to, něco na tom trhnout, staví kniha celý koncept na kontrastu mezi Naoko a Midori, mezi něž je tak nějak bez cíle vržen hlavní hrdina, jehož duševní vývoj a jakési prozření jsou stěžejní myšlenkou celého díla. Příběh plyne tak nějak bokem a do toho všeho jsou poněkud impresionisticky přimíchány kulisy v podobě studentských bouří, tokijského nočního života a v Japonsku velmi populárních sebevražd.
domingo
20% 20% 20% 20% 20%
  6. 3. 2010, 13:57
Blablabla, blablabla, miluju tě, blablablabla. Miluju tě taky, bla blabla. Spáchám sebevraždu, blablabla, nedělej to, blabla, miluju tě, bla.
Patetický škvár, který Murakamiho jméno neuvěřitelně sráží dolů - bohužel je všeobecně nejznámnější, jak už to u patetických škvarů bývá. Prvoplánové emoce, uvěřitelné asi jako ty neustálé zvraty, převraty a milostné rošády, a přitom je to všechno dohromady příšerná, šablonovitá a jakoby na zakázku psaná nuda. No fuj.
P.S.: Překládat název písně "Norwegian Wood", to je fakt majstrštyk. Už se těším na knihu nazvanou "Šou musí jít dál" nebo "Soucit s ďáblem." (1/5)
cmuchal
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 11. 2012, 10:10
Zaujala mě doba a prostředí, v kterém se příběh odehrával. Citlivý mladý muž, odlišující se od ostatních, lehce nespolečenský, čte knihy, pracuje v obchodě s vinyly, zamiluje se do charismatické, tajemné Naoko, která má ale své problémy. Tóru se snaží, aby s ní mohl v budoucnosti žít a měli se dobře. Knihu jsem rychle přečetl kvůli nejasnosti sebevraždy Kicukiho, problémů Naoko nebo starší Reiko. Murakami skvěle popsal atmosféru v sanatoriu, když si společně ti tři povídali, popíjeli víno a Reiko hrála písně na kytaru. Mimochodem vizuální zpracování není nejlepší, nedoporučuji!!
skjaninka
80% 80% 80% 80% 80%
  15. 7. 2011, 11:58
Musím uznať, že na túto knihu som sa veľmi tešila....a nieže by sklamala, ale zatiaľ je to od Murakamiho to najslabšie čo som čítala. Je to napísané naozaj jednoducho a veľmi dobre sa to číta, ale proste mi tam chýba niečo typické "Murakamovské", na čo som až do konca čakala a nedočkala sa.....
dida
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 1. 2011, 18:15
od té doby co jsem jí přečetla na ní nemůžu přestat myslet a nechce se mi číst další Murakamiho knihy, abych jí z hlavy nevypudila. Nebyla až tak úžasná, ale nezapomenutelná.
ROB33
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 7. 2014, 11:40
Vždycky mě přitahovala japonská kultura, gastronomie či styl života. Rád bych tam někdy vyrazil a strávil nějaký čas. Celou knihu jsem si užíval, bavilo mě jakým stylem autor píše, chvílemi až mysteriózně. Milostné vztahy, sex, erotika, touha, to vše autor popisoval tak jak to cítil, za nic se neschovával. Asi v polovině knihy jsem si musel pustit píseň Norské dřevo z alba Rubber Soul, které jsem kdysi dostal od svého strýce. Celkově tato kniha ve mě zanechala hluboký zážitek, moc se těším na další díla od Murakamiho.
Esther Darnett
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 11. 2013, 10:53
V téhle knize jsem se částečně našla, takže bych ji označila spíše za velice osobní pro mě. Záleží pak na ostatních, zda to pro ně bude jen román či něco víc,.
jitmik
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 10. 2012, 21:49
Narozdíl od ostatních jsem měla na začátku knihy velký problém zvyknout si na styl psaní a styl jeho projevu a kniha se mi četla těžko, zlomilo se to až kolem cca. sté stránky. Pak už příběh běžel příjemně a plynule. Zajímavý děj, zajímavě popsané postavy a jejich cítění.
Jen jsem možná čekala něco víc... Ale možná je ta krása právě v jednoduchosti a skrytých myšlenkách.
Třeba časem se mi to rozleží v hlavě.
wendieta
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 4. 2012, 14:04
Kniha mě okouzlila. Moc se mi líbila. Bylo to něco jiného...příběh sice jednoduchý, ale zato propracovaný, milý s nádechem tragičnosti.
Jandovka
60% 60% 60% 60% 60%
  27. 3. 2013, 8:08
Kolem Norského dřeva se nadělalo hrozně moc "humbuku". Člověk by řekl, že to tedy musí být mimořádná knížka. Nevím proč, ale mě zkrátka neokouzlila. Ne, že by byla úplně špatná - četla se dobře, příběh zajímavý, atd. atd. Jen zkrátka mně osobně nesedla. Ostatně jako stejnojmenná písnička od Beatles, která je jednou z mých nejméně oblíbených.
nana
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 9. 2010, 19:47
pro mě jeden z nejsilnějších románových příběhů vůbec! dokud jsem ho celý nedočetla, jako bych se nemohla zcela nadechnout... (trvalo mi to dva dny: )) -a tak začala má láska k Murakamiho knihám..: ) (a Midori je od té doby celkově jednou z mých nejoblíbenějších postav)
Anett
60% 60% 60% 60% 60%
  30. 9. 2012, 4:07
Podle hodnocení jsem se do knihy s vervou a nadšením pustila, ale abych řekla pravdu nijak mě nezaujala. Možná se k ní za pár let vrátím a třeba změním názor, zatím nechávám 3*
rahzul
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 2. 2015, 12:37
Jako úvod to Murakamiho tvorby to nebylo vůbec špatné. Příběh není tak depresivní jak se tváří, i když už po pár stránkách je člověku jasné, že dobře to asi nedopadne. Celkem solidně jsem se u čtení i pobavil. Zvláště pak s Midory - to je číslo neskutečný :D Těším se, až zhlédnu film, který sice nemá takové kladné ohlasy, ale i tak jsem zvědav. Některé scény bych totiž chtěl vidět zahrané a zajímavá může být také hudba.

P.S. V knize je spoustu odkazů na výborné čtení a muziku.
Topka
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 12. 2014, 20:16
Knížka se mi moc líbila. Děj mě vtáhl a jelikož nemůžu srovnávat s dalšími autorovými díly, jsem nepodléhala myšlence, že by byly jeho prostředky nějak výrazně jiné. A jsem za to ráda. Alespoň jsem si užila děj bez srovnávání a případného zklamání. Murakamiho si do knihovny založím, i přes to, že mi konec knihy nesedl.
Elki
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 9. 2014, 12:52
Norské dřevo mě okouzlilo, příběh lehce plynul, dokázala jsem se sžít s postavami, podle mě měl vše co má správný román mít - vnitřní život postav, zvraty a hlavně mě dokázal vtáhnout.
kklepkaa
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 2. 2014, 20:28
Po většinou smutná s okamžiky radosti... přesně jako v životě. Například scéna z porno kina je naprosto nezapomenutelná. Každopádně tahle kniha mě opravdu zasáhla a určitě v budoucnu sáhnu po další Murakamově knize.
Ashayam
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 1. 2014, 21:38
Příběh o vztazích, které jsou vlastně ještě komplikovanější než si myslíme, o objevování a hledání sebe sama, o hledání lásky, která může čekat v osobě, která nám je blízká, ale u které bychom to nečekali. A navíc jí celou dobu nenápadně prostupuje Norwegian Wood od Beatles. Je to jedna z těch knih, které ve mně jednou za čas zůstanou tak nějak hlouběji a napořád.
Pixx-73
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 8. 2015, 10:20
I pro mě to byla první kniha od Murakamiho. Hodně se mi líbil styl, jakým je napsána a taky taková ta melancholická atmosféra. Velmi mě bavily rozmluvy a myšlenky hlavních hrdinů. Já jsem spokojen a rovnou se vrhám na Kafku na pobřeží.
Izzy
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2013, 13:37
Tato knížka mi neuvěřitelně sedla. Se spoustou pocitů v ní jsem se ztotožnila. S čím přesně? To se těžko vysvětluje... Ale hlavně jsem si tu knížku celkově naprosto prožila. Zbožňuju, když mě kniha dokáže takhle vtáhnout. A i po přečtení jsem o ní musela pořád přemýšlet a taky o lásce a přátelství, pocitu samoty a celkově o životě. Je trošku smutná, ale i neuvěřitelně krásná, plná i naděje a chuti do života. Byly mi blízké postavy, pocity Naoko nebo i Reiko. Jak se v sobě nedokážou někdy vyznat, jak navenek člověk nějak působí a přitom vevnitř je v něm spousta odlišných věcí, jak jim někdy přeskočí v hlavě a ony nemohou dál. Taky pocity, když jsou hrdinky ve speciálním zařízení, mají svůj svět, kde se cítí bezpečně a doléhá na ně strach z návratu do běžného světa. I hlavní hrdina je hodně zajímavý a líbí se mi i to, jak je nazíráno na erotiku. Nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha zapůsobila, spousta věcí je tam mezi řádky, ale jak je v tom člověk ponořený, tak to prostě cítí a vnímá. Nádhera...
JSK
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 7. 2010, 13:07
vynikající na to začít s Murakamim. Zvyknete si na ten úžasnej lehkej (ale ne tupej) styl. Zvyknete si na sceny, který jsou uvěřitelná a přitom něčím magické. Zvyknete si na příběh, kterej je sám o sobě zajímavej, ale rozhodně ne hlavní.
Knížka, která se líbí jak nedělním čtenářům, maminkám, holkám z obchodky i náročejm vysokoškolákům. A tomu řikám sakra talent, něco takovýho napsat.
proč? protože je to zábavný,což samo o sobě někomu stačí.
protože je to citlivý, což je taky rozhodně plus.
ale hlavně protože tu je spousta spodního, meziřádkovýho a na konci pocit "nevim, co tím přesně chtěl říct, ale řekl to přesně."
a to je přece hlavní úkol umění, sdělit něco, co nejde říct slovy.

zkrátka, druhej nejlepší HM.
hladass
60% 60% 60% 60% 60%
  1. 11. 2016, 10:05
Norské dřevo dočteno a za mě lehké zklamání... V zásadě obyčejný romantický příběh, plný šílených postaviček, lehce tragický, ale bez jakéhokoliv přesahu... Na to, jaký se strhl okolo této knihy humbuk, nejde o nic převratného... Sice dobře napsáno, ale nejde o nic, k čemu bych se měl ještě nekdy vracet... Samotného autora nezavrhuji, časem si možná od něj ještě něco přečtu, ale v nejbližší době určitě ne...
Plue
40% 40% 40% 40% 40%
  18. 3. 2016, 12:31
Zklamání.
Zpočátku bylo vyprávění vtipné, docela jsem se u Extréma nasmála. Styl, jakým byla kniha napsaná, byl dobrý, lehce se četl. A jako čtenář jsem nedokázala odhadnout, kam má příběh směřovat, o co v něm vůbec půjde.
Jenže čím víc stránek jsem přečetla, tím víc mi přišlo, že se nic neděje. Rozhovory mezi postavami nebyly normální, zdály se mi nepřirozené a neustále se rozebíral sex. Nakonec jsem i poznala, jak kniha skončí, takže žádné překvapení.
woolf
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 4. 2016, 23:56
Ano. Prostě jako jooo. Musím podotknout, že kniha se mi mooc dobře četla. Krásný zamotaný příběh studenta mi sedl do noty. Při čtení jsem si pustil i song Norwegian Wood od Beatles. Do stránek knihy jako by fouknul vítr, přinesl pár kapek deště, a byl jsem u konce. Extrém sranda, Midori je fakt číslo - to se člověk nenudil. A celý příběh dokáže oslovit určitě mnoho čtenářů. Zatím jsem se nezklamal u jediné Murakamiho knihy. A přesto, že tato kniha nepatří úplně mezi Murakamiho originalitky, nenechte se odradit "literárními megaznalci". Myslím, že se autorovi podařilo najít krásu v jednoduchosti a proto si tato kniha získala takové světové pozornosti a oblíbenosti čtenářů.
lucy.sankova
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 7. 2013, 12:39
Sebevraždy, láska, sex, studentský život. A k tomu hlavní hrdina Tóru, tak trochu připomínal hlavního hrdinu z knihy Kdo chytá v žitě. Příjemný příběh s nečekanými zvraty od japonského spisovatele.
LadyEsik
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 3. 2013, 9:43
Norské dřevo je ten typ knihy, ve kterém si každý najde to svoje. Nejvíc, podle mě, dá mladému člověku. Jsou lidé, kteří mají to neštěstí, že jim stále umírá někdo blízký. V Murakamiho knize ho má každá druhý. Hlavní hrdina Tóru, jeho krásná kamarádka Naoko a Midori. Každý druhý má také nějakou psychickou poruchu (Naoko, Reiko) nebo je něčím opravdu výjimečný (Midori, Nagasawa, Extrém). Vlastně jediný aspoň trošku obyčejný člověk je v knize hlavní hrdina. Ten je na to zvyklý, je spokojený sám se sebou. Líbilo se mi, že nezávidí svému úspěšnému kamarádovi Nagasawovi, protože na to se až příliš dobře zná. Možná jeho darem je kolem sebe soustředit zajímavé lidi. Sice trošku obyčejný, ale jinak velmi přátelský a milý kluk.

Velmi se mi líbí styl, jakým Murakami píše. Je jednoduchý, ale ne primitivní, je srozumitelný. Dokáže zhmotnit výjimečné postavy, které ale mohou zároveň existovat. Každá má své kouzlo. O japonské kultuře nebo městech jsem se moc nedozvěděla. Překvapilo mě, že hrdinové čtou západní literaturu, jakoby snad mezi japonskými nebyly žádné dobré knihy. Je to samý klasik, hlavně americký.

Knihu můžu určitě doporučit. Zatím jsem od Murakamiho četla jen Po otřesech. Vím, že jedna povídka byla velmi podobná jako úvod této knihy (o třech kamarádech), což mě zpočátku zarazilo. Jedna blogerka taky psala, že Murakami se často opakuje, už u Remarqua jsem byla upozorněna, že nemám číst knihy hned po sobě, že bych mohla být zklamaná, jak jsou podobné. Nevšimla jsem si toho, ale možná proto, že je obezřetně čtu s větším časovým rozestupem. Podobně to udělám i u Murakamiho.
Kosac
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 11. 2016, 10:20
Murakamiho styl je nepopsatelný. Děj není příliš akční a přesto vás vtáhne a nepustí. Brilantní dialogy, hmatatelná atmosféra a postavy, které pochopíte. Se kterými se možná ztotožníte. A které ve vás něco zanechají.
Dumbicek
60% 60% 60% 60% 60%
  24. 8. 2016, 10:11
Dělalo mi strašné problémy se do toho začíst.Znova a znova jsem se k tomu vracela abych to následně nedočetla. To že je to označováno jen jako milostný příběh mi vůbec nevadilo. Asi tam na mě bylo moc psychologie a ten styl mi nevyhověl.Ovšem jsem si jistá, že sáhnu i po jiných jeho knihách, abych měla větší srovnání.
MiriamBlahova
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 11. 2015, 11:10
Knihu jsem přečetla na doporučení kamaráda. Murakamiho jsem tehdy ještě neznala a dodnes děkuji za toto doporučení. Knihu jsem si zamilovala a pustila se do dalších dílek tohoto jedinečného autora! Zbožňuju "otevřené knížky"... čtenář se snaží rozluštit konec, předvídá opravdové temperamenty hlavních postav a dumá nad otázkami života a smrti. Je fakt, že to není oddychové počteníčko, musela jsem se na knihu celkem soustředit, ale o to víc se mi to líbilo. Určitě stojí za přečtení.
Francesco
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 2. 2014, 9:08
Kniha mne bohužel moc nenadchla. Před Norským dřevem jsem přečetl Sputnik, má láska a Na jih od hranic, na západ od slunce a tyto knihy se mi zkrátka líbily více, byly čtivé, děj měl spád. Také mám názor, že kniha je velmi přeceňovaná. Ano lidé si jí přečtou ale že by po ní něco zůstalo?
chegulina
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 2. 2011, 10:41
Netusila jsem co od teto knizky cekat,vypujcila jsem si ji spise nahodne ale velice me prekvapila ,je okouzlujici,uzasne napsana.Pro me take nazapomenutelna.


1 2 3