Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Sputnik, má láska

80%
4 460
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Sputnik, má láska Originální název: Spútoniku no koibito
Poprvé vydáno celosvětově: 1999

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Euromedia Group - 2015
ISBN: 978-80-207-1660-6
Počet stránek: 224
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 83x v oblíbených
v přečtených 804x v přečtených
v knihovně 195x v knihovně
k přečtení 165x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 11x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Euromedia Group (2015) 978-80-207-1660-6 224
Odeon (2009) 978-80-207-1303-2 224

Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu Sputnik, má láska se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: čtyřiadvacetiletý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si barví vlasy. „Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala. Byla to láska prudká jak tornádo, které se valí vpřed širou stepí... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena." Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově, kam se s Mjú vypraví, je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů - náhle zmizí beze stopy. Učitel se vydává ji hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti, o nemožnosti milovat, o světě „tady" a „tam". (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 6. 2010, 6:36
Sputnik, má láska, Norské dřevo, Letní pevnost. Všechny tyto tři knihy jsem přečetl ve stejné době, v poměrně krátkém časovém úseku.
Nějakým způsobem se v mé hlavě smísily a zdá se, jako kdyby tam existovaly ve vzájemné harmonii pěkně pospolu. Vůbec nevadí, že Letní pevnost nenapsal Haruki Murakami, klidně mohl.
V knize Sputnik, má láska nepovažuji za důležitý moment záhadu Fialčina zmizení a vůbec by mě nenapadlo snovat teorie o tom, kam mohla zmizet. Za daleko důležitější považuji prázdné místo, které po sobě zanechala. Prázdné místo, které je umocněno závěrečnou scénou - ti, kteří to četli ví, o čem mluvím, těm, kteří se na to chystají nebudu kazit pocit gradace děje. Scéna, o které se zmiňuji se pro mě pohybuje na samé hranici snesitelnosti. Ještě krok a byla by to romantika, kterou bych nehodlal akceptovat. A co vy?
Barabura
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 9. 2012, 10:12
Jelikož jsem četla jako první jeho knihu Kafka na pobřeží, tak mi Sputnik přišel jako slabej odvar. Zajímavý příběh, zajímavé myšlenky, zajímavé postavy, ale že by to mělo pro mně nějakou větší hloubku to moc ne. Na mně tyhle tenký knížečky moc nepůsobí, potřebuju minimálně 300 stran na pořádný ponoření.
Pett
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 10. 2015, 19:07
Absolutní nádhera!!! Procházet se jeho příběhy je jako pohlazení... už po první stránce jste lapeni ve víru myšlenek... zbožňuji jeho charakteristické znaky, je to vždy jako setkání s milým známým... tuhle studna, tamhle kočka, tady měsíc... a vždy se mi po někom zasteskne... Aomame, Ptáček na klíček a další moji blízcí... atmosféra byla opět omamující... scéna na ruském kole opět dechberoucí... myšlenkové pochody opět okouzlující... inu, co naplat... jsem za-mi-lo-va-ná... vážení :)
nef7
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 4. 2011, 11:08
Sklad učebnic: Mně se toto dílo líbilo ze všech Murakamiho knih, které jsem četla, nejvíc. Mělo svou poetiku. Nejvíce se mi však líbil začátek a konec knihy. Zklamal mě hlavně střed, kde se podle mě kladl zbytečně velký důraz na lesbický vztah. Přesně jak píšete... autorova volba nepochybně odráží poptávku doby.... bohužel. Homosexualita v literatuře se začíná měnit v účelovou módní vlnu, mnohdy pak z toho cítím jen jakousi účelovost. Urputnou snahu šokovat.
chrispe
60% 60% 60% 60% 60%
  25. 10. 2012, 19:45
Jak tak vidím, tak jsem asi u Murakamiho začala se špatnou knihou. Ne, že by se mi úplně nelíbila, ale taky mi nedala podnět k tomu, abych měla chuť si od něj přečíst něco dalšího.
wendieta
60% 60% 60% 60% 60%
  24. 9. 2012, 13:49
Nelze porovnat s Norským dřevem...je to slabý odvar. Zatím mi to připadá z Murakamiho knih nejslabší, ale možná je to tím, že jsem od toho měla velká očekávání. Každopádně četlo se to dobře, ale nebyla jsem do toho "zažraná" jako do Kafky nebo už zmiňovaného Norského dřeva.
Elki
40% 40% 40% 40% 40%
  3. 9. 2014, 12:56
Sputnik mě zklamal..nedokázala jsem najít sympatie nebo účast s hlavními postavami..ačkoli styl byl dost podobný Norskému dřevu, tak toto byl slabý odvar. Kniha ve mně nic nezanechala, jako bych ji nečetla
Plue
40% 40% 40% 40% 40%
  20. 5. 2016, 10:27
Řekla bych, že lepší než Norské dřevo. Ale nic moc děj, rozhovory postav mi opět nepřipadaly přirozené. Navíc se Murakamiho motivy neustále opakují.
Francesco
60% 60% 60% 60% 60%
  1. 12. 2013, 10:26
Klasický Murakami. Na tuto knihu jsem se dle recenzí těšil a nesklamala mě. Kniha se mi moc líbila. Ale ten konec nekonec :-(
Taťána
60% 60% 60% 60% 60%
  25. 3. 2013, 21:38
Haruki Murakami je jeden z mých oblíbených autorů. Jako první jsem od něj přečetla Norské dřevo, které mě ve své době nadchlo. Sputnik, má láska je Norskému dřevu velmi podobná. Na Murakamim mě fascinuje ztvárnění japonské mentality a jeho schopnost z malého příběhu na malém prostoru vyvolat silné emoce. Sputnik se povedl, ale nezasáhl mě tak silně, jako ostatní autorovy knihy. Na prvním místě je u mě pořád Na jih od hranic, na západ od slunce.
misssicccka
60% 60% 60% 60% 60%
  16. 9. 2010, 8:04
První zkušenost s Murakamim a ne úplně dobrá. Jsem ráda, že jsem nepropadla panice z neporozumění. Jak vidím, nejsem sama bez úplnéo nadšení pro tuto knihu. Aškoliv o ostatních si myslím, že po nich sáhnu znovu, tuhle asi opětovně číst nechci a ani ji nebudu doporučovat jako skvostné Murakamiho dílo.
johnnie
40% 40% 40% 40% 40%
  25. 2. 2014, 14:15
Nejslabší kniha od Murakamiho, spád to moc nemá a je to takové nijaké. Ostatní knihy jsou mnohem lepší.
skranak
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 11. 2012, 20:23
První kniha od tohoto spisovatele, kterou jsem četla a příběh se mi velmi líbil. Ale další kniha od tohoto autora mě zklamala a to Norské dřevo. Rozhodně tomuto autorovi dám ještě šanci a přečtu si Kafku na pobřeží,která má být jeho nejlepší knihou.
Sklad učebnic
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 1. 2011, 0:16
Ve Sputniku mi nepřipadlo důležité, kým byl trojúhelník tvořen… Obecná platnost napsaného odmazávala konkrétní jména a pohlaví… Autorova volba nepochybně odráží poptávku doby...

Fialčin pokus, symbolická snaha vrátit Mjú odtamtud sem − je skutečně působivou parafrází−miniaturou cesty Orfea do podsvětí… Od toho momentu se mi kniha otevřela naplno. Tam už dostala šanci snovost, symbolika, náznak… To vše pak dokonale smetlo mé občasné mírné znechucení z neustále na odiv dávaných důkazů hudební či literární sečtělosti hrdinů, a tudíž autora (což mi vadilo i u Dřeva; ovšem vzhledem k profilaci postav je to užito funkčně), či jejich typové neproměnlivosti…

Mezi klady díla patří i převažující platonická rovina vztahu(ů), jež Sputnik vymaňuje (na rozdíl od více tělesného Dřeva) z diktátu výše zmiňované poptávky a dodává mu na síle...

Pro s-reader: Souhlasím. Naštěstí tuto hrozbu M. típnul už v zárodku. A to větou v budoucím čase, která oné scéně předchází.

Pro baloneho: Nevidím v tom problém. Spíše překladatelův přístup v tomto konkrétním příkladě oceňuji: Pochopili by čtenáři, kdyby se dočetli o pastýřce šlapající po fialce, že to souvisí se Sumire?
Monilla
60% 60% 60% 60% 60%
  27. 8. 2015, 0:24
Zajímavé. Tímhle jedním slovem bych to vystihla nejlépe. Ta kniha je velmi zvláštní. Nezískala si mě, ale zároveň jsem ji prostě chtěla (musela) dočíst. A když už jsem četla, četla se velmi, velmi lehce. Bylo v ní však spoustu skrytých myšlenek, které se mi samy přesunuly do hlavy a ani jsem si neuvědomila, jak o nich poté přemýšlím, jak je hledám ve světě kolem sebe.
Coen
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 9. 2014, 18:33
Pro mě společně s Afterdark zatím nejlepší kniha od Murakamiho. I když je pravda, že jich mám za sebou pouze pár a napsal jsem to tak abych se trochu vymezil proti Norskému dřevu, které mě (opět zatím, plánuju přečíst ještě jednou) výrazně vnitřně neoslovilo.
Láska mezi ženami, jeden z motivů románu (nebo spíše novely?) mi nepřijde až tak důležitá v celkovém chápání díla. Jistě, dá se to označit jako "poptávka doby", jak jsem se tady dočetl, ale myslím, že je chybné dodávat tomu lehce pejorativní nádech. Z toho mála co vím o japonské kultuře ,a také jak píše překladatel v doslovu knihy (jistě daleko poučeněji), šlo o to postihnout jeden z problémů moderního Japonska. Ale dost o tomto.
Motiv neopětované touhy je jistě velmi silný, ale přesto mě daleko víc zasáhl jiný. Jak se měníme jako lidi Silné momenty v životě, díky kterým se stáváme někým jiným uvnitř. A není to pak skutečně tak že někam "tam", za zrcadlo odejdeme a přijde někdo jiný. Nebo se staneme někým tak odlišným, že ze světa úplně zmizíme jako Fialka. A co nás k tomu vlastně vede?
Mám rád knihy od Murakamiho právě pro jejich mnohoznačnost v interpretaci, člověka to donutí přemýšlet nad samotnou knihou a přeneseně potom taky nad věcmi kolem sebe.
Určitě doporučuju přečíst!
Heavyporn
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 4. 2012, 23:05
Dočíst Sputnik bylo pro mne jako probudit se z dlouhého snu, který budu celý následující den skládat dohromady ve snaze pochopit. Přestože vím, jak je to marné.
LaFrida
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 10. 2011, 22:29
Touha, touha a zas jen touha je hlavní myšlenka této knihy. Škoda jen, že je neopětovaná, ale to neubírá na kráse knihy.
3wMaia
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 7. 2011, 18:30
Přijde mi, že zde se ukazuje typický Murakami. Knížka se mi moc líbila, ale to co mám na Murakamiho příbězích jinak tak ráda (jsou "bez konce") mi zde poněkud vadí. Je to asi jediná vada na kráse téhle jinak příjemné knížky.
Phoebe_Esteban
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 7. 2011, 8:56
Jedna ze slabších knih Murakamiho tvorby. Nendchla ani neurazila. Příběh nebyl vysloveně špatný, líbilo se mi vykreslení postav, ale když knihu porovnám například s Kafkou nebo Afterdarkem, mohu si jen zklamaně povzdychnout.
Grimnir
40% 40% 40% 40% 40%
  13. 5. 2010, 11:02
Zatím nejslabší, nemám na mysli nejtenčí, kniha Haruki Murakamiho, která u nás vyšla.
Napsáno sice typickým Murakamiho stylem, ale tentokrát bez nápadu splácává to co od něj čtenář čeká a pohromadě to příliš nedrží.
balone
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 3. 2010, 1:10
omg, teď si čtu obsah a to se opravdu v překladu jmenuje Fialka? Jsem rád, že jsem to četl v angličtině, protože takovýhle překlad bych těžko překousal. Nevim, co dokáže přimět překladatele překládat jména, vždyť to nedělají ani u anglických (John Brown -> Honza Hnědý), no hrůza.
Terienka
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 12. 2009, 16:19
Člověk na konci neví, jestli se má smát nebo plakat, a to se někdy cení.