Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Na jih od hranic, na západ od slunce

85%
4 540
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Na jih od hranic, na západ od slunce Originální název: Kokkjo no minami, taijó no niši
Poprvé vydáno celosvětově: 1992

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2014
ISBN: 978-80-207-1576-0
Počet stránek: 176
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 146x v oblíbených
v přečtených 916x v přečtených
v knihovně 186x v knihovně
k přečtení 158x k přečtení
právě čte 8x právě čte
si přeje 8x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2014) 978-80-207-1576-0 176
Odeon (2008) 978-80-207-1286-8 176
Odeon (2004) 80-207-1157-0 174

„Byl jsem jedináček", konstatuje hrdina lapidárně hned v první kapitole románu; tohle zjištění pro něj není příjemné, naopak mu přináší pocity nenormality, méněcennosti, a společnost, v níž se jako dítě pohybuje, mu oplácí stejně: vyloučí ho. Hadžime tuší, že do „standardizovaného" světa nepatří, a zařídí se po svém, otevře si jazzový bar, pak druhý, je úspěšný a bohatý, má rodinu a dvě děti, může být takzvaně šťastný. Úspěch a peníze ho však neuspokojují a v době pragmatického blahobytu 80. let v Japonsku se nemá ani s čím identifikovat, ani proti čemu protestovat. Nicméně se odmítá podílet na finančních machinacích svého tchána, které považuje za podvodné.
Jednoho dne se v jeho poněkud stereotypním životě zjeví spolužačka a kamarádka z dětství, tajemná Šimamoto, odmítající mluvit o své minulosti. I ona byla jedináček a krom toho ji z kolektivu vyřazoval tělesný handicap. Před námi se otvírá komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání. Šimamoto se nepravidelně objevuje v barech, v nejasných příslibech do budoucna slýcháme slova „možná, za nějakou dobu". Hadžime se utápí v pochybnostech, roste jeho touha i strach, nedokáže zvolit. Sledujeme dilema muže mezi dvěma ženami, třicátníka, který začíná tušit, že realita je jiná, než jak se na první pohled jeví. Vrcholnou scénou románu je chvíle, v níž se tušení smrti prolíná s milostným aktem. Vystřízlivění z přízračné noci, v níž Hadžime nahlédne pod povrch věcí, přináší nové zklamání... (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 5. 2014, 15:58
Výborně vystavěný příběh. O vnitřním boji muže, který se po letech znovu setkává se svou osudovou ženou; o dilematu, zda poslechnout hlas srdce a způsobit další zranění, či zůstat ve fungujícím svazku s milující manželkou.
Opravdu krásně napsané. Teď budu dlouho přemýšlet, jakéže to měla Šimamoto vlastně tajemství, tak přísně střežené...
s-reader
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 6. 2010, 9:06
Haruki, příteli, jakou hroznou past jsi nachystal na Hadžima! Past, ze které není úniku. Boj, ze kterého nelze vyjít se ctí.
Dočetl jsem, zaklapl knihu, ale příběh neskončil, převaluje se v mé hlavě z boku na bok jako líný vorvaň. Hadžime není vzor partnerských ctností, čtenář je v náznacích připravován na to, že má všechny předpoklady pro manželsko nevěru, včetně toho, že se ocitá v krizi bohatého a úspěšného třicátníka. Přesto mám dojem, že příčinou Hadžimova chování není třicátnícká krize, tato krize je snad příčinou, proč se snaží svou nevěru řešit tak, že vše probere s manželkou a snad by se jí i býval zeptal na radu, co má dělat dále. Na první pohled čestné chování v mezích dané situace. Na pohled druhý sobectví na druhou.
Je mi tě líto Hadžime. Vím, že každý z nás je hrdina dokud se neocitne v boji a každý z nás je poctivec, dokud se neocitne tváří v tvář pokušení.
Ivulina
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 6. 2015, 22:14
Obsahuje spoiler spoiler Nevím, asi mi to přišlo moc 'těžké', myslím ten příběh. Hadžime si moc dobře uvědomuje, že je někde, kde nechce být, a přesto se prakticky nehýbe. Maminka z modrého auta, se kterou se baví jen o nákupech a biopotravinách, je tam přidaná takto uměle snad jen proto, aby neměl čtenář pocit, že hlavní hrdina ženy vnímá jen jedním způsobem. Ehm.. Složitě se mi to hodnotí. Styl psaní není špatný, ale někdy jsem měla pocit, že se autorovi na papír rozsypala plechovka klišé a nestihl je sesbírat. A tak nějak mi nebyla sympatická snad žádná z postav, přestože v jiných momentech jsem měla pocit, že problémům a pocitům některých plně rozumím. Nahoru dolů. ***
VerenaLord
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 7. 2016, 16:00
První kniha od tohoto autora a hned mě tolik nadchla. Příběh sleduje životní boj mladého bohatého muže, který má pocit, že mu ujel vlak. Přes všechny komplikace a snahy odprostit se od stereotypního života ve vedoucí funkci nakonec mladý Hadžim zůstává se svou rodinou a dokáže být znovu šťastný.
Gallienus
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 5. 2016, 13:52
Obsahuje spoiler spoiler Tato autorova kniha je zatím prvním realistickým románem, který jsem od něj dokázal přečíst, ve srovnání se Sputnikem, byl pro mě mnohem zajímavější a skvěle se mi četl. Nevím zda Murakami popisoval sám sebe nebo se jen inspiroval, ale ta část, kdy Hadžime začne vést jazzový bar mě pobavila. Nejvíc jsem však ocenil konec, protože bych jej mohl přirovnat k učení o karmě, byl excelentní. Hlavní hrdina se rozhodne pro svou životní lásku, doslova osudovou ženu, ve svém nitru je ochoten vzdát se rodiny, vlastně všeho, prožije s Šimamoto dokonalou noc... V ten okamžik dostane vše po čem celý život toužil a pak o to ihned přijde, Šimamoto mu navždy zmizí... Murakami byl pomstychtivý, ale Hadžime si to dle jeho soudu nejspíš zasloužil za to jak ubližoval ostatním, to setkání s Izumi v úplném závěru byla dokonalost.
Přemýšlel jsem jaké důvody měla Šimamoto pro svůj náhlý odchod, předpokládal jsem, že byla vážně nemocná a umírala a možná si myslela, že by s Hadžimem mohli odejít společně, ale nejspíš neměla sílu ho o to požádat, ale na Murakamiho mi přijde tato zápletka až moc jednoduchá...
Pro mě jedna z nejlepších knížek co jsem četl.
Ivet
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 10. 2014, 14:33
Z tohoto díla jsem taková rozpačitá. Na jednu stranu je plná silných myšlenek a výborných charakterů, ale na druhou je děj příliš předvídatelný a zdá se mi, že je tam plno bílých míst. Knížka sice končí tak nějak bez vyvrcholení, což by mi zase až tak nevadilo, ale spousta věcí nebyla vysvětlena.. obálka, celá Šimamoto i další postavy, které zůstaly bez svého šťastného konce.
Jinak výborné poutavé čtení, na které stačí dva nebo tři dny a máte přečteno.
Co však Murakamimu neodpustím, jsou ženské charaktery, kdy jsou v této knize snad všechny až na jednu či dvě výjimky psychicky slabé a neschopné projevit vlastní iniciativu. Nebo jsou tak v Japonsku naprogramovány schválně?
Potulný mnich
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 6. 2014, 16:35
Vynikající psychologie a charakter postav, člověk úplně cítí to napětí, stres a neuspokojenou lásku a náklonnost.... 100%
nef7
60% 60% 60% 60% 60%
  4. 8. 2012, 14:12
Na této Murakamiho knize se mi nejvíce líbila závěrečná strana. Co se týče příběhu a psychologie postav, je to pořád to stejné - jako v ostatních knihách tohoto autora. Místy jsem mívala pocit, že jsem už Murakamim přejezená. Jako kdyby se vše drželo pořád stejného schématu. Stejných nálad. A pak, dle mého názoru, plno autorových tahů pro co největší zaujetí čtenářů. Ano, myslím, že právě v tomto spatřuji ten největší problém. Z příběhu na mě vyzařovalo více autorova kalkulu než skutečných pocitů či myšlenek, které by chtěl skutečně předat dál. V mých očích alespoň rozhodně ten kalkul převažoval. Mrtvé dítě Šimamoto, samotná Šimamoto zahalená tajemstvím... přišlo mí to už příliš. Konkrétně u těch tajemství mi často připadalo, že ani sám autor vlastně neví a podivuhodné okolnosti kolem této postavy střílí jen od boku pro efekt. Nemohu říct, že bych od této knihy někoho odrazovala, pro odpočinkové čtení je to příjemná věc, avšak zřejmě teď hledám už něco jiného. Dala bych knize tak 70 procent.
G8
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 3. 2013, 23:14
Krátké, stručné, ale velmi emotivní. Je tu cítit jistá paralela s Norským dřevem, ale Hadžimeho stihl snad ještě těžší osud než Tórua a konečné vystřízlivění bylo doprovázeno pěkně silnou kocovinou.
cmuchal
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 11. 2012, 9:20
Na jih od hranic, na západ od slunce mě sice oproti Norskému dřevu tolik duševně nezasáhl, ale stejně je to povedená kniha. Schizofrenní část ke konci knihy, když Hadžim projíždí autem a najednou se mu zdá, že zahlédne svou životní lásku Šimamoto, místo toho spatří přímo před sebou Izumi, která mu dosud neodpustila jeho nevěru, velmi se změnila charakterově, má k ní také určité pouto a stále černé svědomí. Líbí se mi, jak je Šimamoto neodhalená, podstatnější věci se o ní neví. Co se s ní stalo, zabila se nebo jí nebyl Hadžim dost dobrý? Myslím, že každý kdo to četl, tomu je jasné, že ho milovala nadevše. Poutavé čtení.
wendieta
60% 60% 60% 60% 60%
  6. 10. 2012, 10:14
Trochu slabší Murakami, ale přesto hezký příběh. Srovnávat to s Norským dřevem mi příjde jako nasázka, jelikož na Norské dřevo to nemá ani z poloviny.
jamalka
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 2. 2010, 23:55
Asi má nejoblíbenější od Murakamiho. Sice krátká, ale rozhodně nezapomenutelná. Takhle vystihnout atmosféru umí jen Murakami.
Henkie
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 4. 2013, 13:51
Kniha ve mně zanechala takový smutný pocit. Ono to vlastně neskončilo dobře, uvědomuju si.
I když jsem knihu přečetla během dvou dnů a doslova mě pohltila, nemůžu dát víc, jak tři hvězdičky. Všechno mi to přišlo předvídatelné. Já už vlastně dávno věděla, jak to skončí.
Určitě je to dobrý příběh, ale prostě mě tolik nevcucnul.
Topka
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 9. 2015, 12:46
Krásná a hodně zvláštní kniha. Murakami do svých příběhů vnáší nezaměnitelnou atmosféru, která mě nějakým nevysvětlitelným způsobem velmi přitahuje. Je hodně intimní, ponurá a zajímavá. S hrdinou jsem se hodně ztotožnila, chápu ho, a sama bych se mnohdy rozhodla jako on.
Izzy
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2014, 11:14
Murakami mě opět dokázal zaujmout. Samotný příběh není nijak zvlášť strhující, ale pro mě nese mnoho pobídek k přemýšlení. Připomíná mi, že v životě potkáváme mnoho lidí, ale jen u některých cítíme, že jsou pro nás opravdu výjimeční a nezapomenutelní. Máme však kvůli někomu takovému zahodit vše ostatní za hlavu a jít vstříc jen životu s ním? Máme to udělat, když po něm tak moc toužíme, přestože o něm téměř nic nevíme a není nám jasné jeho chování, jeho motivace ani jeho tužby? Je těžké si odpovědět... žijeme spokojeně, máme v podstatě vše, stále je tam však jedno velké ALE... něco chybí, někdo chybí a s tím je strašně těžké žít.
Připomíná mi, že pro lásku často ubližujeme druhým, které opouštíme ...že jsme velmi často sobci. A to, že i nás může velmi snadno opoustit někdo, po kom zbyde v životě velké černé prázdné místo, jež je nenahraditelné.
A ukazuje mi, jak člověk chce mnohdy pořád něco jiného. Chce být lepší, žít jinak. Ale pak se to nedaří, dělá pořád znovu a znovu ty stejné chyby. Těmi chybami je totiž on sám, jsou jeho součástí. A i v lásce možná někdy hledáme stále něco navíc. Co když to tam pak ale stejně nikdy není? Není to i kvůli nám samým? Neměli bychom se naučit žít s tím, že vše není jak ve snech? Neměli bychom se naučit s někým žít a nejen pořád utíkat a zkoušet to znovu od začátku? Kdo ví :)
Weetr
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 11. 2012, 19:26
Mám zvláštní slabost pro tuto knihu, kterou jsem od Murakamiho četla jako první. Možná proto už mě tolik neuchvátilo Norské dřevo, které je považováno za bestseller. Tajemství, které obestírá půvabnou Šimamoto, vnitřní radost Hadžima, když se Šimamoto zjeví a náhlé hlubokosáhlé zklamání, když zase odchází...to vše psáno mistrným jemnocitem. Nádhera!
Jana Edita
80% 80% 80% 80% 80%
  4. 5. 2016, 18:10
Ale ano, možná by to bylo ode mě i na pět hvězdiček, kdyby tu knížku nenapsal sám Murakami. Ve srovnání s Kafkou na pobřeží, s Norským dřevem i s fantastickým 1Q84 se mi Na jih od hranic... zdá literárně slabší, rádoby moudré, ale... nemůžu si pomoci, na mnoha místech až křečovitě filozofující, zdloooouhavé. Cykličnost, opakující se motivy, to všechno asi patří k navození té tísnivé atmosféry. Ale jsem přesvědčena, že Murakami to umí mnohem lépe.
Francesco
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 1. 2014, 12:02
Moje první kniha od Murakamiho a musím říci, že jsem nadšený. Kniha se mi líbila. Sice kratší ale o to působivější román plný citů a emocí.
Steak
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 9. 2015, 0:20
Byla to má první kniha od Murakamiho a docela jsem se na ni těšila, protože ho všichni kolem vychvalují. Nedá se říct, že bych byla zklamaná, ale celá knížka mi přišla taková nijaká. Až na poslední kapitolu, ta se mi hodně líbila. Líbila se mi tak moc, že jsem přemýšlela, že kvůli ní přidám v hodnocení ještě jednu hvězdičku, ale nakonec jsem to neudělala, protože jedna kapitola z celé jinak lehce nadprůměrné knížky není v podstatě nic.
Jinak to bylo celé takové depresivní a ... asi mám až příliš velkou slabost pro knížky, ve kterých si zamilujete nějakou (klidně ne hlavní) postavu, což téhle chybělo.
misssicccka
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 9. 2010, 8:02
Nádhera, která v nás něco zanechá. Souhlasím s tím, že po dočtení Murakmiho knížek příběhy jeho hrdinů nekončí. Najednou přemýšlíte. Přečteno, o.k., ale jak to vlastně celé bylo....? :)
MiriamBlahova
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 11. 2015, 12:21
Dřív, než jsem se dostala k téhle knize, jsem se seznámila s Harukim v Norském dřevě. Způsob psaní, děj a kompletní příběh mě oslovil natolik, že jsem začala číst jeho další a další knihy. Z toho co jsem ale doposud přečetla, nic nepředčilo "Na jih od hranic, na západ od slunce!" Pro mě Harukiho jednička! Prostě TOP... Zbožňuju líný děj jazzového baru v kontrastu s morální zásadou (manželství Hadžime) a šílenou touhou, zahalenou tajemstvím, po nestálé Šimamoto.
mandarinkova
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 2. 2013, 9:03
Asi se mi nelíbila tolik jako Norské dřevo, ale na to, jak je krátká, mě dokázala úplně pohltit. Díky Murakamiho stylu je jednoduché se ztotožnit s Hadžimem a jeho myšlenkovými pochody, i když jsou často zvláštní. Rozhodně stojí za přečtení, Murakami je prostě pan spisovatel.
jorick
60% 60% 60% 60% 60%
  8. 2. 2012, 16:26
shledávám na této knize nejlepší to, co je na ní japonské; realie, práce s náznakem, myšlenkové pochody, ve kterých poznávám ozvuky východní imaginace a i filosofie. Neokouzluje mě příběh. Bez něj by tu knihu četlo asi méně lidí a hůře by se prodával, ale naplňování schematu (podobného jako třeba v Tiché dohodě Kazanově, tam ovšem jaksi silnější) se materiál celého příběhu dostává do vymletých koryt kliše a místo do oceánu zahučela horská bystřina do kanalizace.
PinPrick
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 1. 2010, 1:15
Výborný krátký román. Podobnost s Norským dřevem je zřejmá, ale rozhodně se nejedná o vykrádání sama sebe. Opět emotivní nálož, jakou umí jen Murakami.
Kata133
60% 60% 60% 60% 60%
  1. 9. 2016, 19:05
Murakamiho mám moc ráda, ale tohle je první kniha od něj, která mě skoro zklamala.Hlavní hrdina mi byl až nesympatický a stejně tak jeho "úžasná" Šimamoto. Někdy jsem měla chuť je oba pořádně proplesknout. Kupodivu mě asi nejvíc přirostla k srdci Jukiko a bylo mi až líto, že jí nebylo dáno více prostoru. Ale pořád je to Murakami, který vás po přečtení nenechá jen tak odejít. A nutí vás nad příběhem přemýšlet nebo se znovu vracet k určitým částem, i když už jste knihu dávno vrátili do knihovny.
Monika Rodriguez
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 5. 2016, 15:32
Hadžime, pro mě chlap, který i když spokojený s tím co má pořád hledá štěstí i jinde. Knížka se mi líbila, čtivá, tenká. Akorát na konci se vlastně nedozvíme co se stalo s láskou Hadžima, Šimamoto a na to jsem byla strašně zvědavá. Raději bych dala přednost ukončenému ději.
AnneD
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 5. 2016, 12:24
Poněvadž tahle kniha nebylo moje první setkání s Murakamim, byla jsem připravená na otevřený konec a mnoho nezodpovězených otázek. O to milejší bylo, když jsem u pasáží, u kterých jsem to nečekala, dostala odpověď.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je čtivá a splnila svůj cíl - něco ve mne zanechala a já o tom stále přemýšlím.
Ivana_M
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 1. 2016, 8:57
Moje první kniha od Murakamiho, ale určitě ne poslední. Kniha, která pro čtenáře neskončí dočtením, myslím, že o tom nelze dál nepřemýšlet. Občas mě až zarážel pocit "zodpovědnosti" hlavního hrdiny za bývalou přítelkyni. Hlavního hrdiny mi bylo na konci líto. I když bych si jako žena měla říct, že si to prostě zasloužil.
rightname
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 9. 2014, 11:50
Moje první kniha od Murakamiho, a hned mě chytla. Jiné knihy jsou prý ale ještě lepší, tak se mám na co těšit.
Coen
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 9. 2014, 23:19
Ve své podstatě velmi smutná kniha, ostatně jak je u Murakamiho zvykem, která je v hlavních rysech příběhu podobná Norskému dřevu. Přesto je podle mého lepší. A to díky tomu jak v ní autor pracuje s náznaky ve svém vyprávění. Kromě Hadžimeho, který nás knihou provází a víme tak o jeho životě vše podstatné, toho už moc dalšího jistého není. Za "oponou" je mnoho věcí, které si musíme domyslet či vlastně sami vymyslet, známe pouze výsledek. Kdyby měl autor přesně popisovat příběhy dalších aktérů (a že jsou často velmi důležité pro hlavní děj), kniha by byla tak dvakrát, třikrát delší. A nejspíš by to dopadlo stejně tak jako hlavní hrdina, který měl ve svém životě materiálně prakticky všechno, ale v nitru mu toho moc nezbylo.
Určitě stojí za přečtení!
Marionett
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 12. 2011, 18:10
Nečekala jsem, že ze všech Murakamiho knížek ještě přijde nějaká, která bude Norskému dřevu hned v patách....ale ona přišla a zasáhla mě.Ty emoce, popis vlastního nitra i postupné rozplétání příběhu a nakonci jen 15 minut prázdna,kdy koukáte do stropu a nejste schopni slova. Dokonalost!!
Haseová
40% 40% 40% 40% 40%
  31. 7. 2011, 20:08
Důkaz, že už i japonská kultura, která bývala tak úžasně odosobněná, propadá evropskému syndromu jájství. Pár úžasných obrazů a pasáží bohužel zabitých zbytkem "pro efekt".
3wMaia
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 7. 2011, 18:22
Naprosto musím souhlasit s Misssiccckou. Když dočtete tuhle (ale i jiné) knížku od Murakamiho, tak je ve vás zvláštní pocit. Knížka je sice u konce, ale ve vás zůstává pocit toho, že něco chybí. Já osobně mám moc ráda knížky "bez konce", které nechávají prostor pro čtenářovu fantazii a Na jih od hranic, na západ od slunce je toho úžasným příkladem.
Phoebe_Esteban
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 7. 2011, 8:54
Tato kniha mě moc nezaujala - rozhodně patří mezi dobrou literaturu, ale v porovnání s ostatními Murakamiho knihami mi přišla slabá. Na jednu stranu skvěle popisuje situaci v 80. letech v Japonsku, ale ani to k lepšímu hodnocení nestačí.
honzik
80% 80% 80% 80% 80%
  4. 2. 2010, 22:08
Krásná knížka, spolu s Norským dřevem se výrazně liší od ostatních Murakamiho knih, především tím, že se v nich nevyskytuje příliš nadpřirozena, i tak ale čtenář nezůstane ochuzen o tajemství a o to co je pro Murakamiho (a prý i pro ostatní japonské autory - umělce náznaku) typické, o nutnost si hodně dofantazírovat:) Určitě doporučuji