Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Žít, abych mohl vyprávět

83%
4 36
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Žít, abych mohl vyprávět Originální název: Vivir para contarla
Poprvé vydáno celosvětově: 2002

Nejnovější vydání:
Odeon - 2003
ISBN: 80-207-1150-3
Počet stránek: 432
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 10x v oblíbených
v přečtených 56x v přečtených
v knihovně 31x v knihovně
k přečtení 29x k přečtení
právě čte 3x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2003) 80-207-1150-3 432

Žít, abych mohl vyprávět je nejenom kompendium klíčového období života kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, ale současně zasvěcený průvodce po jeho obsáhlé románové tvorbě. Tento „román o životě" umožňuje objevovat nejrůznější aspekty směsice postav a příběhů, jimiž naplnil světoznámá díla, jakými jsou Sto roků samoty, Láska za časů cholery či Kronika ohlášené smrti.
V bohatě vystavěném vyprávění nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982) se čtenářům otevírá pohled na čas dětství a léta dospívání, během kterých se formoval jeho životní příběh a kdy u sebe začal objevovat talent vášnivého literáta, zuřivého reportéra a ambiciózního autora časopiseckých povídek. Léta strávená psaním každodenních glos a komentářů pro kolumbijské listy El Heraldo, El Universal a El Espectador a později působením v zahraničních tiskových agenturách Márquez časem zužitkoval v mnohých vyprávěních a románech, jež se staly základními díly moderní literatury 20. století.
Paměti, v nichž se mísí stejně jako v románech fantazie s realitou, se odvíjejí v kontextu politických událostí v Kolumbii let 1927-1957: začínají líčením dětských zážitků z rodné Aracataky v Magdaleně se všemi nostalgickými vzpomínkami na rodinu, zvlášť na babiččino fantastické vyprávění, přes novinářské začátky v nejrůznějších novinových a časopiseckých redakcích, kdy po středoškolských studiích začal studovat práva, jež však záhy opustil. Vzpomínání končí rokem 1955, kdy konečně vychází román Spadané listí, ve kterém zobrazil fiktivní městečko Macondo - právě v něm se odehrávají neuvěřitelné příběhy Márquezových proslulých povídek a románů... (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

huttershofen
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 8. 2014, 16:23
Zejména kapitoly z Márquézova dětství se čtou jak jeho romány. Člověk žasne kolik zdánlivě nereálných situací v jeho knihách je převzato ze skutečného života. Přečetl jsem jedním dechem a je hrozná škoda, že nedopsal chystané pokračování (kniha končí po vydání prvního románu, před cestou do Evropy). Sice se člověk neznalý kolumbijské kultury a politiky občas ztrácí ve jménech, ale výslednému dojmu to vůbec nevadí.
Martinita
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 3. 2011, 22:12
Čtyři hvězdičky dávám proto, že vyprávění se mi občas zdálo rozvleklé tam, kde by nemuselo být (zejména pasáže z dětství), a někdy zase příliš stručné tam, kde by čtenář chtěl vědět víc. Jako celek se mi G. Marquézova autobiografie líbila, oceňuju vylíčení Gaitánovy vraždy a vůbec politické situace v Kolumbii (plus mám pocit, že každý druhý kolumbijský občan píše poezii a dožívá se sta a více let :D) a velmi ráda bych se dočkala pokračování (život v Evropě, první velké spisovatelovy úspěchy v beletrii, dopis od Mercedes). A asi nikdy nezapomenu, že G. Márquez neumí pravopis a to, jak přišel o panictví. :)