Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Hanba

81%
4 20
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Hanba Originální název: Shame
Poprvé vydáno celosvětově: 1983

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Paseka - 2004
ISBN: 80-7185-449-2
Počet stránek: 280
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Paseka (2004) 80-7185-449-2 280
Odeon (1990) 80-207-0173-7 343

V honosném sídle 'daleko u hranic v městě K.' se třem zhanobeným sestrám narodí syn Omar Chajjám Šakíl. Když se konečně odpoutá od trojjediného lůna, vyjde z domu jako dychtivý voyeur všech metamorfóz hanby, před níž ho jeho matky chtěly uchránit... Rushdieho hořkou 'moderní pohádku' inspirovanou moderními dějinami Pákistánu lze číst jako čistou fikci, politický pamflet, legendu i skutečnost, tak jako ve svých ostatních dílech však autor čtenáře strhne především svou brilantní fabulační schopností a jazykovým mistrovstvím, uchovaným i ve vynikajícím českém překladu. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

domingo
60% 60% 60% 60% 60%
  8. 3. 2010, 18:36
Překombinované, strašně moc překombinované. Na Rushdiem je vidět, že moc chce něco říct a opravdu má co, jenže to neumí podat, protože jeho košatě květnatý styl vyprávění se velice brzo přejí a zbytek knížky je tak víceméně otravné hledání stěžejních bodů v hromadě časových zvratů, rozvitých přívlastků, dobových a geografických rekvizit a filozofických vsuvek. Je to škoda, protože Rushdie psát umí, vládne obrovskou slovní zásobou a jeho jazyk je jako stvořený pro lehké příběhy zabalené do rozvláčných metaforických nánosů orientální poetické omáčky - jenže Hanba nic takového není, je to politický román s očividným odkazem na Pynchonovu Duhu gravitace (která je napsaná podobným stylem, ale mnohem přehledněji), a to prostě není Rushdieho parketa. Chce toho říct tolik, že sám sebe neustále přeskakuje, překřikuje, skáče si do řeči a natahuje věty jako sýrové špagety, tvoří pompézní barokní chrámy košatých souvětí a zapomíná, na které stránce se vlastně zapomněl - ve výsledku tak vlastně neříká skoro nic. Škoda, přeškoda. (3/5)
Tanukki
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 1. 2010, 0:02
Typický Rushdie, pan "pohádkář". Začátek se mi líbil moc, pak mi ale přišlo, že příběh ztratil na tempu a stal se rozvláčným. Ocení příznivci magického realismu.