Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Sencislo9

85%
4 24
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Sencislo9 Originální název: Number9dream
Poprvé vydáno celosvětově: 2001

Nejnovější vydání:
Mladá fronta - 2010
ISBN: 978-80-204-2099-2
Počet stránek: 456
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 34x v přečtených
v knihovně 10x v knihovně
k přečtení 30x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2010) 978-80-204-2099-2 456

Románová pocta Hakuri Murakamimu. Druhý román Davida Mitchella líčí příběh Eidžiho Mijakeh, venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce. Musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami - od čiré velikosti a anonymity Tokia přes zášť neznámých příbuzných a žoldáků jacuzzi až po bezbřehost vlastní fantazie. Pokud totiž Eidži právě nepátrá po otci, neskrývá se před gangstery nebo nečte deníky svého prastrýce, podléhá barvitým denním snům. Kombinace jeho představ s usilovným blouděním po přelidněné metropoli vytváří pozoruhodně mnohovrstevnatou románovou mozaiku, v níž Mitchell uplatňuje vtip, smysl pro parodii a svoji typickou jazykovou tvořivost. (Založil/a: hero.piggy)

(více)  

Štítky

více  
David Mitchell David Mitchell
*12.01.1969

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

janeicka
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 1. 2014, 11:46
Krásný příběh, který jsem docenila teprve když jsem ho dočetla do konce :-) Na kombinování reálného světa a fantazie jsem si musela nejprve zvyknout, ale stejně se mi asi nejvíc líbily sudé kapitoly - prolínání Eidžiho dětství se současností a také deník prastrýce, který padl ve druhé světové válce. Do toho ještě trochu problémů s japonskou jakuzou, ale až díky povedenému konci si u mě David Mitchell vysloužil další nejvyšší hodnocení.
Franny_Glass
20% 20% 20% 20% 20%
  8. 4. 2011, 15:00
Tak na tuhle knížku jsem se moc těšila. Prej druhej Murakami.. Asi vás zklamu, ale já se do tohoto táboru fandů Mitchella fakt přidat nemůžu. Hodnocení 1/5 mu dávám jen proto, že to situoval do Japonska. Ale jinak slabý. Příběh naprosto o ničem, do půlky knížky se nic nedělo. Jediný, co se o tom dá říct je, že se snaží napodobit Murakamiho. Ale to není dobrý. Ani nevím, kdy jsem naposledy něco nedočetla. Teď už vím. Mitchella jsem odložila v půlce. Vůbec nezaujal.
Kattie
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 6. 2013, 9:48
Já si myslím, že přirovnávání Mitchella k "druhému Murakamimu" mu akorát škodí. Navíc to tak úplně není. Pouze tato kniha má vzdát jakousi poctu dílu Norské dřevo a Mitchell se tím netají, ba naopak se o knize a jejím autorovi ve svém románu něklolikrát zmiňuje. Myslím si, že je to takový duch dnešní doby vše srovnávat a kritizovat. Přitom to v umění a kultuře vždycky tak bylo, že se jedni inspirovali druhými.
Já osobně jsem z knihy nadšená. Nebudu v případě Mitchella asi příliš originální, když napíšu, že hlavně kvůli tomu jak perfektně si umí hrát s dějem a textem, jak nechává spoustu věcí na čtenáři, aby si je domyslel, nechá člověka balancovat na hraně. Když můj otec četl Atlas mraků, řekl mi, že to nepochopil. A myslím si, že je to kvůli tomu, že knihy D.M. jsou psané jiným stylem, než jsou čtenáři zvyklí, příběh neplyne jedním směrem, ale rozlévá se do mnoha zákoutí a nedotéká do konce, protože není podstatné, kam teče, ale jak a kudy.

EDIT 2.7.2013
Tak jsem si schválně přečetla Murakamiho Norské dřevo a musím říct, že i když se Mitchel něčím inspiroval, tak jsou obě knihy úplně jiné. Zpočátku mě strhlo, jak jsem se do Murakamiho začetla a jak se mě jeho příběh "dotkl", ale později jsem se začala trochu nudit a přišlo mi, že je omýlané pořád to samé dokola. Mitchelův sencislo09 se mi líbil mnohem víc. Přišel mi nápaditější.
Máťa71
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 6. 2014, 16:17
Přečetl jsem dosti rychle a jsem nadšený. Můj soukromý žebříček dosud přečtených knih Davida M.: vedou Hybatelé, těsně následuje Sencislo9 a třetí příčka pro Třináct měsíců.
SENCISLO9 mě dostal od první do poslední stránky. Vtipné /Sametovou a Kávovou bych si dal taky líbit a jak Eidži vycouvá ráno v hodinovém hotlu z prekérní situace je krásně napsané/, sympatický domácí Buntaró, majitelka nejkrásnější šíje Ai Imadžó a další figury, které by v reálu bylo milé potkat. V Tokiu se Eidži opravdu nenudil a to už kniha byla u konce, který tady nebudu prozrazovat. Bez diskuse 5 hvězd.
teassio
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 5. 2014, 10:47
Krásná knížka. Nejdřív jsem se nemohl začíst, zejména proto, že hlavní hrdina mi (zpočátku) nebyl moc sympatický, ale postupně se mi knížka i hlavní hrdina líbili čím dál víc a konec je opravdu skvělý. Musím ocenit strukturu prolínání reality, snů a hrdinou čtených povídek a dopisů, stejně jako znalost japonských realií. Neříkám, že je to nějak složitá knížka na čtení, ale trochu soustředí vyžaduje, lépe jsem se do ní ponořil, když jsem měl dost času na to přečíst větší kus naráz; když jsem naopak četl jsem malé fragmenty (třeba při cestě v mhd), tak to nebylo ono.
P.S. Jak už zde psali i jiní, knížka Murakamimu vzdává poctu různými odkazy, ale v žádném případě se nejedná o stejný typ knihy.