Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Meluzína, dívka jménem Ema

91%
5 7
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Meluzína, dívka jménem Ema Originální název: Meluzína, dívka jménem Ema

Nejnovější vydání:
Straky na vrbě - 2008
ISBN: 978-80-86428-83-3
Počet stránek: 365
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 14x v přečtených
v knihovně 15x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Straky na vrbě (2008) 978-80-86428-83-3 365

Druhá kniha trilogie Sanatorium Podvržených.

Temný fantasy příběh ze současnosti.
Za procitajícím černým lesem plným hladu stojí sanatorium pro choromyslné: Darkwood.
Z města sem právě přivážejí dalšího pacienta, dívku Emu. Darkwood ji již dlouho zná. Už když se narodila, hledal ji v tom pokřiveném místě šílenství její kat.
Po naivním dětství Zeleného skřítka přichází čas dospívání, Meluzíny. Z jejího pohledu je svět zmatený a cesty balancují nad propastí probuzených citů. Nalézt v něm své místo znamená nalézt odpověď na základní otázky sanatoria.
Kdo jsou podvržení? Jde o dar či prokletí?
A má smrt opravdu schopnost ukončit bolest a trápení?

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

yenn
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 11. 2016, 4:57
Meluzína je oproti prvnímu dílu výrazně temnější a nabízí sevřenější příběh, protože úvod do světa sanatoria Darkwood už jsme si odbyli v Zeleném skřítkovi, a tak se autor mohl naplno věnovat příběhu.

Jestliže Zelený skřítek byla exkurze po sanatoriu a okolí, tady si blok F a divadlo Malého prince prožijeme v jejich plné nádheře a zjistíme že se bloku F neříká "země Beznaděj" jen tak pro nic za nic. Větší prostor dostal i neméně pokřivený Černý les a s ním spojené postavy a legendy, což je rozhodně plus.

Přestože to není zrovna veselé čtení, druhou polovinu jsem dočetl na jeden zátah. A po přečtení mi nebylo úplně dobře. Mělo to takovou tu nezvratnou osudovost legend a mýtů z Lesa Mytág.

Část hodnocení srážím za závěr, kde se ukazuje že ačkoliv příběh Meluzíny je hodně propletený se sanatoriem a události, které zasáhnou ji, zasáhnou i sanatorium a celé univerzum Darkwood, nakonec to celou dobu byl jen její příběh a sanatorium byla jen kulisa. A Netíkův tradiční otevřený konec. Jestli je to plus nebo mínus, nechť posoudí každý sám. Za mě to za plných pět hvězdiček není, nicméně kniha si čtyři rozhodně zaslouží.