Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Mladík, který se opozdil

73%
4 6
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Mladík, který se opozdil Originální název: Okuretekita seinen

Nejnovější vydání:
Odeon - 1978
Počet stránek: 394
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 10x v přečtených
v knihovně 2x v knihovně
k přečtení 8x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (1978) 394

Román předního japonského prozaika zobrazuje japonskou mládež a její napjatý vztah ke starší generaci.
Džípy amerických okupačních armád, které v září roku 1945 přitáhly do chudé zapadlé vesnice ve vnitrozemí Šikoku v jižní části Japonského souostroví, neodvolatelně rozdrtily sen desetiletého chlapce o životě hrdinském, čestném, svobodném a obětavém, o životě v každém ohledu naplněném, jejž mu představuje služba v císařské armádě. Císařův projev v rozhlasu ohlašující kapitulaci se stal nejhlubší katastrofou jeho dětských let. Válka skončila a chlapec, odmalička vychovávaný ke službě císaři a Japonsku a v nenarušitelné úctě k nim, přichází se svými touhami pozdě – už nikdy nebude císařovým vojákem.
Tyto dětské a spíš dětinské zkušenosti tvoří do jisté míry expozici textu, v němž válečný opozdilec ze Šikoku sděluje své zážitky mladého muže, který se snažil udělat kariéru v Tokiu. Je ctižádostivý i přecitlivělý, naivní i prohnaný, laskavý i bezohledný, a přestože jeho vyprávění je zcela osobní, postihuje citlivě všechny základní póly psychického a sociálního života Japonska prvních desetiletí po válce – a protože je tak osobní, je to obraz velmi intenzívní, dynamický a v podstatě hluboce pravdivý. Srovnání tohoto mladého ambiciózního Japonce s Julienem Sorelem v hrubých obrysech podobnost postihuje, ale není docela těsné. Sorel zosobňuje stendhalovsky poněkud idealizovanou ctižádost, kdežto Óeho hrdina zůstává v daleko přímějším kontaktu s hlínou, po které šlape, se špínou, kterou se dusí. A není ani třeba spatřovat v tom moderní literární vlivy – k tradicím japonské prózy už dávno patří přijímat s jistou vyrovnaností a nezaujatostí i to, co je na životě banální, odpudivé, bezprostřední. (Založil/a: dishoa)

(více)  

Štítky

více  
Kenzaburó Óe Kenzaburó Óe
*31.01.1935

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Ariko
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 9. 2014, 20:30
Ve s vé době se mi kniha moc líbila, ale asi před půl rokem jsem se rozhodla si jí přečíst ještě jednou a vůbec jsem se na ní nemohla naladit. Asi ke každé knize musí být určitá atmosféra. Jinak si nemyslím, že by byla špatná, jen podruhé čtena v jiném rozpoložení.