Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Velká divočina: cesty

73%
4 3
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Velká divočina: cesty Originální název: Grande Sertao: Veredas

Nejnovější vydání:
Mladá fronta - 2003
ISBN: 80-204-1039-2
Počet stránek: 440
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 3x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 12x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2003) 80-204-1039-2 440

Dramatický román z roku 1956 prošel v mnoha překladech světem jako ojedinělý obraz brazilského vnitrozemí, „velké divočiny“, které bylo počátkem dvacátého století krajem nehostinným, ale uhrančivým svou drsnou exotičností. Strhující příběh zbojníků, kteří chtějí pomstít smrt svého vůdce, je zároveň příběhem osudové lásky. Střetají se tu síly dobra a zla na poli válečném i v nitru muže, osudově spjatého s přítelem, který jej provází na nebezpečné cestě životem. (Založil/a: Yalie)

(více)  
João Guimarães Rosa João Guimarães Rosa
*27.06.1908 - †19.11.1967

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
20% 20% 20% 20% 20%
  14. 1. 2016, 11:39
Vlastně nevim, proč jsem si chtěla tuhle knihu přečíst, když jedním z ústředních motivů je téma pomsty, což je věc, která je soudě podle množství knih a filmů o tomto sice všelidská, nicméně je to něco, co nějak neumim pochopit, ztotožnit se…nebaví mě to. Ale v celkovým součtu mýho hodnocení to ještě není tak zásadní vada na kráse. Kdyby ta pomsta byla aspoň nějak fakt opodstatněná, aktéry hodně prožívaná, víc uvěřitelná, koukala bych na to jinak.

Příběh je v podstatě o ničem. O nic zásadního se tam moc nejedná, ale v podstatě budu SPOILERovat děj: Jeden týpek z nehostinnýho kraje nějak jako vyroste a tak nějak se nachomýtne k partě jagunců, což jsou lidi, který bojujou proti státu, původně asi proto, aby se prostě měli líp. Kromě toho ale tak různě bojujou i skupiny těhlech zbojníků proti sobě, když nemaj zrovna nic lepšího na práci. Tak naše ústřední postava Reinaldo začne putovat a zbojnit s jednou takovou skupinou nevybouřenejch testosteronů. Nic se jako neděje, popisování bitev a tak, nuda, nuda, šeď, šeď. Pak jako nějak vlastně se dostane do skupiny, proti který ta jeho původní skupina bojovala. Takže najednou je proti svýmu bejvalýmu šéfoj, kterej ho nijak neštval, jen se tam prostě nějak naskytne a říká si, že je to teda docela blbý, dyž ho ted chtěj zabít a on ho má vlastně rád. LOL. Řekla bych, že už máme v podstatě půlku knihy za sebou, když toho jeho bejvalýho šéfa ta jeho současná skupina chytí. Místo toho, aby ho zabili, ho ale prostě pustěj s tím, že musí odejít někam daleko a kecy v kleci. No, ale pár týpků s tím úplně tak nesouhlasí a chtěj ho furt zabít. A tak se stane, že najednou jako wtf, nechápu, ale Reinaldo najednou putuje zase s tím svým ex šéfem, kterej má ale jít do vyhnanství, takže co tam kurva dělá a zase zbojní a nikoho to nezajímá? A ty, co nesouhlasili s tím, že ho pustěj, jako pomstičku zabili nejvyššího šéfa jejich bandy. No a teď je prostě Reinaldo a ostatní z toho v prdeli. Sice nevim, co je na tom nejvyšším šéfoj tak úža, proč jako ztělesňuje čirý dobro, ale zkrátka ty kuci, když jim toho nejvyššího šéfa zabili, no tak ho přece musej taky pomstít! To sou v podstatě všecky dějový zvraty kromě jedinýho pořádnýho, kterej se odehraje na posledních 10 stranách, a ke kterýmu se nebudu moc vyjadřovat. Jen bych dodala, že je docela trapnej. Konec SPOILERování.

Snaha autora byla asi tematizování takových archetypů jako je hledání a bloudění, láska a nenávist, dobro a zlo, bůh a ďábel, odvaha, mravnost. Jenže co jako s tím žejo. Jazyk knihy je nesmírně blbej. Takovej sled myšlenek, často hodně nesouvisejících, neukončenejch, takových ústřiků, ke kterejm se furt vrací, ale nikdy neřekne nic novýho nebo objevnýho.
Hrozně mě rozčilovaly strašně dlouhý popisy přírody, který kontrastovaly s těma debilníma bitkama a tak, byť to byl účel. Taky popisy toho, kam jako jeli, že to je blízko toho a jeli tam přes to a to, až tam… No prostě milion názvů, který vás jako absolutně nezajímaj, to samý častý výčty jmen všech jeho souputníků, který s ním šli. (Vůbec tam je postav asi milion, ale jen pár fakt zásadních. No a o těch se pro změnu nedozvíte beztak nic moc kloudnýho… ten je sličnej a prostě nejlepší, ten je odvážnej a dobrej, tenhle je čirý zlo. Jo, to je fakt hloubkovej popis charakterů.)
Prostě navzdory rozsahu knihy je to v podstatě podle mě dost povrchní.
A jak to čtete a říkáte si, kecy kecy, dál, nějakej vývoj chci, tak vypravěč (Reinaldo, kterej ten příběh jakoby někomu vypráví) často říká takový krásy, který vás ještě víc potěšej, typu, já vim, že to je zdlouhavý a že vám popisuju děsný detaily, ale je to děsně důležitý pro ten celej příběh a počkejte, až se stane tohle a tohle! Tyve! To bude pecka! No ale velký hovno. Prostě žádnej vývoj, čekáte na to jak na boží smilování, ale je to fakt pořád stejně o ničem, takže tyhle kecy vypravěče popuděj ještě víc.

Dál bych se ráda vyjádřila k debilitě postav. Dobře, tak máme skupinu lidí, který chtěj bojovat proti vládě, a který maj osobní problém s nějakým jiným zbojníkem. No jenže týpci v knize úplně nepůsobili jako chrabrý odbojáři nebo disidenti. Byli to prostě týpci bez smyslu života, bez nějakejch pořádnejch hodnot, plácající se životem v blbejchch podmínkách, za kterýma přijde neznámej člověk a řekne: „Hele, my prostě bojujeme proti tomuhle jednomu týpkoj a hledáme vymatla, který by šli s náma a bez pádnýho důvodu vraždili lidi, který sou zase na jeho straně.“ A týpci řeknou „no tak jo! To bude prdel!“ Vůbec toho člověka, kterýho maj zabít, neznaj, ani o něm neslyšeli, ale někdo jim řekne, že je to padouch a musí zemřít. Aby se všem v zemi dařilo líp. Ha ha. Samozřejmě, že se ani nezeptaj, co jako proved a čemu pomůže jeho zabití. No a tak týpek jde a zabíjí druhý lidi a riskuje svůj život (na kterým je závislá jeho žena a děti). A to se v knize nazývá odvahou. Fajn, já tohle nazývám neskutečnou demencí. Příhodná byla část v knize, kde takhle nabídnou mužům ve vesnici, aby šli s nima zabít teda tamtoho XY „zlýho“ pána. (kterej mimochodem nedělá nic jinýho, než oni sami) A týpci ve vesnici řikaj, no ale co naše stavení a zemědělčení? A co naše ženy a děti? A pohlavár skupiny jim říká, nééé cajk, to bude v pohodě. Se pobavíte s kurvičkami a bude to všecko v oukejtu. A oni „tak jó!“. No dobře, malinko nadsazuju, ale zas tak moc ne, však se sami dočtete. A tak mě z toho testosteronu v tý knize bylo prostě celkem šoufl. A jen si musim postesknout, že kdyby muži poznali a pochopili to, co to je v sobě nosit dítě a pak ho porodit a starat se o něj a vychovávat…, nemohli by s takovým klidem přivýst o život někoho jinýho ani riskovat svůj život, když jsou na něm závislý samotný jeho údajně milovaný nejbližší.
No a tak když se Reinaldo furt ptá, co je to dobro a zlo, tak je asi úplnej blb, když to vůbec ale vůbec nevidí, a to se ještě ohání křesťanstvím, a tím, jak děsně miluje ženskou, kterou viděl asi dva dny před pěti lety. A co to „upsání se ďáblu“? To bylo jako co za vejšplecht? Och ano, asi hledání vlastní mravní identity… Tak teda škoda, že ji stejně nenašel. Když se bůhví proč choval jako hulvát ještě víc, než jindy, tak ostatní chlapi mu ani nic neřekli, naopak, byl to přece husťák.

Jako já myslim, že chápu, aspoň částečně, co chtěl autor říct. Proměnlivost života a hledání cesty a asi i dobra, i když se to teda moc těm postavám nedařilo, a zkrátka ta divočina v člověku… Jenže to bylo fakt děsně chabý.
Muži to asi budou hodnotit jinak a asi i lidi, který v tom najdou motivy klasický literatury a budou si v tom chrochtat. Vůbec to asi celkem je úspěšná kniha, takže se v tom pravděpodobně něco najít dá. Já bych v tom bejvala našla taky, kdyby to nebylo napsaný tak blbě a nedotaženě. Obrovsky nevyužitej potenciál dialogů a vnitřních monologů… protože vlastně nic jinýho v knize ani nebylo.
meryll
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 1. 2011, 10:43
Tak tahle kniha mě úplně dostala, čte se dlouze, je to náročnější čtení, ale čtenář (alespoň já) je odměněn barevností a pestrostí dobrodružného děje v exotických krajinách s přesahem do filozoficko-mystické roviny včetně originální pointy, vše podáno nanejvýše básnickým a literárně svébytným jazykem, kniha ke které se určitě vrátím, literární klenot.