Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dvanáct povídek o poutnících

84%
4 76
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dvanáct povídek o poutnících
 Všechny obaly
Dvanáct povídek o poutnících
 Všechny obaly
Originální název: Doce cuentos peregrinos
Poprvé vydáno celosvětově: 1992

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2012
ISBN: 978-80-207-1412-1
Počet stránek: 169
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 18x v oblíbených
v přečtených 133x v přečtených
v knihovně 42x v knihovně
k přečtení 37x k přečtení
právě čte 5x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2012) 978-80-207-1412-1 169
Odeon (2005) 80-207-1191-0 176
Alois Hynek (2000) 80-86202-93-3 211
Alois Hynek (1996) 80-85906-30-9 220

„Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit. Nevzpomínám si už, kdo to tak dobře vyjádřil útěšnou větou: ‚Dobrý spisovatel se pozná spíš podle toho, co roztrhá, než co uveřejní.‘ (...) Vždycky jsem si myslel, že každá další verze nějaké povídky je lepší než ta předchozí. Jak potom ale zjistit, která má být ta poslední? To je tajemství řemesla, které se neřídí zákony rozumu, nýbrž magií pudů, stejně jako kuchařka ví, kdy je polévka hotová. Tak či tak, pro jistotu je nebudu znovu číst, jako jsem si nikdy znovu nepřečetl žádnou ze svých knížek, abych snad nelitoval, že jsem ji napsal. Ten, kdo je bude číst, si s nimi už poradí; a kdyby těch dvanáct povídek o poutnících skončilo v koši na papír, naštěstí by to pro mě měla být málem úleva, že se vrátily domů."
Z autorovy předmluvy

Povídky:
- Šťastnou cestu, pane prezidente (Buen viaje Señor Presidente)
- Světice (La Santa)
- Letadlo se spící krasavicí (El avión de la Bella Durmiente)
- Pronajímám své sny (Me alquilo para soñar)
- Přišla jsem si jen zatelefonovat (Sólo vine a hablar por teléfono)
- Srpnová strašidla (Espantos de agosto)
- María dos Prazeres (Maria dos Prazeres)
- Sedmnáct otrávených Angličanů (Diecisiete ingleses envenenados)
- Tramontana (Tramontana)
- Šťastné léto paní Forbesové (El verano feliz de la señora Forbes)
- Světlo je jako voda (La luz es como el agua)
- Stopa tvé krve ve sněhu (El rastro de tu sangre en la nieve)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
60% 60% 60% 60% 60%
  7. 9. 2011, 22:48
Nevím, jak to Márquez dělá, že se mi některý povídky čtou naprosto jedna báseň, a pak jsou povídky, nebo prostě pasáže, kdy musim číst každou větu dvakrát, zdá se mi to kostrbatě, zmateně napsaný... No nevim. Ale většinou se to četlo docela dobře, co mi však vadilo víc, jsou povídky, který nemaj pointu. V několika z nich by se tam nějaká našla a docela pěkně mě sžíraly ty krutý osudy (Stopa tvé krve ve sněhu, Přišla jsem si jen zatelefonovat třeba), ale zbytek? Čtu, čtu a pořád čekám, až se to vyvine k nějakýmu závěru. A závěr přijde, jenže závěr nikde. A někde jsem si vůbec připadala, že mi asi ke knížce zapomněli v knihovně podat i nějaký to LSDéčko. (Světlo je jako voda, Letadlo se spící krasavicí, Pronajímám své sny) A u některejch povídek smrt neberu za dobrý rozuzlení zápletky. Já nevim, na mě to působí, jak když autor neví, jak z toho vybruslit, tak prostě tu postavu zabije. Není nic jednoduššího, žejo. Ne, samozřejmě, že na tom Márquezovy povídky kolikrát stojej, ale kdyby tam teda bylo aspoň něco jinýho, v čem se vyžívat.

Tentokrát mi asi něco uniklo, ale opravdu nerozumim tomu, jak z původních asi šedesáti povídek vybral zrovna těhlech 12 námětů, jako nejlepších.

Teďka trošku SPOILER:
Možná mi taky chybí málo obdivu k poutníkům (sorry, ale že někdo s sebou všude vláčí 20 let mrtvý dítě, až prosere svůj vlastní život... to se mi moc obdivuhodný nezdá). Nebo ta týpka, která chce hrozně vidět papeže a zrovna se náhodou neotráví... to jako že člověk kterej se vláčí kilometry aby viděl papeže, bude Bohem ušetřenej?

No, tohle bylo holt pro mě moc málo. Škoda, škoda. A to jsem byla z Kroniky vyloženě nadšená, kolik jsem tam našla poselství. Tak já vám nevim :( Třeba je to ve mně?
G8
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 1. 2013, 12:53
Márquez tu předvádí svou tvorbu z mnoha úhlů, takže celá sbírka působí trochu nevyrovnaně. Přesto je neskutečný zážitek tohle číst, i když to možná člověku dojde až poté, co se mu přečtené stránky trochu rozleží v hlavě. Jednoznačných 5*, zejména za povídku Stopa tvé krve ve sněhu.
huttershofen
80% 80% 80% 80% 80%
  4. 2. 2014, 0:47
Bezvadná sbírka povídek, byť kvalitativně (na Márqueze) myslím úplně nevyrovnaná. Ale veškeré váhání nad některými texty (Srpnová strašidla) naprosto přebijí jiné z povídek, které patří k autorovým vrcholným (Stopa tvé krve ve sněhu, Šťastné léto paní Forbesové..)
miiichalka
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 2. 2012, 12:03
Úchylně dokonalé :) Nemůžu hodnotit jinak. Člověk se musí nechat okouzlit, ne přemýšlet nad pravděpodobností, že se něco takového mohlo stát...a taky poddat se tomu prostě stojí za to :)
kajas1993
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 3. 2013, 20:11
Márquez je kouzelník, jinak si to nedovedu vysvětlit. "Přišla jsem si jen zatelefonovat" a "Stopy tvé krve ve sněhu" patří mezi mé nejúžasnější čtenářské zážitky.