Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Podzim patriarchy

70%
4 42
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Podzim patriarchy Originální název: El otoño del patriarca
Poprvé vydáno celosvětově: 1975

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2005
ISBN: 80-207-1171-6
Počet stránek: 208
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 6x v oblíbených
v přečtených 71x v přečtených
v knihovně 39x v knihovně
k přečtení 12x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2005) 80-207-1171-6 208
Odeon (1978) 202

Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco například kubánský prozaik Alejo Carpentier zvolil ve svém díle Náprava dle metody přesný dobový a sociální rámec, a podobně Haiťan René Depestre nenechává v románu Jako o závod nikoho na pochybách, o jakou zemi či vládce jde, García Márquez zpracoval látku jinak: zamířil k parodii a satiře.
Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Společně s tím se čtenář musí zorientovat v netradiční podobě textu, který je interpunkčně téměř nepřerušován. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality". Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

janeicka
40% 40% 40% 40% 40%
  16. 9. 2013, 15:09
Musím upřímně říct, že bylo nesmírně těžké se přinutit knížku dočíst do konce, s takovými obtížemi jsem se ještě nesetkala. Hodně těžká byla orientace v ději, opravdu se jedná spíše o jednolitý tok vyprávění, kdy vám jedna věta zabírá tři stránky a ještě se v průběhu ní pětkrát změní obsah i vyprávějící osoby. I tak jsem ráda, že jsem nakonec dočetla do konce, některé epizody ze života pana generála byly zajímavé - ale číst znova asi nebudu...
Peetuliska
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 4. 2014, 15:28
Velice těžké na soustředění, po čase ale do příběhu vplujete a vůbec vám nebude vadit, že zde není přímá řeč. Knihu jsem četla poměrně delší dobu než je obvyklé, ale jsem ráda, že jsem ji dočetla, protože byla opravdu dobrá, i přes první nesnáze.
Abigor
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 1. 2014, 11:41
Koho dostalo do kolen, tak jako mně, 100 roků samoty, bude tohle milovat! Styl místy těžší, povahy pro středoevropana naprosto šílené, místy až krutej naturalismus... Mistrnej motiv + skoro mistrný zpracování (ten jeho styl se fakt těžko čte...) = přečti si to a dej si na čas, protože tohle hned tak nestrávíš! Překousat začátek bude výzva, ale je to jak s jihoamerickýma telenovelama - říkáš si, že jeto děsná blbost, ale jakmile zmrkneš dva díly, jsi ztracen a musíš vědět, co bude dál!
Crocuta
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 3. 2014, 21:35
Geniální kniha, dokonalá apoteóza (nejen) latinskoamerických diktátorů. Uznávám, že se jedná o formálně poněkud těžké dílo, ale obsah za tu námahu při čtení stoprocentně stojí!
huttershofen
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 1. 2013, 17:48
Tak na třetí pokus jsem knihu prokousal, a když jsem se dostal do jejího stylu, už mě nemohlo nic zastavit. Těžší čtení, ale nakonec úžasné. Cítím, že by to chtělo vzít znovu od začátku, protože chvílermi se čtenář nechá unést bohatsvím jazyka a přestává vnímat myšlenky. Neuvěřitelná představivost, jazyk a v základu pod tou kupou složitých vět vlastně klasicky márquezovský příběh. O generálovi, který je tvrdě krutý, násilnický a občas skutečně zrůdný, a přesto nás autor donutí ho chvílemi vlastně i litovat a soucítit s ním.
I0li
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 9. 2013, 16:38
Postupně během svých bezpočetných let přicházel na to, že lež je pohodlnější než pochybnost, užitečnější než láska, trvalejší než pravda, bez jakéhokoli úžasu dospěl k hanebné fikci, že je mozné vládnout a nemít moc, že lze byt oslavován a nebýt slavný, že lze být poslouchán a nemít autoritu.....