Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jedinec a společnost středověkého západu

100%
5 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jedinec a společnost středověkého západu
Poprvé vydáno celosvětově: 1994

Nejnovější vydání:
Argo - 2016
ISBN: 978-80-257-1871-1
Počet stránek: 349
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2016) 978-80-257-1871-1 349

Ve své poslední velké práci Jedinec a společnost středověkého Západu, jež byla původně napsána pro ediční řadu Utváření Evropy, se pokusil odpovědět na otázku, zda již ve středověku došlo ke zrození individua. (Založil/a: Hledající)

(více)  
Aron Jakovlevič Gurevič Aron Jakovlevič Gurevič
*12.05.1924 - †05.08.2006

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 11. 2016, 16:57
Jacques Le Goff, Georges Duby nebo třeba Marc Bloch. Autoři, kterých si velmi vážím, klaním se nejen jejich vědomostem, ale i schopnosti je nám laikům zajímavě a čtivě předložit. Jejich knihy jsou pro mě (a doufám, že ještě dlouhou dobu budou) vždy puncem nejen nevšedního zážitku a sofistikovaného výletu do minulosti, ale hlavně zárukou dobře zpracovaného materiálu na dané téma. A nyní se k „družině vyvolených“ přidává i A. J. Gurevič, který mě pozval prostřednictvím své knihy (můj první kontakt s autorem vůbec) k hledání vzniku a následně i vývoje lidské osobnosti / individuality ve středověku (v opozici k většinovému názoru, že toto vše započalo až renesancí). Čili k počátku onoho momentu, kdy jedinec začal být vnímán (a on sám sebe vnímá) jako konkrétní osobnost se vším, co k tomu patří. Kdy se začíná „vynořovat“ či „vydělovat“ z bezejmenné většiny, objevuje svůj „vnitřní“ svět a zároveň reaguje na doteky světa „vnějšího“. Hned na začátku knihy jsem byl pozván do míst, kam jsem ještě nikdy čtenářsky „nezabloudil“ – na daleký sever, a to prostřednictvím islandsko-skandinávských ság (přitom „Edda“ na mě v knihovně stále čeká, stejně jako výprava na Island). Poprvé se přede mnou otevřel drsný svět severských mýtů a byl mi podán ucelený výklad „smysluplnosti“ (či nesmyslnosti?) heroických činů z dob, kdy morálka v našem slova smyslu byla pro Seveřany neznámým pojmem. Pak navázal klasický evropský středověk s rytířstvem, měšťany atd. Vždy s poukázáním na momenty projevů osobností v rámci popisovaných skupin (heretici, umělci – samostatné myšlení, svébytný projev, podpisy díla atd.). Na to pak navazuje v poslední třetině zmínka o dílech velkých osobností (pro mě druhý vrchol knihy), které prostřednictvím svých vyznání / autobiografií či kronik umožňují vhled do vnitřního světa jedince své doby. Velkou radost mi udělalo připomenutí postavy Augustina, jehož „Vyznání“ jsem četl, a rozhodně všem doporučuji (třeba jeho filozofování o čase je opravdu „nadčasové“), druhou zajímavou individualitou z uvedeného spektra byl pro mě Petr Abelárd. Kniha se mi moc líbila, přesto jako laik nedokážu zcela posoudit, do jaké míry (v polemice se zastánci „renesanční teorie“ či Le Goffem) autor dokázal prosadit svou domněnku o časnějším vývoji osobnosti, ale já byl prostě spokojený, myšlenkové resumé autora snad pochopil a přijal.