Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dvě smrti. Příběh koně

80%
4 6
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dvě smrti. Příběh koně Originální název: Cholstoměr (Istoria lošadi), Smerť Ivana Iljiča

Nejnovější vydání:
Havran - 2003
ISBN: 80-86515-27-3
Počet stránek: 158
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 9x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 4x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Havran (2003) 80-86515-27-3 158

Dvě smrti. Příběh koně / Smrt Ivana Iljiče.

Strhující příběh závodního koně, jenž prožije hvězdný život plný obdivu a slávy, aby se ve stáří dočkal zapomenutí a pohrdání, je jen paralelou k osudu lidí, kteří podlehnou během svého života klamnému zdání, že úspěch a obdiv jsou trvalými životními hodnotami, jimiž nemůže nic otřást. Autor, ruský klasik a zakladatel filosofie hlásající mj. zásadu lásky k bližnímu a nutnost nepřetržitého mravního sebezdokonalování, tak vytvořil obdivuhodný obraz osudu, který může potkat každého z nás. K novele je připojena tematicky příbuzná povídka Smrt Ivana Iljiče, považovaná za Tolstého mistrovskou drobnou prózu. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

pauline.pokorna
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 8. 2016, 19:14
"Mnozí z těch, kteří o mně například prohlašovali, že jsem jejich kůň, na mně nejezdili, ale jezdili na mně úplně jiní. Ani mě nekrmili, to také obstarávali jiní. Nic dobrého pro mě neudělali, to spíš ti druzí - kočí, zvěrolékaři a vůbec cizí lidé. Když jsem postupně rozšířil okruh svého pozorování, přesvědčil jsem se, že pojem ,moje´nemá žádný jiný význam, než že se jedná o nízký lidský pud, nazývaný cit nebo vlastnické právo, a že se nevztahuje jen na nás, na koně. Někdo třeba řekne: ,To je můj dům´a přitom v něm nebydlí, jen se zajímá o stavbu a údržbu. Kupec říká: ,Můj obchod s látkami,´a nenosí přitom oděv z nejlepšího sukna, které v krámě prodává. Jsou lidé, kteří říkají moje půda, a přitom ji nikdy neviděli, natož aby po ní chodili. A existují dokonce lidé, kterým jiní říkají ,moji lidé,´přitom je nikdy neviděli a jejich vztah k nim spočívá pouze v tom, že jim ubližují. Lidé neusilují o to, aby mohli dělat, co považují za dobré, ale o to, aby mohli co nejvíc věcí označit jako ,svoje´."

A pak tito lidé umřou... a do hrobu si odnesou jen své prázdné já . Salva inspirativních myšlenek, doporučuju!