Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Doktor Živago

86%
4 182
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Doktor Živago
 Všechny obaly
Doktor Živago
 Všechny obaly
Doktor Živago
 Všechny obaly
Doktor Živago
 Všechny obaly
Originální název: Doktor Živago

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2011
ISBN: 978-80-207-1403-9
Počet stránek: 641
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 56x v oblíbených
v přečtených 267x v přečtených
v knihovně 113x v knihovně
k přečtení 185x k přečtení
právě čte 6x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2011) 978-80-207-1403-9 641
Euromedia Group (2005) 80-86938-13-1 544
Odeon (2003) 80-207-1146-5 544
Lidové nakladatelství (1990) 80-7022-074-0 600

Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 - ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl r. 1965 natočen úspěšný film ověnčený pěti Oscary. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

nevermore
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 2. 2014, 23:06
Nejsrdečnější románový boj za život. Kolečko v soukolí co nechce zapadnout. Červení a bílí. Ruský obraz. Kdyby jen toto se mi vybavilo, vydá to u mě za všechny ty novodobé ságy.
Rames
40% 40% 40% 40% 40%
  11. 9. 2014, 10:28
Tento nekonečný román lze dočíst jen s velkým sebezapřením. Každá postava která se příběhem zdánlivě jen mihne dostane prostor k nekonečným politickým úvahám, zdánlivě proto že se později objevuje v zásadní nebo okrajové roli. Toto neustálé vracení scén z pohledu jiných lidí nudí a neposunuje vpřed děj ani čtenář.
prkali
80% 80% 80% 80% 80%
  5. 6. 2016, 16:18
Je zvláštní, že samotného Živaga jsem nedokázala vnímat jako hlavní postavu románu. A ani nikoho dalšího. Spíše se mi stále podsouvaly úvahy o "matičce Rusi", o tom, jestli je to vůbec matička; připadá mi, že spíš ne. Matička by se přece ke svým dětem nikdy nechovala tak přezíravě, tak odtažitě, tak nekonečně lhostějně a krutě. Další otázka, která se mi stále vtírala je, kde se bere ta ruská pýcha, která z termínu ČLOVĚK bez mrknutí udělá heslo bez skutečného obsahu, popírající životnost svého předobrazu. A ve jménu tohoto hesla lze činit cokoli. Taky ve jménu MAS, LIDU. A když se ukáže, že vzniká už jakoby nikým neřízený průšvih, tak "my nic, to KOLO DĚJIN" si to žádá. No, jsem moc ráda, že jsem si Doktora Živaga konečně přečetla. Ale taky že to mám za sebou. Protože upovídanost některých postav byla často téměř nad moje síly. V realitě před takovými lidmi bezhlavě prchám a propříště se jim vyhnu dopředu, i kdybych měla při přebíhání na druhý chodník skočit pod rozjetou trojku... :-)
Čtec
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 10. 2014, 20:46
Hodně těžko jsem se prokousával prvními tak asi padesáti šedesáti stránkami (zvládl jsem to až na druhý pokus). Pak to ale celé zapadne do sebe a další stovky stran jsou strhující. A Jurij Živago je postava, kterou bych rád byl (pokud bych tedy na to měl koule).

Co se týče filmového zpracování, asi bych postavil výše to klasické ze šedesátých let s Omarem Sharifem, Julií Christie a Geraldinou Chaplinovou a krásnou, nezapomenutelnou hudbou od Maurice Jarra. I když v tom posledním zpracování zase Laru hraje Keira Knightley, takže speciálně pánové budou mít těžkou volbu a radno asi vidět obojí :-)

Co mne ještě na knize zaujalo, jsou časté a ohromně atmosférické popisy přírody, jež se prolínají celou knihou a nikdy se ani náznakem neopakují! To mi přišlo úplně nepochopitelné, jak to Pasternak může dokázat, vymyslet tolik variací a všechny skvělé. Inu, básník...
G8
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 2. 2013, 17:56
Když si člověk lopatou prohází cestu zkrz těžce stravitelné popisné pasáže, které by neudělaly ostudu žádnému cestopisu, tak ho čeká detailně propracovaný román té nejvyšší kvality. Pokud chcete poodhalit roušku bolševické revoluce i jinak než čtením učebnice dějepisu, tady se nabízí celkem zajímavá možnost.
cmuchal
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 3. 2013, 19:21
Velmi působivé dílo. Melancholie, zoufalost Jurije. Hrdá Tonya, celoživotní sympatie k Laře. Náhodná osudovost, která propojuje jednotlivé postavy. Dojemné básně. Strašlivé války, které hluboce poznamenaly jeho život a nejen jeho - spousty lidí. Po přečtení této knihy jsem nad jeho osudem musel stále přemýšlet a poměrně trpěl lehkými depresemi. Nechtěl bych v té době žít.
Ronnie
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 1. 2016, 18:20
Doktor Živago je knížka, která rozhodně stojí za přečtení. :) (i když uznávám, že se jedná o náročnou četbu)
ještě v žádném jiném díle jsem ale neviděla tak mistrně zkombinovanou poezii, beletrii a historii ;)
Jokolo
40% 40% 40% 40% 40%
  17. 9. 2013, 23:27
Je to holt ruský román a není to Dostojevskij, to asi stačí. Opět je zde velké množství postav, což v žádném případě nevadí. Ale..Ale. Příběh je to dobrý. Charaktery slušné, ale nezajímavé. Vývoj hlavního hrdiny téměř nijaký, spíš krní. A hlavně je to parchant.
Asi se nevyhnu porovnání s FMD. Oproti němu zde nejsou žádné hluboké dialogy, zato je tu více dějových zvratů a šokujících událostí.
Mě to ale prostě neoslovilo.
Karliiina
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 9. 2016, 18:35
Kniha na mne působila chladně, přesně jako ruské podnebí a atmosféra doby. Na knize se mi především líbilo, jak dokonale zobrazuje, jak se lidé mění v závislosti na éře a víru okolního dění, že je jen pár lidí, pro které stojí za to žít a bojovat. Celý život Jurije mi přišel jako výkřik existence, touha po svobodě, zapadnutí, ale zároveň odcizení se všemu novému (proletářskému) i starému (monarchistickému). Při čtení mi nejčastěji hrálo Marche Slave od Čajkovského - společně utvářejí dokonalý obraz, můžu jen doporučit.
VaclavB
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 2. 2016, 10:45
Spíš než román to je autorovo vyznání a filozofie, kterou vkládá do úst postavám. Taky zmar, zoufalství a rezignace, kterou si zřejmě sám prožil. Je obdivuhodné, že přes to všechno napsal takové dílo. Poezie na konci knihy je jedna z nejlepších, co jsem ve slovanské literatuře četl. Děj sám je těžkopádný - důležité momenty jen tak přelétneme, v nedůležitostech zabředáváme - holt, ruská próza. Ale celkově působivé čtení. Trochu mi to připomnělo Všechny dobré rodáky - člověk pochopí nadšení a prvotní impulz pro revoluci, ale pak se nestačí divit.
Weetr
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 5. 2013, 16:42
Přiznám se bez skrupulí, měla jsem celkem problém s takto náročnou četbou. Úspěšně dočetla, ovšem v prvních několika desítek stránek absolutně netušila, kdo jak se jmenuje a ke komu ještě patří. To mi začalo do sebe zapadat mnohem později. To mi ubírá jakýsi zážitek a vnitřní radost z knížky. Nedá se nic dělat, k srdci mi rozhodně nepřirostla. A nechtěla bych ji číst znovu. Ovšem za to propracování a celkovou výstavbu textu se nedá jít pod tři hvězdičky, to určitě ne. A zvlášť když vím, že "soudruzi" měli zase problém se svobodným projevem slova.
D.-e.-e.-
40% 40% 40% 40% 40%
  20. 12. 2012, 14:16
I přes jistou nesnadnou čitelnost, nesčetné množství jmen a změť postav rozhodně nelituji, že jsem knihovníka neodmítla. Úžasným dovršením bylo zhlédnutí filmu. Nejen že se mi mimořádně líbil, ale hlavně mi pomohl pochopit a ujasnit si mnohé události, které mi v knize nebyly až tak jasné. Výsledný pocit? Báječný! Za mé relativně nízké hodnocení může opravdu jen ta náročná čitelnost. Samotný příběh je moc povedený.
ivka
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 4. 2016, 12:09
Román, který zůstane v srdci na celý život. I když nejde o nijak lehkou četbu. Myslím si, že je lepší napřed zhlédnout film, osobně pro mě lepší zpracování s Omarem Sharifem s nádhernou hudbou a záběry přírody, u druhé verze se mi zdá lepší konec, i když není úplně podle knihy. Potom se kniha bude číst určitě líp a líp se pochopí. Po zhlédnutí filmu už vím jak vypadá zima na Sibiři a vždycky, když stojím na perónu a jede kolem mě hodně rychle nákladní vlak obzvláště v zimě vzpomenu si na doktora Živaga.
karkulin1982
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 5. 2014, 12:21
K původnímu filmu mě přivedla maminka v období puberty a hrozně se mi zalíbil. O mnoho let později jsem viděla i další filmové zpracování a přečetla si knihu. Na mě osobně zapůsobila každá Pasternakova věta, cítila jsem léto, když bylo i tam, prostě příběh na který se nezapomíná a člověk se k němu mnohokrát vrací.
thierry
80% 80% 80% 80% 80%
  15. 3. 2012, 18:53
Pasternakovo styl psaní mi od začátku bohužel neseděl. Je to náročné čtení vyžadující plné čtenářovo soustředění (opravdu se nehodí do městské hromadné dopravy), protože Pasternak často vyjadřuje prostřednictvím hlavních postav svoje složité názory na filozofii, náboženství apod. a některé pasáže jsem musel opravdu číst i několikrát a stejně jsem často nepochopil smysl. Nakonec jsem se do toho pořádně začetl akorát jednou, ve druhé polovině, která mě bavila víc, a trošku zachránila celkový dojem. Jinak pro mě hodně rušivý element u ruských spisovatelů obecně jsou ruská jména. To je plno Nikolajů Nikolajevičů a Alexandrů Alexandrovičů, a když se pak po pár desítkách stran k té postavě vrátí, tak mám problém si podle jména vzpomenout, o koho jde.
Slarque
80% 80% 80% 80% 80%
  15. 6. 2014, 14:15
Vyprávění osudů Jurije Andrejeviče a desítek dalších postav je základem pro rozvíjení autorových názorů o téměř nepřetržitě revolučních dobách první čtvrtiny dvacátého století v Rusku. Nějak jsem si odvykl číst ruskou klasiku a přiznávám, že v těch postavách jsem měl občas zmatek. Všude samý Nikolaj Nikolajevič či Antonina Alexandrovna, pak se tam najednou objeví třeba Dudorov a já marně přemýšlel, ke kterým dvěma jménům tohle příjmení patří. Ale postupem času jsem zjistil, že ono vlastně tak úplně nezáleží, jestli vím, kdo se kolem ústředních postav zrovna motá. A jak se běžně poezii vyhýbám, tak ty básně na konci knihy byly výborné.
kanybalka
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 9. 2012, 7:22
No, s Pasternakem jsem tedy ze začátku dost bojovala. Vůbec se mi nelíbil jeho styl, ztrácela jsem se a postavy se mi hrozně pletly. Několikrát jsem měla sto chutí Živaga zavřít a odhodit, ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Po úvodní hrůze přišel zajímavý příběh, který mne už neiritoval svou stručností a nesrozumitelností. Jinak skutečnost, že se v doktorovi probouzel spisovatelský talent, mne také zrovna moc neoslovila. Přišlo mi to dost vyumělkované a prostě se mi tam tento autorův autobiografický pokus moc nehodil. Ovšem klobouk dolů nad některými myšlenkovými pochody, zejména v druhé části knihy. No a závěr knihy mi na rozdíl od stručného úvodu připadal zase až moc „rozplizlý“. I přes všechnu mou kritiku, nemohu dát méně než čtyři hvězdy, protože příběh je tak silný, že přebíjí i všechny ty maličkosti, které jsem vyjmenovala a které mohou být pouze mým subjektivním pohledem.
Vendelína
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 11. 2014, 12:56
Čtení náročné na čas, na orientaci v ději i v postavách. Prokousávání se lyrickými pasážemi, které evokují Pasternakovo básnické dílo, nemusí být pro každého. Nciméně podle mě to za námahu rozhodně stojí.

Strhující příběh, velká země, velká slova, velký život, velká láska - a to nejen ta mezi lidmi, ale i (ač to dnes asi nezní moc cool) láska k vlasti, která je dojemná právě tím, jak autor "matičku Rus" popisuje s neutuchajícím obdivem k její kráse, ale zároveň nezastírá krutost země i režimu.
Doktor Živago je navíc přesně ten typ příběhu, který vás poňouká k tomu, zjistit si víc o reáliích a dovzdělat se. Takže mám knihu ráda i pro tuhle její nadstavbu.
jirrant
20% 20% 20% 20% 20%
  9. 3. 2014, 22:57
Těžké zklamání, nulový čtenářský zážitek. To není román, to je sbírka nekonečně dlouhých a nekonečně nudných filozoficko-sociologicko-náboženských projevů a úvah.
jirrant
benny123
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 2. 2014, 22:37
Neskutečné dílo. Jak už zde bylo zmiňováno, prvních 150 stránek je hodně náročných, orientovat se, kdo je kdo, kdo ke komu patří atd. Ale i přesto jsem to přečetl za pár dní. Popis Živagova života, jeho pocitů a názorů na tehdejší dobu, pohled na občanskou válku, to mě hrozně bavilo číst. Některé části jsem ovšem nepochopil, chtělo by si to přečíst asi znovu :) Přesto dávám pět hvězd
Tamara
60% 60% 60% 60% 60%
  28. 3. 2013, 22:26
Pavel, Pašenka, Paša, Šáša... Používat v tak složitém příběhu s takovým množstvím postav ještě takové množství variant jejich jmen mi připadá vůči čtenáři vyloženě sadistické. Neustálé potkávání hlavních hrdinů v zemi velikosti Ruska mi připadalo mírně surrealistické. Ale vlastně je štěstí, že se díky této "náhodné osudovosti" počet protagonistů aspoň trochu omezil. Moje chyba, že jsem knihu četla kouskovaně a ochudila se tak o hlubší vcítění do uvažování postav. Takové dílko vyžaduje soustředění na jeden zátah. Zábrana údajně překládal Živaga "do šuplíku". Myslím, že to vysvětluje, proč jsou některé pasáže tak těžko stravitelné.
Jinak mě nadchla scéna pojídání ledových mandarinek na zimní slavnosti. Pořád mi vrtá hlavou, odkud na začátku 20. stol. dováželi v zimě do Ruska čerstvé mandarinky:)
jony
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 8. 2012, 19:40
Prvních asi sto stránek mi trvalo, než jsem se vůbec zorientoval ve jménech a přizpůsobil se Pasternakovu stylu, ale s míjejícími listy jsem se od čtení neustále hůře odtrhával. Filosofská zamyšlení nad životem, úlohou historie, emocemi a dobovými milníky mi přijdou mnohem stravitelnější a vlastně velice zajímavá, když je autor vloží do myslí svých postav, než aby je někde prezentoval vlastními ústy. Román je tak vyvážený mezi rozjímáním, citovou rozpolceností a existenční tísní postav v nesmírně živých kulisách revolučního Ruska. Dýchala na mne beznadějná maličkost individuality a neschopnost určovat vlastní osud i při sebevětší snaze, ale ačkoliv se jednotlivci rozplynou v toku dějin jejich myšlenky zůstanou.
Clairvoyant
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 3. 2010, 10:16
Maximálně propracovaný román o ruské společnosti v první půlce 20. století. Některé méně důležité pasáže jsou možná zbytečně roztahané. Náhodná osudovost, kdy se postavy neustále setkávají, je místy těžko uvěřitelná. Ale celkový výraz románu a filozofický odkaz vyznívají celkově fantasticky.

"Na krátký okamžik se jí opět odhaloval smysl existence. Vnímala, že je tady proto, aby pochopila bláznivou nádheru země a všechno nazvala jménem, a jestli to nebude v jejích silách, pak aby z lásky k životu porodila své pokračovatele, kteří to udělají místo ní..."
"To opravdu velké je bez principu, jako vesmír. Zjeví se pojednou tváří v tvář, aniž vzniklo, jako by to existovalo odevždy nebo jako by to spadlo z nebe..."