Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Přežila jsem

96%
5 38
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Přežila jsem Originální název: Left to Tell

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Euromedia Group - 2016
ISBN: 978-80-249-2896-8
Počet stránek: 296
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 13x v oblíbených
v přečtených 67x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 81x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Euromedia Group (2016) 978-80-249-2896-8 296
Euromedia Group (2007) 978-80-249-0950-9 280

Až do onoho osudného dne roku 1994 se Immaculée domnívala, že se narodila v ráji. Překrásná krajina, hory zahalené v mlze, zelená údolí a jiskřivá jezera, jemný větřík vanoucí z kopců, pronikající cedrovými lesy a vonící po liliích. Ne nadarmo ji němečtí osadníci koncem 19. století nazvali zemí věčného jara. Rwanda. Jak je možné, že se ráj během okamžiku promění v peklo? Že lidé, kteří spolu dosud žili jako dobří sousedé, se začnou k smrti nenávidět? Immaculée vyrostla v kruhu milované rodiny, její tři bratři na ni nedali dopustit, laskaví rodiče dbali na vzdělání, a když dcera získala stipendium na univerzitě, všichni oslavovali. Když se Immaculée roku 1994 vracela domů, těšila se na prázdniny strávené se svými nejbližšími. A tehdy naposledy je viděla naživu. V zemi vypukla krvavá genocida a během vražedného řádění, které trvalo tři měsíce a vyžádalo si životy téměř milionu lidí, byla brutálně vybita i její rodina. Jak to řekl prezident země? Zabíjejte Tutsie, kdekoli na ně narazíte - ani jednoho nenechte naživu. Zabíjejte novorozence i ty nejstarší. Práce neskončí, dokud nebudou všichni Tutsiové mrtví. A našlo se hodně těch, kteří poslechli. Ozbrojené bojůvky pustošily krajinu, zfanatizovaný dav lynčoval nevinné a samozvaní mstitelé se s nelítostnou urputností pídili po těch, kteří ještě unikli jejich mačetám. Po celou dobu se Immaculée krčila v úkrytu maličké koupelny v domě místního pastora, kde se na ploše zhruba metr krát metr tísnilo osm žen. Namačkané ve tmě jedna na druhou, téměř bez jídla, v horku a beze slova trávily nekonečné tři měsíce. Několikrát vrazi pročesali pastorův dům, několikrát stála smrt těsně za dveřmi. Immaculée však jako zázrakem přežila. Ani po nekonečném utrpení, týdnech prožitých v hrůze a zoufalství neztratila víru a nakonec v sobě nalezla odvahu nejen přežít, ale i odpustit. (Založil/a: Garbled)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Barabura
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 3. 2012, 8:52
Výpověď rwandské dívky, která jako jedna z mála přežila genocidu ve Rwandě v roce 1994. Tehdy kmen Hutuů s podporou vlády vyvraždil skoro všechny členy kmene Tutsiů. Vláda vyzbrojovala své občany, aby vraždili své sousedy. Člověk by tomu skoro nevěřil, že je něco takového možné, bohužel je. Tato kniha mě jenom utvrdila v mém názoru, že lidé jsou největší mor na této planetě. To co si dokáží navzájem způsobovat a vůbec jak dokáží ničit vše okolo sebe je opravdu otřesné. Nejhorší na tomto případu je, že celý svět věděl co se ve Rwandě děje a nikdo tomu nezabránil. Hlavně, že skoro do každý druhý země se při nepokojích sere celá Evropa a Amerika. Asi se jim to nehodilo do krámu stejně jako teď v Sýrii.
Samotná Immaculée je velice sympatická osoba, ostatně jako celá její rodina. Ona sama byla nucena tři měsíce holocaustu strávit v tichosti v malinké koupelně s dalšími sedmi ženami, aby po opuštění úkrytu zjistila, že skoro celá její rodina a přátelé jsou mrtví. Ukryl je tam pastor, který vlastně ani moc nechtěl, ale situace ho k tomu tak nějak dotlačila. Ženy ukryl, zatímco dva mladé chlapce vyhodil přímo do náruče vrahů za dveřmi. Immaculée přežila vše díky své víře v Boha. Ona měla pocit, že jí zachránil Bůh, já myslím, že měla hlavně z prdele kliku. Možná to byl Bůh s klikou, nevím, ale každopádně přežila, aby mohla podat svěděctví o té hrůze. Kniha se mi četla většinou moc dobře, kromě náboženských částí. Já nejsem ateista, ale nevěřím, že vše co se na světě děje řídí jedna bytost. To bysme opravdu byli jenom banda loutek v představení, které má jasný děj i konec a v to nevěřím. Další její argument je, že když se člověk modlí a opravdu si něco přeje, tak se mu to splní. Těžko se ten milion mrtvích rwanďanů modlil méně než Immaculée...
borntolive
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 2. 2012, 16:32
Ve Rwandě jsem viděla exhumovaná těla lidí a dětí po genocidě, pozůstatky po mačetách... Pověřené ženy otevíraly další a další plechové dveře a já vstupovala do místností naplněných těly. Pokračovaly pořád dál, ale já už kroutila svěšenou hlavou a s bušícími spánky si kladla otázku, jak se toto mohlo stát v roce 1994. Jak se to mohlo stát po holokaustu? Jak je možné, že se to děje dnes?
Vikyna
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 1. 2012, 23:13
Neuvěřitelně silný příběh, který nás probudí z naší všední lenivosti. Donutí nás přemýšlet o tom, jaké násilí může být pácháno ještě v dnešní době, v podstatě jen nedaleko nás. Člověk si po přečtení začne vážit toho, co má :)
marcellia
  7. 10. 2013, 21:36
Já jsem knihu četla tak do poloviny,pak už mě to pánbíčkářství přestalo bavit.Někde je toho fakt moc,a to není nic pro mě.Ta genocida musela být opravdu šílená,ale co se týká příběhu,tak mnohem víc mě zaujala Dlouhá cesta z ráje od Leah Chishugi,to byl fakt drsný příběh,kdy autorka prchala před vrahy i s půlročním synem-doporučuji přečíst!
cikyt
  22. 1. 2014, 13:44
Nehodnotím. Kniha je o hrůzách, o kterých by si podle mě měli přečíst všichni. Bohužel výpovědí o Rwandské genocidě není mnoho. Ale kniha je opravdu až moc plná náboženských výlevů, a myslím, že pokud člověk není opravdu hodně duchovně založený, tak tohle už je vážně dost. Sílu autorky se vypořádat s minulostí obdivuji, ale tolik pasáží o Bohu jsem stravovala vážně jen těžko. Dočítala jsem jen silou vůle z úcty a ze zájmu o téma.
Bajusik
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 8. 2015, 8:48
Velmi zajímavý příběh. Imaculéé má můj obrovský obdiv. To co se ve světě děje je neuvěřitelné, kor když má pak člověk možnost přečíst si to z pohledu osoby, která to zažila.
Arakkis
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 12. 2012, 12:49
Po přečtení Shake Hands with the Devil od Roméa Dallaira (není na CBDB, protože nevyšlo v češtině), velitele mise UNAMIR, kterého OSN nechala jen s hrstkou modrých přileb uprostřed jedné z nejhorších tragédií moderní doby, 100 dní trvající rwandské genocidy Tutsiů, jsem se rozhodl dozvědět se o této otřesné události více, a tak jsem mimo jiné našel autobiografickou knihu Immaculée Ilibagizy Přežila jsem. Kniha vypráví o osudu mladé Tutsijské dívky, která jako zázrakem přežila nejen díky štěstí, ale také díky dobrotě Hutuského pastora, který jí spolu s dalšími sedmi ženami schoval ve svém domě. Vyprávění autorky je důkazem toho, jaké zlo v sobě skrýváme, ale také jak odvážní a dobří dokážeme tváří v tvář smrti být. Číst knihu, jako je tato, je neuvěřitelný zážitek, protože se ve vás neustale melou různé, často protichůdné pocity.
CorpseOnHoliday
  6. 9. 2015, 10:30
Tahle kniha je jedno z nejděsivějších svědectví. Jako každá taková kniha začíná líčením poměrně idylického dětství u břehů obřího jezera v přenádherné zemi zasazené do Afriky jako blyštivý diamant. V knize je pak možno nalézt i fotografie z doby před genocidou, plné usmívajících se členů rodiny. Immaculée líčí své rodiče jako dobré lidi, kteří nikomu nic neudělali a naopak pomáhali svojí komunitě ve vesnici. Jako dítě ještě plně nechápala nevraživost mezi dvěma kmeny Tutsiů a Hutuů. Až jednoho dne učitelka nařídila, aby se děti hlásily podle své kmenové příslušnosti... A začala neuvěřitelná mašinérie, možná o to hrozivější, že se zde nevraždilo tanky nebo puškami, ale mačetami, které rozdávala samotná vláda a neodnesli ji pouze Tutsiové. Pomáhat Tutsimu, ukrývat Tutsiho, nebo dokonce vypadat jako Tutsi mohlo přivést smrt. Autorka zde líčí ty nejsurovější události, které jí pomohla přežít víra v Boha. Dozvídáme se o událostech před genocidou, během ní i po ní, kdy ještě zdaleka nebylo vše "vyhráno".
Klariska
60% 60% 60% 60% 60%
  9. 8. 2015, 8:40
Po této knize jsem šáhla, protože mám ráda knihy podle skutečné události. Příběh Immaculée je opravdu smutný, strašný, děsivý a nevím co ještě. Bohužel se, ale i já musím přidat k předchozím komentářům - toho náboženství je v knize opravdu moc, ale to pro mě nebyla žádná překážka a knihu jsem měla přečtenou za pár dní. Myslím si, že tento příběh zaujme každého.
Jituška Mojdlová
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 6. 2015, 11:54
Už je to delší dobu co jsem knihu četla. Vzpomínám si na příběh, který se Vám zaryje hluboko do duše a hodně si u něho popláčete, ale nevzpomínám si na náboženský podtext. Jsem nevěřící a knihy, s náboženskou tématikou mě nebaví. Tento příběh, je ale tak silný, že si pomalu ani nevšimnu, silného náboženského podtextu. V těchto biografických knihách, beru autora takového jaký je i s jeho náboženstvím a tyto pasáže musím ať chci nebo nechci přelouskat, protože to patří k tomu hrdinovi. Určitě bych knihu nezavřela uprostřed, že už jí číst nebudu, protože je autor moc věřící. A už vůbec ne u této knihy, která Vám naprosto otevře oči.
Pro autorku muselo být hrozně těžké i výpověď sepsat a ke všemu se zase znovu v myšlenkách vracet. Čtení je opravdu velmi bolestivé a dožene Vás k slzám. Když si vzpomenu na tuto knihu, chce se mi plakat a naskakuje mi husí kůže.
Určitě doporučuji všem přečíst. V porovnání např. s filmem HOTEL RWANDA je ta kniha o dost silnější a dozvíte se mnohem více o této genocidě. Ve jmenovaném filmu, byla genocida dosti odlehčená.
Závěrem je pro mě nepochopitelné jaké zvířata lidé dokáží být a jak s tím pak dokáží žít.
Emiinka
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 1. 2015, 10:47
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem. Zanechala ve mě hrozně moc otázek a zděšení nad těmito činy. Jaktože tomu nikdo nezabránil? Proč jim nepřišel nikdo pomoci? Myslím, že nikdy nebudu schopná tohle pořádně pochopit, i když ten příběh čtu a neuvěřitelně mě šokuje, tak si nedokáži představit, že by to opravdu byla pravda a že tohle někdo musel vytrpět.