Jatka č. 5

Hodnocení:       85 %   (hodnoceno: 182x)
4

Hodnotit tuto knihu můžete po přihlášení
Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Jatka č. 5 Autor:
Originální název: Slaughterhouse-Five

Román / Válečné / Sci-fi

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Argo - 2008

ISBN: 978-80-257-000-44
Počet stránek: 185

Koupit knihu Koupit knihu
V oblíbených V oblíbených: 46x    V přečtených V přečtených: 295x  V knihovně V knihovně: 41x      K přečtení K přečtění: 134x Právě čte Právě čte: 2x

Billy Pilgrim, válečný veterán, jenž jen náhodou přežil až neskutečně hrůzný nálet na Drážďany, není schopen na tuto zkušenost zapomenout. Stane se z něho psychicky labilní člověk. V ústavu pro duševně choré se setkává s Rosewaterem a oba společně rekapitulují své dosavadní životy, v nichž nejsou schopni nalézt žádný smysl. Rozhodují se tedy přetvořit sami sebe i svůj vesmír a tím se vymanit jak z tísnivé historie, tak ze současnosti.
Není náhoda, že Jatka č. 5 vycházejí u nás již v několikátém vydání; mezi prózami Kurta Vonneguta jsou nekorunovaným králem a od roku 1969, kdy vyšla poprvé, si získala oblibu čtenářů na celém světě. Jejich děj se vrací k bombardování Drážďan za druhé světové války, události, kterou autor jako americký zajatec sám zažil a celý život ji v sobě nesl jako těžké trauma. Doba jejich první publikace, nálada na amerických univerzitách a „ulítlé" sci-fi prvky, stejně jako svérázné pasáže sexuálního obsahu, učinily z této prózy kultovní manifest tehdejší mladé generace proti konzumnímu způsobu života a válce ve Vietnamu.

Komentáře ke knize Jatka č. 5:

Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Řadit:   Od nejnovejších  |  Dle kvality
Jasanek
Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
UŽIVATEL Jasanek - 19. 10. 2013, 19:29
Panečku, čekal jsem od knihy naprosto něco jiného, než co se z ní nakonec vyklubalo. Název znám již roky, ale nikdy jsem se k ní nedostal, až nyní.
Autor si pohrává se skutečnými událostmi, které zažil a velmi netradičně je mísí s fikcí. Z příběhu mám ale rozporuplné pocity, protože jednak mě velmi zajímalo bombardování Drážďan, a také mě zajímal příběh Billyho Pilgrima, od obojího se nám dostane jen poskromnu a když dočtete na konec knihy, možná budete trochu zklamáni, jako já.

Příběh ale funguje jako zajímavá skládačka a i když z počátku vás skoky časem a prostorem možná budou rušit, velmi rychle si na ně zvyknete a budete za ně rádi.
Pim
Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
UŽIVATEL Pim - 20. 3. 2014, 19:51
Dlouho jsem si lámala hlavu s tím, co znamená "je to takové vonneguteskní", jak řekla Bridget Jones. Teď už to vím. :) Netradiční kniha, kterou si určitě přečtu znovu. Humorně nadhledová i poetická, plná zamyšlení a pasáží, které jsem prostě musela s někým sdílet. Určitě si přečtu i nějaké další knížky Kurta Vonneguta.

Vyhladovělí váleční američtí zajatci:

"Dalším pravdivým viděním, které měl Billy za svého bezvědomí ve Vermontu, byla práce, kterou spolu s ostatními vykonával po celý měsíc předcházející zničení města. Umývali okna, zametali podlahy, čistili záchody a v továrně na sladový sirup skládali sklenice do krabic. Sirup byl obohacen o vitaminy a minerály. Sirup byl určen těhotným ženám.
Sirup chutnal jako řídký med prosáklý kouřem z bílého ořešáku a všichni, kdo v továrně pracovali, ho po celý den tajně mlsali. Nebyli těhotní, ale i oni potřebovali vitaminy a minerály. Billy ho ve svůj první pracovní den nemlsal, ale spousta ostatních Američanů ano.
Billy ho mlsal až druhý den. Po celé továrně byly poschovávány lžíce, na trámech krovu, v zásuvkách, za radiátory a tak podobně. Poschovávali je tam ve spěchu ti, kdo mlsali sirup a zaslechli někoho přicházet. Mlsání sirupu byl zločin.
Druhého dne v práci vymetal Billy zpod radiátoru smetí a vymetl při tom lžíci. Za zády měl káď plnou chladnoucího sirupu. Jediný, kdo Billyho a jeho lžíci mohl vidět, byl chudák Edgar Derby, který myl zvenčí okno. Byla to velká polévková lžíce. Billy ji ponořil od kádě, zatočil jí několikrát kolem dokola, udělal si mazlavé lízátko. Strčil je do úst.
Uplynul okamžik a pak se každá buňka Billyho těla rozechvěla horoucí vděčností a chválou.

Tovární okno se rozeznělo ostýchavým ťukotem. Byl za ním Derby, který to všechno viděl. Chtěl taky trochu sirupu.
A tak mu Billy udělal lízátko. Otevřel ono. Vrazil lízátko do zejících úst chudáka Edgara Derbyho. Uplynul okamžik a pak se Derby rozplakal. Billy okno zavřel a ulepenou lžíci schoval. Někdo přicházel."
annihilation
Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
UŽIVATEL annihilation - 9. 6. 2012, 14:28
Kniha popisuje příběh Billyho Pilgrima, který se jako zajatec dostal do Drážďan, kde úplnou náhodou přežil jejich nechvalně známé bombardování. Po tom všem začne tvrdit, že ho unesli mimozemšťané a že cestuje časem tam a zpátky, takže ho mají všichni za starého labilního blázna.

Je vždy těžké nějak popsat Vonnegutův příběh, ale stejně je víc důležité soustředit se na myšlenku. Tato kniha je vázána na autorův zážitek, kdy opravdu za 2. světové války pracoval v Drážďanech na jatkách a zažil celou tu hrůzu spojenou s nálety. Samozřejmě že je kniha plná kritiky války jako takové a Američanů právě za bombardování Drážďan. Dále se klasicky zamýšlí nad životem a to vše podává svým stylem plným černého, avšak velmi chytrého, humoru.
Fade
Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
UŽIVATEL Fade - 7. 3. 2013, 23:57
So it goes... Jakmile si jednou zvyknete na tu celkovou zmatenost a roztříštěnost způsobenou skoky v čase, už vás to rušit nikdy nebude. "Slaughterhouse" je takové velké puzzle. V podstatě víte, jak má celkový obrázek vypadat a postupně si dáváte jednotlivé dílky dohromady. Možná se nějaký dílek ztratí, ale je dost možné, že po druhém přečtení se zase objeví. Myšlenek je tu opravdu spoustu, těžko říct, co mi uniklo a co naopak připoutalo moji pozornost. Ale zmíním aspoň jednu - nebo dvě- věty o Trafalmadorians: "Tou nejdůležitější věcí, kterou jsem se na Trafalmadoru naučil, bylo to, že když člověk zemře, jen se jako mrtvý jeví. Ve skutečnosti je živý v minulosti, takže je vlastně pošetilé pro něj plakat."
charlosina
Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
UŽIVATEL charlosina - 3. 7. 2011, 12:43
Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí (tam, ale už ne zpátky...) //
Billy si zase přetáhl pokrývku přes hlavu. Vždycky schovával hlavu, když ho na oddělení duševně nemocných přišla navštívit matka - vždycky se mu přitížilo, když u něho seděla. Nebylo to tím, že by snad byla ošklivá nebo že by jí bylo cítit u úst nebo že by měla špatnou povahu. Byla to velice milá, tuctová, hnědovlasá žena se středoškolským vzděláním. Znervózňovala Billyho prostě tím, že byla jeho matkou. Cítil se v její přítomnosti zahanebný a nevděčný a slabý, poněvadž podstoupila tolik těžkosti, aby mu dala život, a pak aby ten život uchovala, a Billymu se přitom život vůbec nelíbil. (str. 107) //
"Stejně je to hezké - nic necítit a být přitom úplně naživu!" (str. 110) //
Převedl řeč jinam, pogratuloval Valencii k jejímu zásnubnímu prstýnku. "Děkuju," řekla a natáhla ruku, aby si ho Rosewater mohl prohlédnout zblízka. "Billy ten diamant přivezl z války." - "Tohle je na válce přitažlivé," řekl Rosewater. "Naprosto každý si z ní aspoň něco málo přinese." //
A tak to chodí.
nopud
Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
UŽIVATEL nopud - 27. 2. 2013, 18:22
Na to, jak krátká to je kniha, to je velmi obsáhlá kniha. Jak dějově, tak myšlenkově. Přestože zde není téměř žádná chronologická návaznost, myslím, že kdybych si ji přečetl pozpátku, nic bych z toho neměl.