Jatka č. 5
Hodnocení: 85 %
(hodnoceno: 157x)
4
Hodnotit tuto knihu můžete po přihlášení4
Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
|
Autor: Kurt Vonnegut Originální název: Slaughterhouse-Five Román / Válečné / Sci-fi Nejnovější vydání: (Všechna vydání) Argo - 2008 ISBN: 978-80-257-000-44 Počet stránek: 185
|
| Nakladatelství (rok) | ISBN | Počet stran | Poznámka |
| Argo (2008) | 978-80-257-000-44 | 185 | |
| Alpress (2002) | |||
| Mladá fronta (1973) |
Billy Pilgrim, válečný veterán, jenž jen náhodou přežil až neskutečně hrůzný nálet na Drážďany, není schopen na tuto zkušenost zapomenout. Stane se z něho psychicky labilní člověk. V ústavu pro duševně choré se setkává s Rosewaterem a oba společně rekapitulují své dosavadní životy, v nichž nejsou schopni nalézt žádný smysl. Rozhodují se tedy přetvořit sami sebe i svůj vesmír a tím se vymanit jak z tísnivé historie, tak ze současnosti.
Není náhoda, že Jatka č. 5 vycházejí u nás již v několikátém vydání; mezi prózami Kurta Vonneguta jsou nekorunovaným králem a od roku 1969, kdy vyšla poprvé, si získala oblibu čtenářů na celém světě. Jejich děj se vrací k bombardování Drážďan za druhé světové války, události, kterou autor jako americký zajatec sám zažil a celý život ji v sobě nesl jako těžké trauma. Doba jejich první publikace, nálada na amerických univerzitách a „ulítlé" sci-fi prvky, stejně jako svérázné pasáže sexuálního obsahu, učinily z této prózy kultovní manifest tehdejší mladé generace proti konzumnímu způsobu života a válce ve Vietnamu.
Není náhoda, že Jatka č. 5 vycházejí u nás již v několikátém vydání; mezi prózami Kurta Vonneguta jsou nekorunovaným králem a od roku 1969, kdy vyšla poprvé, si získala oblibu čtenářů na celém světě. Jejich děj se vrací k bombardování Drážďan za druhé světové války, události, kterou autor jako americký zajatec sám zažil a celý život ji v sobě nesl jako těžké trauma. Doba jejich první publikace, nálada na amerických univerzitách a „ulítlé" sci-fi prvky, stejně jako svérázné pasáže sexuálního obsahu, učinily z této prózy kultovní manifest tehdejší mladé generace proti konzumnímu způsobu života a válce ve Vietnamu.
Komentáře ke knize Jatka č. 5:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Řadit:
Od nejnovejších |
Dle kvality
So it goes... Jakmile si jednou zvyknete na tu celkovou zmatenost a roztříštěnost způsobenou skoky v čase, už vás to rušit nikdy nebude. "Slaughterhouse" je takové velké puzzle. V podstatě víte, jak má celkový obrázek vypadat a postupně si dáváte jednotlivé dílky dohromady. Možná se nějaký dílek ztratí, ale je dost možné, že po druhém přečtení se zase objeví. Myšlenek je tu opravdu spoustu, těžko říct, co mi uniklo a co naopak připoutalo moji pozornost. Ale zmíním aspoň jednu - nebo dvě- věty o Trafalmadorians: "Tou nejdůležitější věcí, kterou jsem se na Trafalmadoru naučil, bylo to, že když člověk zemře, jen se jako mrtvý jeví. Ve skutečnosti je živý v minulosti, takže je vlastně pošetilé pro něj plakat."
Na to, jak krátká to je kniha, to je velmi obsáhlá kniha. Jak dějově, tak myšlenkově. Přestože zde není téměř žádná chronologická návaznost, myslím, že kdybych si ji přečetl pozpátku, nic bych z toho neměl.
Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí (tam, ale už ne zpátky...) //
Billy si zase přetáhl pokrývku přes hlavu. Vždycky schovával hlavu, když ho na oddělení duševně nemocných přišla navštívit matka - vždycky se mu přitížilo, když u něho seděla. Nebylo to tím, že by snad byla ošklivá nebo že by jí bylo cítit u úst nebo že by měla špatnou povahu. Byla to velice milá, tuctová, hnědovlasá žena se středoškolským vzděláním. Znervózňovala Billyho prostě tím, že byla jeho matkou. Cítil se v její přítomnosti zahanebný a nevděčný a slabý, poněvadž podstoupila tolik těžkosti, aby mu dala život, a pak aby ten život uchovala, a Billymu se přitom život vůbec nelíbil. (str. 107) //
"Stejně je to hezké - nic necítit a být přitom úplně naživu!" (str. 110) //
Převedl řeč jinam, pogratuloval Valencii k jejímu zásnubnímu prstýnku. "Děkuju," řekla a natáhla ruku, aby si ho Rosewater mohl prohlédnout zblízka. "Billy ten diamant přivezl z války." - "Tohle je na válce přitažlivé," řekl Rosewater. "Naprosto každý si z ní aspoň něco málo přinese." //
A tak to chodí.
Billy si zase přetáhl pokrývku přes hlavu. Vždycky schovával hlavu, když ho na oddělení duševně nemocných přišla navštívit matka - vždycky se mu přitížilo, když u něho seděla. Nebylo to tím, že by snad byla ošklivá nebo že by jí bylo cítit u úst nebo že by měla špatnou povahu. Byla to velice milá, tuctová, hnědovlasá žena se středoškolským vzděláním. Znervózňovala Billyho prostě tím, že byla jeho matkou. Cítil se v její přítomnosti zahanebný a nevděčný a slabý, poněvadž podstoupila tolik těžkosti, aby mu dala život, a pak aby ten život uchovala, a Billymu se přitom život vůbec nelíbil. (str. 107) //
"Stejně je to hezké - nic necítit a být přitom úplně naživu!" (str. 110) //
Převedl řeč jinam, pogratuloval Valencii k jejímu zásnubnímu prstýnku. "Děkuju," řekla a natáhla ruku, aby si ho Rosewater mohl prohlédnout zblízka. "Billy ten diamant přivezl z války." - "Tohle je na válce přitažlivé," řekl Rosewater. "Naprosto každý si z ní aspoň něco málo přinese." //
A tak to chodí.
Je vždy těžké nějak popsat Vonnegutův příběh, ale stejně je víc důležité soustředit se na myšlenku. Tato kniha je vázána na autorův zážitek, kdy opravdu za 2. světové války pracoval v Drážďanech na jatkách a zažil celou tu hrůzu spojenou s nálety. Samozřejmě že je kniha plná kritiky války jako takové a Američanů právě za bombardování Drážďan. Dále se klasicky zamýšlí nad životem a to vše podává svým stylem plným černého, avšak velmi chytrého, humoru.