Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Poslední samuraj

97%
5 6
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Poslední samuraj
Autor:
Originální název: The Last Samurai

Nejnovější vydání:
Nakladatelství Lidové noviny - 2002
ISBN: 80-7106-502-1
Počet stránek: 560
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 6x v přečtených
v knihovně 2x v knihovně
k přečtení 3x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nakladatelství Lidové noviny (2002) 80-7106-502-1 560

Prvotina Helen De Wittové je často pro svůj originální humor i pro množství odkazů na různé obory srovnávána s populární knihou Sofiin svět Josteina Gaardnera. Příběh osaměle žijící matky a jejího geniálního syna, jenž se snaží vyrovnat současnìěs akutními problémy moderní fyziky, s nepochopením "humanitně natvrdlé "matky, která je až po uši zabrána do studia některého velmi okrajového jazyka, i s hledáním vhodného otce, je neuvěřitelnou směsí informací z disciplín přírodovědných i humanitních podávanou s vtipem, nadsázkou i obrovskou schopností upřímně a radostně pobavit čtenáře. (Založil/a: Turkeii)

(více)  

Štítky

více  
Helen DeWitt Helen DeWitt
*??.??.1957


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Gallienus
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 9. 2016, 9:35
Poslední samuraj je společně s Šibumi nejlepší knihou, kterou jsem měl možnost tento rok přečíst. Zpočátku jsem si během čtení myslel, že se autorka jemně inspirovala příběhem Forresta Gumpa, kde vše autor postavil na chlapci s IQ lehce nad 70 a zde je uplatněn pravý opak, když hrdina má IQ o (nejméně)100 větší. Zpočátku je tak autorčina prvotina plná nesmírně humorných situací, kdy se Ludovic a jeho matka Sibylla střetávají při svém putování Londýnem v dopravních prostředcích s lidskou společností, kterou takové dítě buď děsí, pohoršuje či jej obdivují. Kdyby byla kniha pouze o malém (geniálním) chlapci, jež hledá svého otce, neměl bych s ní během čtení žádné potíže, bohužel tomu tak není.
Můj problém byl, že jsem se mnohokrát při čtení ztrácel, protože jsem prostě problematice o které Helen DeWitt píše nerozuměl, intelektuálně nemám prostě takový rozhled, netýkalo se to jen zmíněných jazyků ale i osobností, které autorka v textu zmíní. Zpočátku jsem si zapisoval výrazy, kterým jsem nerozuměl a vyhledával jsem je, ale pak jsem to vzdal, bylo jich moc a stejně bych si je v hlavě neudržel. Tím nechci knihu kritizovat, ta jistá složitost v textu bohužel není pro každého, když to hodně zjednoduším, je čtení tohoto románu jako sledování Járy Cimrmana, protože je to humor pro celou společnost, každý si zde najde něco, co jej rozesměje. Mě velmi pobavila Sibylla a její uctívání filmu Sedm samurajů, Akira Kurosawa je skvělý režisér a já jeho filmy mám rád, tuto část v příběhu jsem velmi kvitoval, byť takový oddaný fanoušek jako hrdinka knihy rozhodně nejsem.