Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Myši Natálie Mooshabrové

87%
4 91
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Myši Natálie Mooshabrové
 Všechny obaly
Myši Natálie Mooshabrové
 Všechny obaly
Myši Natálie Mooshabrové
 Všechny obaly
Myši Natálie Mooshabrové
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Myši Natálie Mooshabrové
Poprvé vydáno celosvětově: 1970

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2004
ISBN: 80-207-1153-8
Počet stránek: 300
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 37x v oblíbených
v přečtených 156x v přečtených
v knihovně 58x v knihovně
k přečtení 75x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2004) 80-207-1153-8 300
Český spisovatel (1994) 80-202-0501-2 312
Odeon (1977) 01-054-77 310
Československý spisovatel (1970) 290

V řadě Fuksových próz představují Myši Natálie Mooshabrové (1970) první román, v němž spisovatel opustil židovskou tematiku a přesunul se k žánru grotesky a hororu. Nadále vyjadřoval svou existenciální úzkost, tentokrát ale své postavy s podivnými jmény a příběhy posunul do prostředí neskutečného a bizarního. Příběh sledující bezmocnost vůči lidské špatnosti a zlu však opět vyprávěl v každodenních a jakoby současných situacích. Vznikla suverénně vystavěná próza připomínající svou fabulí, napětím a tajuplností řešení kriminálního případu. Sledujeme starou paní Mooshabrovou, zraněnou pocitem ohrožení; marně se snaží čelit i době, jež je rovněž nejistá. Lidé kolem ní, upnutí k banálním radostem a svému trápení, se chovají téměř nevšímavě k hrozivým silám přesahujícím možnosti jejich jednání. Ladislav Fuks zde v mnohém využil postupů absurdní literatury. Z konfliktů člověka a osudu vyplývají kuriózní situace a černá komika - a tentokrát ústí do překvapivé pointy. Paní Mooshabrová, vdova po kočím z pivovaru, pronásledovaná strachem z "myší", na něž nastražuje pasti, se v závěru představí jako osoba naprosto odlišná a významná, jakkoli stejně končí tragicky. V prvním svém hororovém příběhu Ladislav Fuks zaujal zejména sugestivním líčením z reality vymknutého světa, zvláštních postav a vyprávěním jejich nemilosrdných příběhů, v nichž pak pokračoval i v dalších dílech. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

VerenaLord
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 2. 2013, 19:03
Přiznávám, že jsem čekala Fuksovu klasiku - židovská tématika, válečné období, ponurost, smutek. Ale to, co zde Fuks předvedl a napsal je zcela vynikající! Líbí se mi, jak se odklonil od svého zažitého standardu a vrhl se po hlavě do neprobádaných územích. Rozhodně doporučuji!
Pend
60% 60% 60% 60% 60%
  6. 4. 2013, 15:19
Pro mě rozhodně o hodně lepší než Variace na temnou strunu. Fantaskní podobenství, které mi připomnělo Čapkovu Bílou nemoc či Válku s mloky. Trochu mi vadilo neustálé opakování některých dialogů tak, jak je postupně pronášely další a další osoby, což mi zase připomnělo hry od Václava Havla.
cmuchal
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 6. 2015, 10:17
Neustále se opakující věty Natálie Mooshabrové, že chce mít kiosk, odkud pochází a jaké má děti, jdou postupem času na nervy. Samozřejmě, že to tak napsal L. Fuks naschvál, abychom se do Natálie dostatečně vcítili. Po dočtení, když knihu bilancuji mi ani nevadí, že jsem ji četl tak dlouho kvůli lehce plynoucímu ději, pointa a rozuzlení s posledními deseti stránkami opravdu stojí za přečtení! Kniha začne nabývat zvláštního rázu při zmínce businessu na Měsíci, Tajných vědách, zkažených dětí a jejich neúcty, výsměchu a vyložené drzosti k matce!
Hledající
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 2. 2014, 12:55
Vynikající Pan Theodor Mundstock, možná moc rozvleklá Variace na temnou strunu, a ani Příběh kriminálního rady mě nevrátil do euforie ze setkání s Fuksovou prvotinou... ale vydržel jsem, a udělal jsem dobře. Pomalu gradující příběh z "divné doby " a "divné" země,kde z každé stránky čiší strach, zakrývání něčeho hrozivého v pozadí. Postavy mluví a jednají tak, že máte pocit, že se něco děje divného okolo vás, a vy jen tušíte nebo si jen namlouváte, že tušíte..nemohl jsem se od knihy odtrhnout, přitom autor "dává tušit" jen postupně, napíná.. Hlavní myšlenka, kterou jsem si po přečtení s knihou spojil, je to, že když chcete na něco zapomenout, tak se snažíte ze všech sil vše okolo i sebe změnit natolik, že té nové realitě začnete věřit tak silně, že přece žádná jiná nikdy nemohla existovat... a po celou dobu čtení vás bude trochu mrazit v zádech, že to co možná už neví hlavní postava (nebo ví?), ví určitě někdo nebezpečně blízko ní.
huttershofen
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 1. 2013, 23:04
Velmi zvláštní kniha! Ladislav Fuks byl ostatně velmi zvláštní člověk. Člověk čte, čte, čte a kroutí hlavou, ale nemůže přestat, musí číst dál. A i když před koncem už tuší pointu, není zklamaný. Díky, paní Mooshabrová!
Milan
  15. 1. 2011, 22:24
Když už jsem si myslel, že mě nic nemůže v literatuře překvapit a ohromit, narazil jsem na tuto knihu! Po celou dobu čtení jsem si musel říkat "je tohle vůbec možný?" Jedna z mých nejoblíbenějších a Fuks je jeden z nejosobitějších autorů. Takových, kteří mají svůj vlastní vyhraněný styl, není mnoho.