Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Obraz Martina Blaskowitze

80%
4 45
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Obraz Martina Blaskowitze
Autor:
Originální název: Obraz Martina Blaskowitze
Poprvé vydáno celosvětově: 1980

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2004
ISBN: 80-207-1166-X
Počet stránek: 135
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 60x v přečtených
v knihovně 29x v knihovně
k přečtení 11x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2004) 80-207-1166-X 135
Melantrich (1985)
Melantrich (1980)

Kdybychom se měli domýšlet, které prózy Ladislava Fukse jsou "více autobiografické", pak by mezi ně určitě patřily ty, v nichž vystupuje jako hlavní vypravěč citlivý, introvertní student Michal. Po Variacích pro temnou strunu a po povídkách o černovlasých bratřích bylo by třeba jmenoval novelu Obraz Martina Blaskowitze (1980). Po letech snad nejvíc zasažených dobovou bezradností se v ní autor vrátil k rokům války a ke krušným osobním zážitkům. Tématem se stala soukromá dramata a historické události, jež podstatně rozhodovaly o osudech a životech. Fuks se rovněž vrátil k napínavému a trochu tajemnému stylu a soustředil se hlavně na psychologii. Příběh se odehrává na chatě, kam Michal pozval známého, ale komerčního spisovatele, aby mu nabídl příběh o českých a německých kamarádech v předvečer války. Sledujeme tak další postavy patřící k Fuksovým oblíbeným - chlapce poznamenaného pocitem bolestného vyřazení. Nejhlubší náklonnost poutá Michala s německým přítelem Martinem Blaskowitzem. Jeho "obraz" si také pověsil na stěnu jako připomínku tragédií i jako výzvu lehkovážnému hostovi, kterého chtěl potrestat a ironizovat. O dějinných katastrofách, o rozdílných cestách českých a německých školáků a o zraněných duších mladých lidí vyprávěl tak Fuks v jedné z próz, jež nezapřou osobní inspiraci, a které autor napsal s promyšlenou fabulí a ironií a ve vážném tónu. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 2. 2014, 21:20
"Návrat k tématům, která ho proslavila v 60.letech"..ne každý comeback vyvolá takovou euforii jako prvotina, ale Fuks mě tímto dílem rozhodně nezklamal. Podobně jako třeba v Myších Natalie Mooshabrové (které jsem dočetl před touto knihou) má děj velice dobrý spád a gradaci, zajímavě se rozvíjí, postupně obohacuje o detaily, atmosféra houstne, je cítit zvláštní napětí "čehosi ve vzduchu"..a nakonec vše dopadá trochu jinak, než možná čekáte - i to je umění "přikovat" čtenáře ke knize až do konce, nedat mu šanci vydechnout a říci si "už vím vše, nic mě nepřekvapí". Hodně hluboké, smutné, ale i obohacující o skutečnost, že pravda se někdy nečekaně ukáže i v odstupu času, ale i s otázkou, koho my sami máme soudit..
lacertacz
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 1. 2012, 22:02
Jen stín Fuksova stylu - kniha ze slabého období, kdy psal agitky o únoru a Fučíkovi. Opravdu se vrátil do velké literatury až Vévodkyní a kuchařkou. V Obrazu se pokusil o návrat k tématům, která ho v 60. letech proslavila, ale pokus se zdařil tak napůl. Jako by se někdo, kdo má Fukse načteného, rozhodl psát jako on. Zajímavost: Literární kritik Pohorský vidí v próze odkazy na Babičku B. Němcové.
jjitka
40% 40% 40% 40% 40%
  3. 8. 2015, 13:18
Výprava o tom, jak někdo vypravuje. Slabé a nezáživné. Člověk těžko udržuje pozornost, ač knížka není nijak dlouhá.