Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pohřební obřad

90%
5 4
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pohřební obřad
Autor:
Originální název: Pompes funebres

Nejnovější vydání:
Garamond - 2004
ISBN: 80-86379-80-9
Počet stránek: 276
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 5x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 6x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Garamond (2004) 80-86379-80-9 276

Román Pohřební obřad je oslavou smrti Jeana Decarnina, autorova přítele, zastřeleného 19. srpna 1944 na barikádách při osvobozování Paříže. Genet ve své bolesti zjišťuje, že nejvyšší poctu, jakou může mrtvému Jeanovi prokázat, je vylíčit své sny o životních příbězích nejopravdovějších a nejkrásnějších vojáků, kteří doposud bojují a milují se za komíny pařížských domů. Román se stává mohutnou epickou básní, v níž se zloději, zrádci, udavači, homosexuálové, němečtí vojáci a Hitlerem zpodobněná Říše podílejí na pohřebním obřadu za zastřeleného Jeana Decarnina. (Založil/a: mclusky)

(více)  
Jean Genet Jean Genet
*19.12.1910 - †15.04.1986

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

ForFreedom
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 9. 2012, 20:13
Nepopíratelnou hodnotu to má, ale že je Pohřební obřad jeden z posledních velkých francouzských románů minulého století? Osobně v tom vidím spíš druh určité mezi-literatury, výplně existencialismu, podobně jako Corso nebo ještě líp Cassady u beatniků… Jejich díla nepostrádají kvalitu, ale v daném směru je hold trumfl jiný. Taktéž Geneta; Sartr ho miloval, ale nemůžu se zbavit pocitu, že jeho největší rolí v literatuře byla prostě “jen“ inspirace, kterou existencialistům poskytl.
P.O je náročná, čtenářsky dost nepřístupná próza - hloubka Genetova filosofična je bezedná a podněty pro ní nepřeberné (a vytlačuje většinu děje), fascinující je hlavně ta jeho posedlost „převráceným světem“, romantickou představou o kráse holinek a výstroji esesáků, o kráse okamžiku, i když třeba smrtícího, stejně jako složité rozvrstvení kompozice a vůbec vrstvení jazyka… Na jedno přečtení je toho prostě příliš, a přitom jako by málo – Genet se totiž strašně opakuje… 4/5
Sabotteur
  13. 11. 2011, 22:11
Definujícím rysem Genetova Pohřebního obřadu je autorova fascinace zlem v lidských duších, proto jsou jeho hrdiny zrádci, udavači, zlodějíčci a nade vším se tyčící postava německého Führera (v jedné pasáži do děje překvapivým způsobem zatažené přímo); ve své amorálnosti si jsou velice podobni, až by se dalo uvěřit, že jde jen o různé fáze utváření té samé postavy. Na působivosti jejich běsnění pak dodává jako stříbrná nitka se protkávající vedlejší příběh pasivní služky, účastnící se pohřebního průvodu jejího dítěte, do které si Genet promítl vlastní utrpení ze ztráty milovaného přítele a zároveň ji použil jako objekt svého sadismu - když ne ve skutečnosti, alespoň na papíře ji nechal prožít si za jeden den tolik hnusu, že by to jiným stačilo na celý život. Kdybych si svůj popis knihy přečetl, potuď by zněl velice dobře - co ale román sráží je jeho těžká repetitivnost, ačkoliv jeho délka 276 stran není nijak extrémní, zdálo se mi, jako by Genet říkal stále to samé a nezachránila ho ani jeho dokonalá práce s jazykem; veskrze doporučeníhodné dílo, jeho obsah by se ale dle mého názoru vešel i na třetinový prostor a ani peroutka by mu nečouhala.