Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Měsíc je drsná milenka

84%
4 48
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Měsíc je drsná milenka
 Všechny obaly
Měsíc je drsná milenka
 Všechny obaly
Měsíc je drsná milenka
 Všechny obaly
Originální název: Moon is a Harsh Mistress
Poprvé vydáno celosvětově: 1965

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Banshies - 2006
ISBN: 80-86456-26-9
Počet stránek: 292
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 13x v oblíbených
v přečtených 85x v přečtených
v knihovně 30x v knihovně
k přečtení 23x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Banshies (2006) 80-86456-26-9 292 váz.
And Classic (1994) 80-85782-12-X brož.

Povstání na Měsíci řízené oživlým počítačem dle pravidel přísně konspirativních. Autor je však Robert A. Heinlein. Takže cílem vzpoury není svržení „zlých kapitalistů", nýbrž nastolení pravidel volného obchodu mezi kolonií na Měsíci a mateřskou Zemí.
Brilantně napsaná kniha staví na motivech, které Heinleina učinily patrně nejslavnějším kultovním autorem science fiction literatury. Život pojímaný jako drsná hra s nejistým koncem. Válka svobodného individua proti byrokratické tuposti. Právo každého jedince uspořádat si své záležitosti, jak se mu zlíbí. Heinleinovi hrdinové nejsou supermani. Jsou to lidé, kteří si váží sama sebe, nebojí se a dokážou rychle reagovat i na ty nejméně předvídatelné okolnosti. Přičemž neztrácejí nadhled a smysl pro humor.
Počítač, který se najednou polidští, je pro znalce fantastické literatury obehranou písničkou. Heinlein však jediný počítač zlidštil se vším všudy. Nestává se monstrem, ať už ničícím nebo trpícím. Superpočítač Mike si začne uvědomovat sama sebe ve chvíli, kdy pocítí neodolatelnou potřebu vtipkovat. Záhy zatouží po přátelích a komunikaci. Rodí se v něm duše, s tím, co je na ní krásné, směšné a odpudivé. Nebabrá se však ve své podivné existenci. Přemýšlí a jedná.
Touha být lidmi se vším rizikem je vlastní i lunárním vzbouřencům. Potomci doživotních trestanců jsou sice odsouzeni žít na Měsíci, nechtějí však žít v závislé kolonii, nýbrž ve svobodné zemi. Má to být republika? Nebo snad království? Nikdo za ně nic nevymyslí. Každá chyba se vymstí. A navíc mocná Země nechce zpočátku o dohodě ani slyšet. Luňané, přivyklí tvrdým podmínkám, se však pouštějí do každého boje, kde je šance na úspěch lepší než jedna ku deseti.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Skřítek
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 1. 2013, 14:32
Základní premisou je boj za nezávislost a R. A. Heinlein dokáže velmi záhy ve čtenáři vzbudit sympatie k vykořisťovaným Měsíčňanům. Příběh svižně plyne a těží z originálních popisů fungování měsíční společnosti, což neobnáší jen boj o přežití, ale i polygamii.
ondrasek
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 5. 2014, 21:23
Špatně napsané to není, ale jak píše tequila - ta politická rovina mi tam nesedí, zvlášt, když mám alergickou reakci na slovo soudruh. A těmi se to tam jenom hemží... Kniha by mohla mít podtitul ...aneb jak se dělá revoluce.
Taky mi vadila postava profesora, vždycky perfektně ví, co a jak dělat a nejvíc jak manipulovat s lidmi.
Druhá polovina knihy, kdy Luna válčí se Zemí,se mi líbila víc.
G8
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 8. 2016, 22:11
Pár faktů:
1 ) Kniha si velmi dobře drží vypovídací hodnotu - navzdory faktu, že byla publikována v roce 1965.
2) Příběh je nuda a charaktery jsou, mimo Mikea, naprosto nezajímavé.
3) Se sci-fi jako takovou to, mimo tematiku AI a samotného Měsíce, nemá zas až tolik společného. Je tu očividný pokus o skloubení sci-fi a politicky orientované literatury, jehož výstupem je spíš Machiavelli ve skafandru než něco jako je třeba Duna.
mumin
40% 40% 40% 40% 40%
  10. 4. 2016, 2:24
Obsahuje spoiler spoiler Tolik jsem se těšil a takové zklamání. Měsíc je drsná milenka lze považovat za kvalitní politický program (ostatně inspiroval se jím i Milton Friedman) nebo podrobný manuál „jak uskutečnit převrat.“ Bohužel Henlein zapomněl, že píše román. Řetězí dlouhé popisné pasáže (o uspořádání revolučních buněk, způsobu kódování hovorů nebo modelu přijímání nových členů do organizace) s cílem unudit čtenáře k smrti. Děj je předvídatelný a bez jakýchkoli dramatických zlomů dospěje k závěru, který jsem očekával zhruba od strany 30. Motivace hlavních postav je pochybná (jaký má Manuel nebo Stuart důvod, aby se okamžitě a bez výhrad přidali k odboji?), charaktery jsou ploché a všichni buď bezvýhradně souhlasí s Profesorem (Heinlainovo alter ego?) nebo jsou vylíčeni jako naprostí idioti. Měsíční společnost 2. poloviny 21. století se od současné liší především existencí skupinových manželství, kterým věnuje autor až nepřiměřený prostor.
Při hodnocení knihy se nemohu vyhnout ideologické stránce. Heinleinovým ideálem je naprostá svoboda, ničím neomezený trh, absence legislativy (rozhodující jsou mezilidské vztahy) a drastické omezení státní moci. Slovy Profesora se hlásí ke kritice parlamentní demokracie („fungovala pouze tehdy, když jí dominovaly silné osobnosti“) a legitimizuje i velmi kontroverzní kroky, které povedou ke svržení vlády. Chápu, že tyto myšlenky budou rezonovat mezi libertariány a anarchokapitalisty, ale mně autor nenabídl nic, abych na jeho politický světonázor pohlížel se sympatiemi. Těžko se mohu identifikovat s dogmatickými radikály, kteří usilují všemi prostředky o svržení Hobartovy vlády, protože jakákoli moc je z principu zlá (měsíční protektorát je vylíčený jako diktatura, která ale nevybírá daně a nedisponuje téměř žádnými donucovacími prostředky). Heinleinova svoboda je ovšem selektivní a gendrově nevyvážená. Zatímco muži jsou hybatelem dějin, ženám patří podřízený status (matky, manželky, milenky). Ano, Wyoh je jednou z hlavních vůdců revoluce, ale ve skutečnosti její role spočívá pouze ve flirtování s muži.
Heinleina je třeba pochválit za promyšlenost některých technických a politických detailů, odvahu prezentovat ve své době neortodoxní myšlenky a za originálně pojatý motiv polidštěné umělé inteligence. Kdybych se chtěl někdy stát revolučním vůdcem, tak nechám oživit Heinlaina a poprosím ho o radu. Ale to je opravdu málo na dobrý román. 2/5 s přivřením obou očí.
tequilaking
60% 60% 60% 60% 60%
  3. 10. 2013, 20:16
Všechno, co se týká technologie a uspořádání společnosti v budoucnosti je jako vždy paráda. Ne každému ale sedne politická rovina knihy.Není to čistá scifi, přesto pořád dobrá kniha. 60%